Tribut

Ve východní Asii se postupem doby mezí čínskými říšemi a okolními státy vytvořila síť zahraničně-obchodních vztahů shrnovaná pod pojem čínský tributární systém. Systém vycházel z přesvědčení Číňanů, že jejich země je centrem civilizace a kultury, které je vzorem pro okolní svět. Nečínské státy v něm byly povinny přinášet tribut – například kočovníci ze severu a severozápadů koně, země jihovýchodní Asie koření a vzácná dřeva – čímž uznali své podřízené postavení, čínský císař poslům oplátkou věnoval dary – luxusní výrobky, hedvábí, čaj, mince – a povolil obchodovat.

Vzniklé obchodní vztahy byly vesměs vzájemně výhodné, zapojené země někdy získávaly bezpečnostní záruky[1] a zpravidla zůstávaly politicky nezávislé.[2] Prostřednictví tributárního systému, který usnadnil kulturní výměnu, čínské prvky hluboce ovlivnily kulturu sousedních zemí a vznikal tak sinocentrický mezinárodní pořádek,[3] zejména v mingském (1368–1644) a čchingském (od poloviny 17. století) období, kdy tributární systém vzkvétal.[4]