Ekonomika Spojených států amerických

Americký HDP na hlavu, 1929–2011. Tři největší poklesy jinak rostoucího trendu korespondují s hospodářskou krizí 1929, druhou světovou válkou a ekonomickou krizí 2008

Za méně než 400 let se Spojené státy americké změnily z divočiny obývané Indiány na nejmocnější průmyslovou zemi světa. Již od 90. let 19. století jsou nejsilnější národní ekonomikou světa (nepočítaje v to koloniální říše).[22] Vyrábí čtvrtinu hospodářské produkce světa. Spojené státy vynakládají mnoho peněz na výzkum nových způsobů výroby a nových výrobků. Po osamostatnění se nejrychleji rozvíjel textilní a potravinářský průmysl. Postavení transkontinentální železnice a dostatek nerostných surovin podnítily rozmach strojírenského, ocelářského průmyslu a výroby elektrické energie. Ve 20. století světové války ekonomiku USA neoslabily, ale byly zdrojem rozmachu (výroba zbraní, potravin). USA posílily svůj hospodářský a politický růst. USA však nyní mají největší zahraniční dluh na světě a 11. největší vládní dluh na % HDP na světě.

Mezi nejvýznamnější centra cestovního ruchu patří velkoměsta (New York, Los Angeles, Las Vegas atd.), na jihu země Florida, na středozápadě Skalnaté hory a na západě Kalifornie. Množství turistů navštěvuje národní parky, ale i mnohé atrakce jako např. Disneyland, Hollywood atd.

23. března 2018 zavedly USA clo na dovoz hliníku ve výši 10 % a na dovoz oceli ve výši 25 %.[23] Na zavedení cel reagovalo Rusko a Japonsko možností zatížit americký export náklady ve srovnatelné výši, které jim clo způsobí, v případě Ruska 538 milionů dolarů ročně, v případě Japonska 440 milionů dolarů ročně.[23] Pro dovoz oceli a hliníku byla zavedena výjimka platná do konce května.[24] EU se snažil změnit dočasnou výjimku v trvalo, ale ještě koncem května USA vysílaly signály, že výjimka prodloužena nebude.[24] Trvalá výjimka je ovšem pro EU podmínkou, aby začaly rozhovory o větší spolupráci v energetice, rozhovory o odstraňování bariér pro dovoz automobilů nebo rozhovory o reformě Světové obchodní organizace (WTO).[24]

Dluh USA od roku 1940 do 2015

Od konce 2. světové války do 70. let 20. století byly pro Američany platy a zaměstnanecké benefity spjaté s produkcí zboží a služeb a inflací. Mezi lety 1973–1979 (v menší míře) a od roku 1979 (zcela) lze zaznamenat: výrobu v pokračujícím růstu rychlostí z předchozího období, ale mzdy a benefity stagnující nebo klesající (do 90. let 20. století včetně) nebo rostoucí mnohem menším tempem než výroba. Zatímco za období 1948–1973 zaznamenaly produktivita i mzdy Američanů srovnatelný růst (96,7 resp. 91,3 %), za období 1973–2013 vzrostla americká výroba od 74,4 %, ale mzdy (ošetřené o inflaci) jen o 9,2 % (s tím, že v polovině 90. let byl růst mezd víceméně nulový).[25]

Vývoj mezd za toto období lze ještě rozložit do skupin podle jejich výše – celkový růst o několik procent je dán zprůměrováním:

• růstu velmi vysokých platů (nárůst o 41 %),
• stagnaci/mírným růstem středně vysokých platů (např. v roce 1993 –3 %, v roce 2012 +6 %) a
• poklesem nízkých platů (–14 % v 80. let, –5 % v roce 2012).[25]

Ve vývoji platů podle jejich výše lze vypozorovat svázaný růst reálných platů horních 10 % zaměstnanců vůči pádu celkového zastoupení zaměstnanců v odborech – to zaznamenalo své maximum (kolem 30 %) ve 40., 50. a 60. letech 20. století, v 70. letech mírný pokles na cca 22% zastoupení a od 80. let stálý pokles na současných cca 10 %.

