Italské království (Svatá říše římská)

Italské království (latinsky Regnum Italiae nebo Regnum Italicum, italsky Regno d'Italia, německy Königreich Italien), zpětně nazýváno také jako Říšská Itálie (německy Reichsitalien), byla volená monarchie Svaté říše římské rozkládající se na severu Apeninského poloostrova a spolu s Německým královstvím a Burgundskem tvořili „Tria Regna“ (tři království Svaté říše římské). V rámci říše reálně existovalo Italské království jako její součást v letech 9621024, kdy zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova (kromě Papežského státu a jihu poloostrova, který náležel Sicilskému hrabství) a skládající se ze zemí Lombardie, Spoleta a marek Toskánska a Verony. V důsledku bojů mezi přívrženci císařů a papežů došlo k jeho rozdělení a rozkladu. Někdy se proto hovoří o Lombardském království čili Lombardii a lombardských králích, protože ztenčující se Italské království římsko-německých císařů bylo nuceno se soustředit a spokojovat se se stále omezenějším územím severoitalské Lombardie, dokud úplně nezaniklo, ale i v souvislosti s předávanou lombardskou korunou. Do roku 1801 existovalo království už jen formálně v podobě titulu italského krále, který se uděloval císařům Svaté říše římské.

Italské království
Regnum Italiae (la)
Regno d'Italia (it)
  9621556
formálně do 1801

vlajka

znak
geografie

Italské království (tmavě zelená) jako součást Svaté říše římské (světle zelená) na počátku 11. století
Pavia (9611021)
Monza (10211801)
Milán (neformální 17141801)
obyvatelstvo
italština (piemontština, toskánština, ligurština, lombardština)
státní útvar
Svatá říše římská Svatá říše římská
vznik:
961 – korunovace Oty I. italským králem v Pavii
962 – korunovace Oty I. císařem Svaté říše římské
zánik:
1556 – císař Karel V. byl de iure posledním korunovaným králem Itálie, nicméně následující císaři neopomněli ve svých nárocích na italskou korunu
1801 – zaniklo de facto spolu se zánikem Svaté říše římské
státní útvary a území
předcházející:
Italské království (středověk)
následující:
Italská republika
Etrurské království
Spoletské vévodství
Toskánské markrabství
Veronské markrabství
Milánské vévodství
Papežský stát
Pisánská republika
Janovská republika
Anconská republika
Modenské vévodství
Urbinské vévodství

Dějiny

Svatá říše římská roku 1000, italská území (světle fialově)
Státní útvary rozkládající se na území formálního Italského království v roce 1789

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k římskoněmecké říši, stalo se tak poté po odtržení Friuli. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu ke římskoněmecké říši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Odkazy

Literatura

  • Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.