Druhá italská válka za nezávislost

Druhá italská válka za nezávislost (též rakousko-francouzsko-sardinská válka či jen sardinská válka) byl ozbrojený konflikt mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie.

Druhá italská válka za nezávislost
konflikt: Risorgimento

Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863)
trvání: 29. dubna 1859 – 11. července 1859
místo: Lombardsko-benátské království
výsledek: francouzsko-sardinské vítězství
změny území: Sardinie získala Lombardii, Toskánsko a Emilii, Francie získala Savojsko a Nice od Sardinie
strany
Francie
Sardinie-Piemont

podpora:
Spojená knížectví Spojená knížectví		 Rakousko
Lombardsko-benátské království
velitelé
Napoleon III.
Viktor Emanuel II.
Giuseppe Garibaldi		 František Josef I.
Ferenc Gyulai
Karl Ludwig Grünne
Maxmilián Rakouský

síla
Francie:

Sardinie-Piemont:

 Rakousko:
ztráty
Francie:
  • 5 498 mrtvých
  • 17 054 zraněných
  • 2 040 smrtelné zranění
  • 1 128 nezvěstných

Sardinie-Piemont:

  • 1 533 mrtvých
  • 1 268 nezvěstných
 12 568 mrtvých
nejsou zahrnutí ranění, zajatí, nezvěstní Rakušané...

Důvody k válce

Roku 1848 Rakousko zvítězilo v první italské válce za nezávislost, když porazilo v bitvě u Custozzy a Novary vojska Sardinského království, jež usilovalo o sjednocení Itálie. Království Sardinsko-piemontské však o sjednocení Itálie nepřestalo usilovat, a tak se spojilo s Francií. Spojenectví nebylo nijak pevné (platilo jen, když Rakousko napadne Piemont). Rakušané předali Piemontu ultimátum, aby odzbrojil. Piemont odmítl, vstoupil do války a na pomoc mu přišla Francie.

Válka

Očekávalo se, že nad rakouskými vojsky převezme kontrolu šéf Radeckého štábu Heinrich von Hess, ale císařův generální pobočník Grünne prosadil neschopného Gyulaye. Armáda Piemontu nebyla nijak silná a Francouzi se museli dopravovat přes Alpy. I průměrný vojevůdce by zničil armádu Piemontu dříve, než přijdou Francouzi. Ale toho Gyulai nevyužil a čekal na Francouze. U Magenty byli Rakušané poraženi. V té chvíli převzal František Josef I. velení. Přesto byli Rakušané v bitvě u Solferina poraženi. František Josef I. podepsal 11. července 1859 mír ve Villafrance[1] a ztratil Lombardii, jednu z nejbohatších provincií Rakouska. Porážka způsobila pád Bachova absolutismu.

Reference
  1. Conference of Villafranca | France-Austria [1859]. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.