Společenství nezávislých států

SNS vzniklo na podzim 1991 jako volný svazek postsovětských států s nově získanou samostatností. Dne 8. prosince 1991[2] se uskutečnilo setkání ruských, ukrajinských a běloruských představitelů, kteří se Bělověžskou dohodou dohodli na vytvoření nové organizace otevřené všem postsovětským státům (za 18 dní se SSSR rozpadl). Dne 21. prosince 1991[2] se pak v Alma-Atě k zakládací smlouvě připojilo dalších osm států. Pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) se odmítly stát součástí SNS, jelikož považovaly své předešlé členství v Sovětském svazu za vnucené a protiprávní.^[zdroj?] Gruzie zprvu taktéž stála mimo SNS, vstoupila až v roce 1993 pod vlivem Ruské federace.^[zdroj?]

SNS zahrnuje Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán.

Ukrajina se podílela na vzniku SNS, ale přístupovou smlouvu nikdy neratifikovala. V roce 2014 v souvislosti s anexí Krymu Ruskem oznámila odchod z tohoto společenství, k němuž došlo v roce 2018.

Rovněž Turkmenistán nikdy neratifikoval přístupovou dohodu a od roku 2005 je pouze přidruženým členem.

K 18. srpnu 2009 ukončila Gruzie své členství v SNS v důsledku ozbrojeného konfliktu s Ruskem v předchozím roce.[3]

Pozorovatelskými státy v SNS jsou Afghánistán a Mongolsko.

Organizace nemá mnoho nadstátních pravomocí, její význam je tak spíše symbolický ve smyslu návaznosti na Sovětský svaz. Působnost SNS se omezuje víceméně na koordinaci společných obchodních, finančních, legislativních a bezpečnostních otázek.

Nejvýznamnější dohodou uskutečněnou v rámci SNS je vytvoření společné zóny volného obchodu SNS založené dohodou z roku 2011. Z prostředí SNS vzešly tři jiné organizace, a sice Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Eurasijský ekonomický svaz a Svaz Ruska a Běloruska.

Při olympijských hrách v roce 1992 v Albertville a Barceloně vystoupili sportovci členských zemí SNS poprvé a naposled ve společných barvách v rámci jednoho týmu.