Práva zvířat

Práva zvířat je filosoficko-právní koncept, který přisuzuje zvířatům etické a právní nároky, kterým se běžně těší jen lidé. Obhájci práv zvířat zastávají různé koncepce, shodují se však v tom, že zvíře jakožto bytost schopná emocí a vnímání bolesti nesmí být považováno za majetek člověka a pouhý prostředek k prosazení jeho zájmů.

Otázky morálního statusu zvířat a správného chování vůči nim se v západním světě objevují velmi brzy, např. u pýthagorejců; převážily však koncepce, které zvíře považovaly za bytost nerozumovou a člověku podřízenou (stoa, křesťanství) nebo dokonce necítící (Descartes). Moderní hnutí za práva zvířat se objevuje až ve 20. století, často v organizované a někdy radikální podobě (např. Fronta za osvobození zvířat; viz heslo ekoterorismus).

Velký zájem o práva zvířat vzbudila kniha Peter Singer nazvaná Osvobození zvířat (1975), která popisuje utrpení zvířat při vědeckém výzkumu a velkochovu pro masný průmysl a požaduje rovnost zájmů zvířat (např. právo nebýt týrán) a zájmů lidí. Současný stav, kdy lidé zvířata vykořisťují, označuje jako druhovou nadřazenost neboli „speciesismus“, který je stejně eticky neobhajitelný jako rasismus a sexismus. Tento názor se setkává s rozmanitou kritikou; bývá například namítáno, že právo implikuje také povinnosti, nebo že zvířata nejsou schopna morálního rozlišování.

Mezi současné filosofy a autory obhajující práva zvířat patří kromě Singera také Tom Regan, Gary L. Francione[1], Steven Best či Richard Ryder.

Velkochovy drůbeže bývají ochránci zvířat srovnávány s koncentračními tábory