Toulouse

Toulouse bylo založeno kolem roku 300 př. n. l. jako významné centrum galských kmenů, jmenovitě Volků Tectosagů. Bylo několikrát dobyto Římany, známý je zejména případ konzula Quinta Servilia Caepiona Staršího, naleznuvšího v Tolose obrovský galský poklad, který během přepravy beze stopy zmizel (krádež Toloského zlata). Později se rozšířilo podezření, že jej ukradl sám konzul a ačkoli se nic neprokázalo, rod Caepionů byl nesmírně bohatý až po posledního dědice, Caesarova vraha Bruta. Tolosa se již před Caesarovým záborem Galie stala součástí římského světa, později byla centrem významného hrabství (postava hraběte toulouského je známa z filmové série Angelika) a jeho představitelé se podíleli na první křížové výpravě (Raimund z Toulouse). Po rozšíření učení valdenských a tažení proti albigenským bylo Toulouse dobyto severofrancouzskými rytíři a přestože jej touloská hrabata po rozpadu kruciáty získala zpět, vymřením jejich linie roku 1271 bylo společně s celým Languedocem připojeno k doméně francouzských králů. Svůj význam si udrželo až do přelomu 18. a 19. století, kdy začalo postupně upadat do regionálního průměru. Městu se dokonce naprosto vyhnula průmyslová revoluce. Ve 20. století se sem však vláda rozhodla přemístit vojenský a letecký průmysl, což dokázalo oblast opět probudit. Ironií osudu je, že největší problém Toulouse (nulový průmysl) se nakonec obrátil ve výhodu – město bylo ušetřeno škod na životním prostředí a složité sociální a ekonomické restrukturalizace, která trápí mnoho severně položených průmyslových měst.

Rozmach leteckého průmyslu a stěhování lidí z průmyslových center do slunnějších částí země měl za následek zdvojnásobení populace města v letech 1960 až 2000 (samotná Francie přitom zaznamenala nárůst pouze 30 %). Díky perspektivním odvětví biotechnologie a aerokosmonautiky je nárůst očekáván i v nejbližších letech. Toulouse si tak postupně získává zpět svůj status velkoměsta, ale čelí i podstatným problémům, jako je nedostatek ubytovacích prostor pro přistěhovalce, přetížená doprava, nebo nedostačující infrastruktura města.

Toulouse je čtvrté největší město Francie po Paříži, Marseille a Lyonu. Ve velikosti aglomerace je pak páté, za Paříží, Marseille, Lyonem a Lille.

V souvislosti s vývojem průmyslu zaznamenala městská aglomerace v devadesátých letech 1,5% nárůst populace (průměrný nárůst ve Francii byl pouze 0,37 %). Od roku 2000 pak došlo k nárůstu až 2,2 % (0,58 % ve Francii), což mělo za následek překonání milionové hranice mezi lety 2002 a 2003. Pokud si Toulouse udrží podobný trend, brzy předstihne Lille ve velikosti aglomerace, i Lyon ve velikosti samotného města. Mezi městy s milionovou aglomerací dokonce drží primát nejrychleji rostoucí populace v celé Evropě.

Kapitol v noci

• Capitole de Toulouse – Kapitol, nejvýraznější stavba v centru města v níž je umístěna radnice, městská opera, nebo městský archiv. Nachází se na Place du Capitole (Kapitolské náměstí).
• Bazacle – známé nábřeží řeky Garonny
• oblíbené městské zahrady Jardin des Plantes, Grand-Rond, nebo Jardin Royal
• Pont-Neuf – most z přelomu 16. a 17. století
• Hôpital de la Grave – středověký špitál s měděnou kopulí
• Chateau d'eau
• Canal du Midi – umělý kanál, spojující Garonnu se Středozemním mořem.
• Place Wilson – Wilsonovo náměstí v centru města
• Nádraží Matabiau
• Médiathèque José Cabanis – ústřední veřejná knihovna Toulouse, postavená roku 2002 a pojmenovaná podle Josého Cabanise, místního básníka
  

  Vzácné varhany v bazilice Saint-Sernin
• Hôtel du Vieux-Raisin – „Palác starých hroznů“ z roku 1518, považovaný za jeden z nejkrásnějších paláců této epochy
• INSA – Institut National des Sciences Appliquées, Národní institut aplikovaných věd
• Quai Lucien Lombard – nábřeží Luciena Lombarda

Letoun transportující díly na kompletaci letadel Airbus.

Hrubý domácí produkt města se pohybuje kolem 30 miliard euro, což je třetí nejvyšší ve Francii (Paříž – 450 miliard a Lyon – 52 miliard).

