František Josef I. z Lichtenštejna
František Josef I. Jan Adam kníže z Lichtenštejna (německy Franz Josef I. Johann Adam Fürst von und zu Liechtenstein, 19. listopad 1726, Milán - 18. srpen 1781, Mety) byl lichtenštejnský kníže od roku 1772 až do své smrti. V mládí se uplatnil jako voják císařské armády a diplomat ve službách Habsburků. Jako vládnoucí kníže rezignoval na další aktivity ve veřejném životě a zaměřil se na správu rozsáhlého rodového majetku na Moravě, v Čechách a Dolním Rakousku.
František Josef I. z Lichtenštejna | |
---|---|
Narození | 19. listopadu 1726 Milán |
Úmrtí | 18. srpna 1781 (ve věku 54 let) Mety |
Místo pohřbení | Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově |
Povolání | politik |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Choť | Marie Leopoldina ze Šternberka (od 1750) |
Děti | Alois I. z Lichtenštejna Jan I. z Lichtenštejna Filip z Lichtenštejna (1762-1802) Marie Josefa z Lichtenštejna |
Rodiče | Emanuel Josef z Lichtenštejna a Marie Anna Antonie z Ditrichštejna |
Rod | Lichtenštejnové |
Příbuzní | Karel Boromej Josef z Liechtensteinu (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Pocházel z knížecího rodu Lichtenštejnů, narodil se jako nejstarší syn prince Emanuela z Lichtenštejna (1700–1771), matka Marie Antonie (1706–1777) patřila k rodině Ditrichštejnů. I když náležel k vedlejší linii Lichtenštejnů, díky předčasným úmrtím vzdálenějších příbuzných byl od roku 1748 předurčen jako dědic lichtenštejnského knížectví. Svou kariéru v armádě a diplomacii budoval pod patronátem strýce, polního maršála knížete Josefa Václava (1696–1772). Svého strýce doprovázel za války o rakouské dědictví do severní Itálie, kde bojoval ve vítězné bitvě u Piacenzy (1745). V roce 1760 byl členem diplomatického poselstva do Parmy, které mělo přivézt do Vídně princeznu Isabelu jako nevěstu Josefa II.[1] V roce 1761 doprovázel do Mergentheimu prince Karla Alexandra Lotrinského k převzetí titulu velmistra Řádu německých rytířů. Nejvýznamnější diplomatickou misi vykonal v roce 1763, kdy stál v čele poselstva žádajícího o ruku infantky Marie Ludoviky pro arcivévodu Leopolda (jejich sňatek v zastoupení se konal již v únoru 1764 v Madridu, až o rok později se osobně setkali v Innsbrucku). František Josef byl v roce 1767 jmenován císařským tajným radou a v roce 1771 obdržel Řád zlatého rouna.[2]
Hlavou rodu
V roce 1772 se stal hlavou rodu Lichtenštejnů po smrti strýce Josefa Václava a do smrti byl panujícím lichtenštejnským knížetem. Po strýci zároveň zdědil stěžejní majetek na Moravě a v Čechách (Valtice, Lednice, Břeclav, Branná, Plumlov, Moravská Třebová, Bučovice, Ruda nad Moravou, Zábřeh, Úsov, Lanškroun). Již o rok dříve zdědil po otci panství Moravský Krumlov, kterého se ale v roce 1772 vzdal ve prospěch mladšího bratra Karla.[3] V roce 1772 se navíc stal univerzálním dědicem své vzdálené tety Marie Terezie Savojské (1694–1772) a převzal značný majetek ve středních Čechách (panství Kostelec nad Černými lesy, Uhříněves se zámkem v Kolodějích, Kounice a Rataje nad Sázavou).[4] S ohledem na vysoké výdaje na reprezentaci v armádě a diplomacii za vlády jeho strýce odmítl další působení u dvora a soustředil se na správu zděděného majetku. S podporou schopných hospodářských úředníků inicioval na svých panstvích ekonomické reformy, zároveň se ale nevyhýbal dalším úpravám rodových sídel. Nechal například znovu přestavět zámek v Lednici (projekt Isidore Canevale). Plánoval také přestavbu hradu ve Šternberku jako letního sídla pro svou manželku (rozenou Šternberkovou), k té ale nedošlo.
Kníže František Josef I. zemřel náhle na cestě do Paříže 18. srpna 1781 ve francouzských Metách. Jeho ostatky byly uloženy v rodové hrobce Lichtenštejnů v moravském Vranově.
Rodina
V roce 1750 se ve Valticích oženil s hraběnkou Marií Leopoldinou ze Šternberka (1733–1809), dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou diplomata a dvořana František Filip ze Šternberka. Z jejich manželství se narodilo osm dětí. Nejstarší dva synové zemřeli v dětství, další dva synové postupně zdědili knížecí titul.
- 1. Josef František (1752–1754)
- 2. Marie Leopoldina Adelgunda (1754–1823), dáma Řádu hvězdového kříže), ∞ 1771 Karel Emanuel lantkrabě von Hessen-Rotenburg (1746–1812)
- 3. Marie Antonie (1756–1821), dáma Řádu hvězdového kříže, jeptiška v Essenu
- 4. František de Paula Josef (1758–1760)
- 5. Alois I. Josef (1759–1805), dědic knížecího titulu 1781, ∞ 1783 Karolína hraběnka z Manderscheid-Blankenheimu (1768–1831)
- 6. Jan I. Josef (1760–1836), dědic knížecího titulu 1805, c. k. polní maršál, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1792 Marie Josefína lantkraběnka z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dáma Řádu hvězdového kříže
- 7. Filip Josef (1762–1802), c. k. komoří, podplukovník
- 8. Marie Josefa Hermengilda (1768–1845), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1783 Mikuláš II. kníže Esterházy z Galánty (1765–1833), c. k. polní zbrojmistr, tajný rada, komoří, rytíř Řádu zlatého rouna
František Josef měl dvanáct sourozenců, z nichž Jan Josef (1734–1781) dosáhl v armádě hodnosti generálmajora, další bratr Filip Josef (1731–1757) padl za sedmileté války v bitvě u Štěrbohol. Další bratr Karel Boromejský (1730–1789) založil vedlejší linii, sekundogenituru na Moravském Krumlově.
Odkazy
Reference
- Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii, Národní památkový ústav, České Budějovice, 2020; s. 446–451 ISBN 978-80-87890-31-8
- LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 273
- KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl; Praha, 2000; s. 148 ISBN 80-85983-16-8
- OULÍKOVÁ, Petra: Marie Terezie vévodkyně Savojská a české země; NLN, Univerzita Karlova, Praha, 2019; s. 12, 34 ISBN 978-80-7422-695-3
Literatura
- JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha: Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.
- KONEČNÝ, Michal, CERMAN, Ivo: Tváře osvícenství, Národní památkový ústav, Kroměříž, 2021 (kapitola Kníže František Josef I. z Liechtensteinu (1726–1781). Zapomenutý panovník, s. 126–129 ISBN 978-80-907400-8-2
Externí odkazy
- Rodokmen Lichtenštejnů
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef I. z Lichtenštejna na Wikimedia Commons
Předchůdce: Josef Václav |
Lichtenštejnský kníže 1772 – 1781 |
Nástupce: Alois I. |