Hafsidé

Do roku 1229 byli Hafsidé místodržiteli Almohadů pro severoafrické oblasti Ifríkíjje s centrem v dnešním Tunisu. V důsledku probíhající španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a následném rozpadu říše Almohadů nabyli Hafsidé v roce 1264 plné suverenity. Prvním samostatným vladařem, který si přisvojil titulu chalífy, byl v pořadím druhý vládce Muhammad I. al-Mustansir (1228–1277). Muhammad musel za své vlády v roce 1287 čelit vojskům osmé křížové výpravy vedené francouzským králem Ludvíkem IX. Pro křižáky mělo toto tažení být jen zahřívací epizodou, v plánu bylo rychlé obsazení severoafrické země a odtud následně podniknout další výpad proti daleko silnějšímu malúckému Egyptu a podpořit tak ohrožené křižácké státy v Levantě. V tomto případě byl osud nakloněn Hafsidům; křížová výprava skončila pro Francouze fiaskem již na samém začátku kvůli nečekanému skonu Ludvíka IX. na úplavici, nikoli tedy zásluhou vojenské nebo taktické převaze sultanátu.

Mince Hafsidů

Přestože severoafrická Ifríkíjje a zejména oblast pozdějšího Tuniska zažívaly za vlády Hafsidů rozkvětu jako nikdy dříve, mnohdy se hovoří o „zlaté éře“, tak z hlediska mezinárodní politiky a vlivu byly nepatrnou mocí a okolní svět nikterak nepoznamenali. Ačkoli si úspěšně podmanili sousední alžírské země Tilimsánského sultanátu, byli mezi lety 1347 a 1357 dvakrát poraženi marockými Marínovci a v průběhu 14. století se museli potýkat s trvalým hospodářským úpadkem. Hafsidé se stali podporovateli středomořského pirátství. Berberští piráti přepadávali obchodní lodě evropských států a zejména italské námořní republiky připravovali o podstatné výnosy z obchodu. Řádění pirátů vyvolávalo pozornost Evropy k Hafsidům. Další křížová výprava označovaná jako mahdijská z roku 1390 se pokusila o dobytí pirátské pevnosti Mahdia na území hafsidského státu. Tato ledabylá evropská intervence Hafsidy vážněji nezasáhla, pouze je přiměla na krátký čas zdržet se pirátských aktivit vůči Janovanům.

Vojensky a hospodářsky upadající sultanát roku 1534 poprvé podlehl turecké invazi Osmanské říše, avšak další porážky měly teprve následovat. Po této osmanské anexi byli zanedlouho Osmanští Turci vyhnáni z Afriky vyhnáni intervencí císaře Karla V. a hafsidská Ifríkíjje se stala poplatným klientským státem Habsburků. V roce 1535 se Hafsidé stali vazaly habsburského Španělska. V roce 1569 byla Ifríkíjje znovu napadena a anektována Osmanskou říší a znovu musela zasahovat habsburská vojska pod vedením Juana de Austria. Ani to však neodvrátilo dalším osmanským pokusům o anexi a připojení severoafrické země k Osmanské říši. Roku 1574 byla země opět dobyta osmanskými vojsky, nyní již nevratně. Poslední vládce Hafsidů chalífa Muhammad IV. byl převezen do Konstantinopole, kde byl popraven. Někteří zbylí dědicové a potomci vládnoucí hafsidské dynastie unikli osmanské čistce a uchýlili se pod ochranou Španělů na Kanárské ostrovy a ostrov Tenerife. Vlády nad Tuniskem již ale nikdy nenabyli zpět.

Historické zdroje, zejména pak evropské a arabské obchodní mapy, se ohledně tuniské vlajky Hafsidů nemohou shodnout. Zda tu pracovala fantazie autorů či zachycují proměnlivost hafsidské symboliky v průběhu staletí, není jasné. Z počátku převažuje červená s bílým či žlutým srpkem měsíce, kterou poté střídá bílá s černým či modrým, v 15. století je to vlajka žlutá s bílým půlměsícem.

• vlajky Tuniska nebo vlajky užívané Hafsidy a zaznamenané obchodními mapami či jinými zdroji:
• 
  14. století
  (cca 1321, M. Sanudo
  1339, A. Dulcerta
  1385 Katalánský atlas)
  červená s bílým či žlutým půlměsícem
• 
  1230–1574, žlutá vlajka Hafsidů s bílým půlměsícem
• 
  15. století, varianta žluté vlajky s dvěma půlměsíci
• 
  1537, V. Maggiolo
  (vlajka Kastilské koruny, resp. Španělska)
  španělská okupace
• 
  1550, Jacobo Russo
  bílá s modrým půlměsícem
  (posledních roky existence)
• 
  1565, Giorgio Sideri
  (vlajka Svaté říše římské, resp. Habsburků)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hafsidé na Wikimedia Commons