Jezdectvo

Jezdectvo, jízda nebo též kavalerie jsou oddíly vojáků bojujících na koních, v minulosti se též ojediněle využívalo velbloudů či slonů. Jezdectvo tvořilo od starověku až do počátku 30. let 20. století významnou součást většiny armád. Jednalo se o nejprestižnější jednotky, kde většinou sloužila šlechta a příslušníci králova dvoru. V moderní době bylo většinou nahrazeno motorizovanými jednotkami.

Obraz Scotland Forever!, útok Scots Greys během bitvy u Waterloo

Proti pěchotě se vyznačuje vysokou rychlostí přesunů po bojišti i mimo ně. Nevýhodou je naopak vyšší cena, nutnost zaopatřovat potravu a péči koním, větší nápadnost a s ní související větší zranitelnost střelnými zbraněmi a nižší prostupnost některými druhy terénu (hory, lesy). Proto málokdy v historii existovaly čistě jezdecké armády. (Velké jízdní armády měli např. Mongolové.)

Historie

Původ

Jezdectvo Asyřanů

Před zavedením jízdy na koni se koně ve vojenství používali pouze k tažení Válečných vozů. [1] S postupem času válečné vozy začínaly mizet a byly nahrazovány jezdci na koních. Poslední zaznamenané použití válečných vozů v boji nastalo v Bitvě u Telamonu roku 225 př. n. l.[2] Jezdecké oddíly se staly na Blízkém východě běžnými až po roce 900 př. n. l. [3]

Na obrázku vpravo jsou vyobrazeny jednotky asyrského jezdectva kolem roku 860 př. n. l. V této době nepoužívali sedla ani ostruhy, což jízdu značně komplikovalo. Asyřané jezdili ve dvojicích, kde vedoucí jezdec řídil oba koně, zatímco druhý byl specializovaný střelec.[3]

Antické Řecko: Městské státy a Makedonie

Řekové obecně používali více pěchoty než jízdy. Jejich jezdectvo bylo tvořeno výhradně muži, kteří si mohli drahé válečné koně dovolit. Jezdci nosili kopí či oštěpy a nepoužívali štíty či brnění.[2]

Makedoňané také měli elitní jednotky kavalerie, nazývané hetairoi, kterým velel přímo král. Za Alexandra Makedonského dosahoval počet hetairoi počtu 1800 mužů.[4]

Alexandr Makedonský měl ve svém vojsku také thesálské jezdce, kteří byli pravděpodobně nejlepším jezdectvem v Řecku, v makedonské armádě však zastávali pouze vedlejší roli.[4]

Středověcí rytíři

Za Karla Velikého se začali objevovat rytíři, tedy dobře vyzbrojení příslušníci těžké jízdy. Zpočátku bylo rytířství převážně spojováno s vlastněním správné výzbroje a koněm, avšak s časem si získalo vlastní mravní kodex a výsady.

Výchova rytíře začínala již v útlém věku a rytíři byli elitními jednotkami, tedy tvořili jen malou část středověkých armád. Proto se používali hlavně pro Šokové útoky, tedy ofensivní manévry s cílem narušit nepřítelovu sebedůvěru, vytvořit psychologický nátlak a donutit ho k ústupu.

S rozvojem střelných zbraní začali rytíři v plátovém brnění ztrácet účinnost, a v kombinaci s délkou výcviku a náklady na výzbroj rytíři jako těžká kavalerie vymizeli.[5][6]

Reference

  1. BROWN, Dorcas R. Early Horseback Riding and Warfare: The Importance of the Magpie around the Neck. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-07-25]. (anglicky)
  2. The Oxford Handbook of Warfare in the Classical World. dx.doi.org. 2013-01-09. Dostupné online [cit. 2020-08-02]. DOI 10.1093/oxfordhb/9780195304657.001.0001.
  3. http://www.helsinki.fi/science/saa/4.1%2006%20Noble.pdf
  4. The Army of Alexander the Great : Sekunda, Nick : Free Download, Borrow, and Streaming. Internet Archive [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. How Knights Work. HowStuffWorks [online]. 2008-01-22 [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
  6. VAN NOSTRAND, David. Cavalry: Its History, Management, and Uses in War. New York: [s.n.], 1863.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.