Výše průměrného týdenního platu, rozděleného podle jeho výše, se pohybuje přibližně na úrovni:

• 1900 $ pro 90. percentil (dle výše platu)
• 1200 $ pro 75. percentil
• 800 $ pro 50. percentil (medián)
• 550 $ pro 25. percentil
• 400 $ pro 10. percentil[26]

Za posledních 20 let tyto hodnoty stagnovaly, s výjimkou mírného růstu horních 25 % těch nejlépe finančně ohodnocených.

Co se týče poměru platů mezi výkonným ředitelem (CEO) té které firmy nebo instituce, a obyčejným dělníkem nebo pracovníkem na základní pozici nebo nejspodnější příčce korporátního žebříčku, tak tento poměr v platovém ohodnocení se do konce 70. let 20. století pohyboval na hodnotě 20:1 až 30:1, v roce 1988 (zvolením George H. W. Bushe) vzrostl na 59:1, (za prezidenta Clintona) v roce 1992 na 112:1, 1993 na 87:1, 1994 na 123:1 a od roku 1996 se pohybuje mezi 200:1 a 393:1 (maximum z roku 1999).[25]

Mladí občané Spojených států, přicházející do pracovního procesu po vystudování středních nebo vysokých škol, v období od roku 1979 zažili:

• v první polovině 90. letech mírný pokles jejich platového ohodnocení (ošetřeného o inflaci),
• v druhé polovině 90. let mírný vzestup, do hospodářské krize roku 2008 víceméně stagnaci a
• od roku 2008 pokles svých mezd.

Po celé toto období platila „platová“ diskriminace žen – ty dostávaly (a dostávají) zhruba 80 centů za každý dolar, který za stejnou práci vykonají muži.[25]

Průměrná hodinová mzda se pohybuje kolem 10,89 dolaru za hodinu (2014). Ve volebním cyklu amerického prezidenta pro rok 2016 poslanec Bernie Sanders uvedl plán nastavit minimální mzdu na 15 dolarů za hodinu – idea, která dosud přetrvává mezi liberálními Američany.

Minimální mzda se ve Spojených státech pohybuje na hodnotě 7,25 $ za hodinu, s tím, že jednotlivé státy USA mají pravomoc tuto hodnotu upravit. Pokud by minimální mzda byla svázána s inflací (tak, jak tomu bylo v letech 1948–1973), byla by nyní na 18 dolarech a 42 centech (podle údajů za rok 2014).[25]

Pro vězně umístěné v amerických věznicích jsou výdělky podstatně nižší než pro zbytek populace:

• 86 centů/den – průměrná mzda vězňů
• 94 % vězňů nebere víc než 1,41 $/hod
• některé státy (např. Alabama, Georgie) nemají stanoveny minimální mzdu (resp. ji maji rovnu 0 dolarů)[27]

Údaje pro věznice ve státě Oklahoma:

• maximální mzda: 20 $/měsíc
• průměrná mzda se pohybuje mezi 7,23 a 14,45 dolarů za měsíc
• maximální hodinová mzda: 54 centů/hod[27]

V průzkumu Pew Research z roku 2014, ve vztahu životních nákladů vůči září 2007 (před hospodářskou krizí), uvedli Američané v poměru:

• 56 % – cítí pokles životních nákladů
• 37 % – zažívá stagnaci[26]

Co se týče schopnosti zvládnout náhlé finanční výdaje, pak podle následujcích průzkumů z posledních let:

• 71 % Američanů není schopno uhradit náhlé finanční výdaje o výši 1000 dolarů[28][29]
• 63 % Američanů není schopno náhle zaplatit 500 dolarů[30]
• 44 % Američanů není schopno náhle zaplatit 400 dolarů
• neschopnost dát dohromady náhlou finanční hotovost je větší u mladších obyvatel, relativně nejlépe finančně zajištěni jsou lidé mezi 53 a 62 let věku.[31]