Infekční anémie koní

Původce je obalený RNA virus o velikosti 80–100 nm, který obsahuje enzym reverzní transkriptázu. Virus patří do čeledi Retroviridae, podčeledi Orthoretroviridae, rodu Lentivirus. Virus postihuje všechny tkáně v organismu a je odolný vůči fyzikálně chemickým vlivům. Do určité míry je podobný HIV viru u lidí, ale na člověka se nákaza nepřenáší.[1]

V přirozených podmínkách se virus přenáší nejčastěji krev sajícím bodavým hmyzem, který však slouží pouze jako mechanický přenašeč. Vzhledem k tomu, že se onemocnění šíří prostřednictvím krevních buněk, jsou pro přenos nákazy nebezpečné jakékoliv veterinární zákroky spojené s možným, byť i minimálním přenosem krve. Ze stejného důvodu mohou k přenosu nákazy sloužit i ošetřovatelské pomůcky. Přenos nákazy sekrety (a exkrety) nemocných zvířat je pro nízkou koncentraci viru v nich obsaženého je ojedinělý. U březích klisen se mohou hříbata infikovat již během jejich nitroděložního vývoje.[1]

V letech 2005 - 2020 byla nákaza zjištěna v těchto státech: Argentina, Austrálie, Belgie, Belize, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Brazílie, Bulharsko, Chile, Černá hora, Čína, Chorvatsko, Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Eritrea, Filipíny, Francie, Francouzská Guyana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Litva, Maďarsko, Makedonie, Malajsie, Mexiko, Mongolsko, Německo, Nizozemí, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Polsko, Rakousko, Reunion, Rumunsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Thajsko, Turecko, USA, Uruguay, Uzbekistán, Velká Británie, Venezuela. [2]

I když je virus schopen infikovat všechny tkáně, tak k jeho nejvýraznějšímu množení dochází v populaci tkáňových bílých krvinek - makrofázích (zejména ve slezině) a krvi cirkulující populaci – monocytech. Vytvářejí se spojení mezi specifickými značkami viru (antigeny) s protilátkamii (tzv. komplex antigen – protilátka), které vyvolávají horečku, zánět ledvin, chudokrevnost a snížení počtu krevních destiček (trombocytopenii). Zánik červených krvinek a jejich pohlcování (fagocytóza) bílými krvinkami následně aktivuje retikuloendoteliální systém. Kupferovy buňky (přisedlá populace bílých krvinek) se aktivují a vychytávají hemosiderin. V samotné krvi se virus nemnoží, ale přetrvává tam téměř po celý život.[1]

Inkubační doba se po přirozené infekci pohybuje mezi 2 až 4 týdny. Obecně lze říci, že klinickými příznaky připomíná obraz akutního či chronického bakteriálního systémového onemocnění (sepse) a vyskytuje se ve čtyřech formách: akutní, subakutní, chronická a latentní.[1]

Typickým pitevním nálezem bývají krvácivé procesy s výskytem krvácenin na sliznicích a pod zevním a vnitřním obalem srdce. Nejvýraznější však bývá značné zduření světle zbarvené sleziny (malinová slezina) a mízních uzlin a degenerace vnitřních orgánů.

Histologickým vyšetřením se zjišťuje prostoupení tkání populací lymfocytů, jejich nahloučení kolem cév a výrazné zduření výstelky kapilár jater a ukládání železa do Kupferových buněk.[1]

I když má nákaza poměrně dobré klinicky odlišitelné příznaky, stejně jako typický pitevní nález, tak je zcela nezbytné nákazu prokázat laboratorní diagnostikou! K tomu se v současné době celosvětově užívá vysoce specifický imunodifúzní test označovaný jako Cogginsův test. Specifické precipitační protilátky, které lze v séru prokázat za 18 až 30 dní po infekci, perzistují u infikovaných koní po celou dobu života.

Byla popsána i kultivace viru na specifických plodových koňských buněčných kulturách či ELISA metoda, v diagnostice se však běžně nepoužívají.

Doferenciálně diagnosticky je třeba odlišit zejména bakteriální původce, kteří vyvolávají systémová bakteriální onemocnění (sepse). Při nich se však v zánětlivých ložiscích vyskytují odlišné typy bílých krvinek a chybí další typické příznaky. Dále je nutno vyloučit leptospirózu, babeziózu a další infekce spojené s průnikem prvoků.[1]

Léčba infekční anémie koní neexistuje. Ve světě byly zkoušeny různé vakcíny bez většího ochranného efektu. Jelikož většina států vyžaduje při importech koní negativní test na přítomnost protilátek (séronegativitu), je vakcinace spíše nežádoucí.

Vzhledem k tomu, že je Česká republika od roku 1989 infekční anémie koní prostá, je primární zásadou ochrana státního území proti zavlečení této nákazy. Případný zjištěný pozitivní kůň by byl utracen a neškodně odstraněn. V ochraně před šířením nákazy je třeba minimalizace výskytu bodavého hmyzu, dodržovat sterilitu veterinárních zákroků a zoohygienu.[1]