Hymna Faerských ostrovů

Faersky

Tú alfagra land mítt, mín dýrasta ogn!

á vetri so randhvítt, á sumri við logn,

tú tekur meg at tær so tætt í tín favn.

Tit oyggjar so mætar, Guð signi tað navn,

sum menn tykkum góvu, tá teir tykkum sóu.

Ja, Guð signi Føroyar, mítt land!

Hin roðin, sum skínur á sumri í líð,

hin ódnin, sum týnir mangt lív vetrartíð,

og myrkrið, sum fjalir mær bjartasta mál,

og ljósið, sum spælir mær sigur í sál:

alt streingir, ið tóna, sum vága og vóna,

at eg verji Føroyar, mítt land.

Eg nígi tí niður í bøn til tín, Guð:

Hin heilagi friður mær falli í lut!

Lat sál mína tváa sær í tíni dýrd!

So torir hon vága - av Gudi væl skírd -

at bera tað merkið, sum eyðkennir verkið,

ið varðveitir Føroyar, mítt land!

Česky

Moje země, oh nejkrásnější, poklad můj nejdražší!

Ty přitáhlá ke mně(Ty blízká mi), obejímajíc mě vřele;

utichlá v létě, v zimě sněhem pokryta.

velkolepé ostrovy, po milovaném bohu pojmenovány.

To jméno, které ti dal ten, který tě první objevil,

Oh, Bůh Ti žehnej, Faery země moje.

Jasný záblesk, který v létě ozařuje naše kopce - vrcholky tak krásné;

divoké bouře, které muže v zimě dovádí k zoufalství;

oh život beroucí bouře, oh duší dobyvatelé,

vše tvoří sladkou hudbu, která vše spojuje.

všichni doufající a věřící jsou naší inspirací,

bránit Tebe, ó Faerská vlasti .

A proto poklekám před Tebou, Bože, k modlitbě,

dopřej mi mír a ušetř mě ztrát a trápení,

moje očištěná duše; ve slávě; tě žádám o požehnání,

když pozdvihnu svůj prapor a budu riskovat za Tebe.

znamení mého úkolu, bude zářit ve výšinách,

Střežit Tebe, ó Faerská vlasti.