Mezi hlavní průmyslová odvětví se řadí letectví, kosmonautika, informační technologie a biotechnologie. V Toulouse se nachází ústředí Airbusu a výrobní linky modelů Airbus A310, A320, A330, A340 a A380. Zbylé modely (A318, A319 a A321) se montují v německém Hamburku. Dříve zde docházelo také k vývoji nadzvukového letounu Concorde.

Podle týdeníku Newsweek bylo Toulouse třetím nejdynamičtějším městem roku 2006.

Toulouse má třetí nejvyšší počet studentů po Paříži a Lyonu. Jeho univerzita se řadí mezi nejstarší v Evropě.

Univerzita Toulouse (Université de Toulouse) byla založena roku 1229. Stejně jako univerzity v Paříži, či Oxfordu byla založena v době, kdy se v Evropě začaly překládat texty antických učenců. Dnes je zdejší univerzita jedna z největších ve Francii (studuje zde asi 97 000 lidí) a je rozdělena do tří víceméně samostatných částí a osmi dalších inženýrských vysokých škol (École nationale de l'aviation civile a Polytechnický ústav vyšších věd).

V Toulouse se také nachází Institut D'Economie Industrielle, Institut průmyslové ekonomiky, který se stal jedním z nejvýznamnějších ekonomických výzkumných center v Evropě, stejně jako k němu přiřazené školy Midi Pyrénées Sciences Economiques a Toulouse Business School.

Mezi nejprestižnější střední školy ve městě se pak řadí Lycée Pierre de Fermat a Ensemble Scolaire Saint Joseph.

Letecký pohled na letiště v Toulouse

Vedle rozsáhlé autobusové sítě disponuje město metrem s automatizovaným systémem VAL. Trasa A měří přes 12,5 km a spojuje Balma-Gramont a Basso Combo. Trasa B, otevřená v červnu 2007 obsahuje dalších 20 stanic a protíná trasu A ve stanici Jean Jaurès. Na metro navazují příměstské vlaky, běžně nazývané jako trasy C a D. V roce 2009 má být navíc dokončena tramvajová trasa E, vedoucí přes Blagnac.

V Toulouse se nachází významné letiště Blagnac, odbavující téměř 6 milionů pasažérů ročně. Leží zde také menší letiště Lasbordes.

Hlavní vlakové nádraží se nazývá Matabiau.

Nad městem se tyčí radiový vysílač Bonhoure, 61 m vysoká vysílací věž, využívaná k přenosu TV a FM signálu.[2]

Stadium Municipal, domácí stadion Toulouse FC

Toulouse je běžně přezdíváno Ville Rose – Růžové město pro jeho charakteristickou cihlovou architekturu. Je místem bohaté a pestré kultury, návštěvníka mohou zaujmout například výrazné graffiti místní rodačky a světoznámé umělkyně Miss Van.

Žil zde známý spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, autor například knihy Malý princ. V jeho domě (Hotel du Grand Balcon) je dnes umístěna stálá výstava, zaměřená na život a dílo tohoto tragicky zesnulého umělce. Malíř Henri de Toulouse-Lautrec ve skutečnosti z Toulouse nepocházel a používal ho pouze ve svém jméně, jakožto člen šlechtického rodu hrabat z Toulouse.

Nachází se zde sídlo Académie des Jeux floraux, obdoby Francouzské akademie pro okcitánsky hovořící regiony na jihu Francie. Toulouse se tak stalo neoficiální metropolí okcitánské kultury a společně s regionem Midi-Pyrénées si umístilo na svou vlajku tradiční okcitánský kříž.

Mezi místní gastronomické speciality patří například Saucisses de Toulouse – místní klobásky se zeleninou, cassoulet – dušené fazole s vepřovým masem a garbure – zelná polévka s drůběžím masem.

• 
  bazilika St. Sernin
• 
  náměstí Place du Capitole
• 
  Place Saint-Georges
• 
  Place de la Trinité
• 
  nábřeží Garonne
• 
  budova nádraží Matabiau
• 
  domy v centru města

• Gaël Clichy, fotbalista
• Pierre de Fermat, právník a matematik
• Carlos Gardel, hudební skladatel (nejisté místo narození)
• Alexandre Bida, malíř a rytec
• Philippe Mexès, fotbalista
• David Skrela, ragbista
• Fabien Pelous, ragbista
• Frédéric Michalak, ragbista
• Claude Nougaro, spisovatel, textař a především jazzový zpěvák
• Solène Jambaqué, ochrnutá lyžařka, několikanásobná medailista z paralympiády 2006 v Turíně.
• Magyd Cherfi, bývalý zpěvák skupiny Zebda

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toulouse na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toulouse na Wikimedia Commons

• Oficiální stránka města
• Oficiální stránka Velkého Toulouse
• Letiště Blagnac
• Virtuální prohlídka města