Alfred Redl

Otec Alfreda Redla byl hlavní drážní inspektor ve Lvově. Po maturitě Alfred Redl vstoupil do vojenské školy (kadetky) v Brně-Králově Poli.[1] Po absolvenci následoval Redlův rychlý postup, poněvadž disponoval vynikajícími organizačními schopnostmi, byl výtečným vojákem a hovořil šesti jazyky. V roce 1900 byl jmenován zástupcem náčelníka Vyzvědačského úřadu – Kundschaftstelle (KS). Zde zaváděl některé nové metody potřebné pro odhalování cizích špionů např. používání otisků prstů, fotografické dokumentace o podezřelých a odposlechy. Od roku 1912 byl náčelníkem generálního štábu 8. sboru v Praze.

Ačkoli byl vynikajícím vojákem a v rakousko-uherské armádě ho čekala slibná budoucnost, konal od roku 1905 činnost, o které se jeho nadřízení nesměli dozvědět, tehdy se totiž Redl stal ruským špiónem. Rusové totiž odhalili jeho největší slabinu – homosexualitu. Kdyby vyšlo najevo, že je homosexuál, jeho kariéra by přišla vniveč a nenašel by žádné uplatnění, úctu apod. Rusům se navíc hodil Redlův postup na vyšší hodnosti. Redl nejprve Rusům předával jména rakousko-uherských agentů působících na území carského Ruska, šifrovací systémy, plány pevností a další nejrůznější projekty. V roce 1908 upozornil carskou říši na anexi Bosny a Hercegoviny, což vedlo ke spojenectví Ruska a Srbska. Navíc Rusům předával útočné plány Rakouska-Uherska zaměřené právě proti východnímu carství. Tím značně ovlivnil začátek 1. světové války. Později vyšlo najevo, že nebyl ve spojení jen s ruskou špionáží, ale pracoval i pro špionážní služby Francie a Itálie, navíc byl ve spojení s Apisem, kterým byl srbský nacionalista Dragutin Dimitrijević, velitel teroristické organizace Černá ruka.

Velení rakousko-uherské armády tušilo, že nepřítel útočné plány Rakousko-Uherska zná. K odhalení Redla jim pomohla šťastná náhoda. Při kontrole dopisů objevili zásilky, ve kterých byly bez vysvětlení vyšší finanční obnosy. Obě byly adresovány jistému Nikonu Nicetasovi, háček byl v tom, že nikdo takového jména neexistoval. A tak policie nastražila na adresáta lest. U okénka, kde se vydávaly zprávy a dopisy, instalovali tlačítko, které mělo upozornit detektivy, že si někdo přišel vyzvednout zásilky účtované panu Nicetasovi. 24. května 1913 si opravdu někdo přišel vyzvednout tyto zásilky. Detektivové tohoto adresáta vystopovali až do hotelu Klomser, kde odhalili, že je to s největší pravděpodobností důstojník rakousko-uherské armády Alfred Redl. Po zjištění, že jeden z nejlepších důstojníků armády je zrádcem, se vedení vojsk rozhodlo, že nesmí být pošpiněna vojenská čest a že vše ututlají a Redla donutí k sebevraždě. Pozdě v noci téhož dne k Redlovu pokoji v hotelu Klomser dorazila čtveřice, plukovník Redl se jim nakonec přiznal ke zradě. Jeden člen kvarteta mu předal pistoli a všichni odešli. Dne 25. května 1913 našel ráno hotelový personál důstojníkovu mrtvolu.[2][3]

Životním příběhem Alfreda Redla se volně inspiroval britský dramatik John Osborne při psaní provokativní hry Můj vlastenec (A Patriot for Me, 1965). Z té pak o dvě desetiletí později vycházel maďarský režisér István Szabó, který natočil koprodukční filmové konspirační drama Plukovník Redl (1985).[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Redl na Wikimedia Commons
• JURMAN, Olin. Poprava sebevraždou. MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska [online]. Česká citadela, s. r. o., čvc 13 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online.