Tripolské hrabství

Historie Tripolisu jako křižáckého státu se datuje od roku 1102. Tehdy jeden z vůdců první křížové výpravy Raimond IV. z Toulouse začal bojovat s Banu Ammarem, emírem z Tripolisu, který byl spojencem fátimovského Egypta. Raimond zabíral jedno město za druhým, až nakonec oblehl samotný Tripolis. Roku 1105 Raimond zemřel a jeho žezlo zdědil jeho tehdy nezletilý syn Alfons a jeho bratranec Vilém-Jordan, jako regent. Vilém pokračoval v obléhání města další čtyři roky, zatímco na Východ přijel Raimondův nemanželský syn Bernard, který doteď jako regent spravoval Toulouse ve Francii a opustiv mladého Alfonsa I., který se mezitím vrátil do Evropy a jeho matku. Bernard a Vilém, rozhodnutím jeruzalémského krále Baluina I. přijali, že si každý bude vládnout na svém dobytém území a že Tripolis, který padl následujícího roku, připadne Bernardovi. Když Vilém o několik měsíců později zemřel, Bernard po něm převzal všechna jeho území a stal se tak jediným vládcem.

Hrabství Tripolis se poté stalo vazalským státem jeruzalémského království. Od roku 1142 na jeho území Řád johanitů vlastnil a nezávisle spravoval hrad Krak des Chevaliers. Hrabě Raimond III., který vládl v letech 1152–1187 byl důležitou postavou ve vztazích ke Království jeruzalémskému, a to díky svým příbuzenským vztahům s královským dvorem, jeho matka Hioderna byla dcerou jeruzalémského krále Balduina II. a díky sňatku si držel titul knížete galilejského. Byl dvakrát regentem království, poprvé v letech 1174–1177 za mladého Balduina IV. a podruhé za Balduina V. v letech 1185–1186. Byl také vůdcem opozičních šlechticů vůči příbuzným Balduina IV. Courtanayům, templářům, Guyovi de Lusignan a Renauldovi de Chatillon. Raimond se neúspěšně pokusil vyjednat mír s tureckým sultánem Saladinem. Paradoxně obležení Raimondova panství v Tiberiasu bylo příčinou tažení evropské armády do Galileje a tragické bitvy u Hattínu 4. července 1187 a ačkoliv se Raimondovi podařilo spasit se útěkem, nedlouho nato stejně zemřel.

Hrabství se podařilo uniknout ze spárů Saladinova vítězného tažení, které následovalo po hattínské bitvě. Vlády v Tripolisu se ujal druhý syn antiochijského knížete Bohemunda III. Bohemund IV. Po smrti Bohemunda III. v roce 1201 tvořil Tripolis s Antiochií personální unii s výjimkou let 1216–1219 až do pádu Antiochie roku 1268. Hrabství Tripolis vzdorovalo ještě několik let.

Smrt nepopulárního hraběte Bohemunda VII. vedla k rozepři mezi jeho dědičkou, jeho sestrou Lucií a měšťany, kteří byli podporováni Janovany. Nakonec se Lucie s měšťany a Janovany dohodla, čímž však popudila Benátčany a ctižádostivého Bartolomea Emriaca, který žádal pomoc od mameluckého sultána Qalawuna. Qalawun (arabsky: قلاوون الصالحي‎) roku 1289 město oblehl a dobyl, čímž křižácké hrabství Tripolis zaniklo.

• Znaky hrabat z Tripolisu
• 
  Tripolská hrabata z rodu Toulouse (okcitánská větev), též Raimundovci
• 
  Znak později přisuzovaný tripolským hrabatům z rodu Raimundovců
• 
  Poitiers-antiochijští
  (knížata Antiochie)

Mince Triplského hrabství, zlatý bezant s arabským textem (1270–1300) a stříbrný gros (1275–1287). Britské muzeum.

Křižácká mince, Tripolské hrabství, z roku 1230

Křižácká mince, Tripolské hrabství, z roku 1230

Úřady v Tripolisu byli zřízeny podle jeruzalémského vzoru. Tyto úřady byly: majordomus, komisař, hejtman, vrchní lokaj a kancléř.

Znak přisuzovaný Tripolskému hrabství

• Raimond IV. z Toulouse, (1102–1105)
• Alfons Jordan, (1105–1109)
• Vilém Jordan z Cerdagne, regent, (1105–1109)
• Bernard z Toulouse, (1109–1112)
• Pons z Tripolisu (1112–1137)
• Raimond II. z Tripolisu, (1137–1152)
• Raimond III. z Tripolisu, (1152–1187)
• Raimond IV. z Tripolisu, (1187–1189), syn Bohemunda III. z Antiochie.
• Bohemund IV. z Antiochie, (1189–1233, také kníže z Antiochie 1201–1216 a 1219–1233)
• Bohemund V. z Antiochie, (1233–1251, také kníže z Antiochie)
• Bohemund VI. z Antiochie, (1251–1275, také kníže z Antiochie, (1251–1268)
• Bohemund VII. z Tripolisu, (1275–1287)
• Lucie z Tripolisu, (1287–1289)