Marínovci

Marínovci (berbersky ⴰⵢⵜ ⵎⵔⵉⵏ, arabsky مرينيون marīniyūn nebo بنو مرين banū marīn — doslova „synové Marínovi“) byla dynastie, která vládla na území současného Maroka v letech circa 1215 až 1465; do roku 1344 měli také državy na Pyrenejském poloostrově. Před nimi vládli Almohadové, po nich Vattásovci.

Nádvoří madrasy Bou Inania v Meknesu, postavené Marínovci v letech 1331-51

Marínovský sultanát  ⴰⵢⵜ ⵎⵔⵉⵏ  المرينيون ←  1244–1465  → vlajka znak
geografie Maximální rozsah marínovské moci
hlavní město:	Fes
obyvatelstvo
jazyky:	arabština, berberské
náboženství:	sunnitský islám
státní útvar
státní zřízení:	monarchie (sultanát)
měna:	dinár
závislá území:	Sultanát Fes
státní útvary a území
předcházející: Almohadský chalífát následující: Vattásovci

Marínovci byli berberského původu a od první poloviny 12. století se účastnili kmenových půtek v almohádovské říši. Po roce 1169 začali systematicky budovat svou moc a od roku 1215 programově vytlačovali Almohády z marockého území.

Roku 1248 dobyli významné město Fès a v následujících 20 letech, zakončených v roce 1269 dobytím Marrákeše, se stali hegemony západního Maghrebu. Závěrem 13. století se – ve snaze ovládnout z obchodního hlediska klíčový Gibraltarský průliv – zapojili do muslimsko-křesťanského soupeření na Pyrenejském poloostrově jako spojenci Nasrovců proti Kastílii.

Počátkem 14. století dobyli Marínovci rozsáhlá území v současném Alžírsku a Tunisku a pokoušeli se obnovit a převzít panství Almohadů na Pyrenejském poloostrově. V říjnu 1340 však utrpěli zdrcující porážku od portugalsko-kastilské koalice v bitvě na Río Salado, byli donuceni se stáhnout z Andalusie a neudrželi ani většinu nedávných zisků v severní Africe.

Následný příchod moru, narůstající revolty a moc vattásovských vezírů předznamenaly úpadek marínovské moci, kteří se (nezřídka jako pouhé loutky vezírů) udrželi u moci ještě dalších sto let.