Dnipro

Úrodné oblasti v okolí Dněpru byly osídleny zemědělskými kulturami již ve 4. tisíciletí př. n. l. Ve starověku sem zasahovala oblast skytského a následně sarmatského osídlení.

V 9. století, za časů Kyjevské Rusi, byl na skalnatém ostrově na Dněpru založen byzantskými mnichy monastýr (odtud dnešní název Monastýrský ostrov); v roce 1240 jej však zničili Tataři.

Během kozácké éry náleželo území Záporožské Siči a bylo předmětem sporů a bojů Ruské říše s Polskem a Tureckem. Roku 1635 byla jižně od dnešního města zřízena polská obranná pevnost Kodak. Roku 1775 zde byla ustavena eparchie pravoslavné církve, jež postupně převzala církevní správu pro celou oblast východní Ukrajiny, včetně Krymu, osvobozeného od Osmanů v roce 1776. V roce 1787 sem z Poltavy přesídlil arcibiskup Ambrosij. Církevní organizace tak předešla výstavbu města.

Jekatěrinoslav, centrum města kolem roku 1850

Město bylo administrativně založeno ruským knížetem Potěmkinem roku 1776 v rámci osidlování nově získané Nové Rusi, ale vlastní výstavba se opožďovala. Město se stalo správním centrem nově dobytých území včetně těch, která Osmanská říše v roce 1774 postoupila smlouvou z Küçük Kaynarca. Dostalo název Jekatěrinoslav na počest tehdejší carevny Kateřiny II. Veliké. Ta zde plánovala vybudovat „jižní metropoli“ Ruského impéria, která by se vyrovnala Petrohradu a Moskvě; Nejdříve byla založena klasicistní katedrála, jež měla být velkolepější než Svatopetrská bazilika ve Vatikánu, ale původní projekt byl redukován a realzace o půl století opožděna.[7] Urbanistická koncepce a výstavba obytných domů byly po Kateřinině smrti také redukovány a z města se stalo řadové centrum gubernie. V letech 1796–1802 se město nazývalo Novorossijsk,[8] později se vrátilo ke starému jménu.

Ve dvacátém století město velmi rychle rostlo, současně však prodělávalo dramatické změny a rány v obou světových válkách. Byly zbořeny čtyři velké chrámy (největší z nich byla kupolová Blagoveščenská bazilika) a některé veřejné budovy na Jekatěrinoslavském prospektu. V krátké době Ukrajinského státu (německý protektorát na území dnešní Ukrajiny) [9]neslo město neoficiálně název Sičeslav[10] (název odkazoval k Záporožské Siči, symbolu kozáctví, se kterým se snažili identifikovat ukrajinští nacionalisté z rakouské Volyně a Haliče, ačkoliv historicky neměli s kozáky nic společného.)[11] Název Dněpropetrovsk získalo r. 1926 podle významného bolševického revolucionáře Grigorije Petrovského[12] už jako součást Ukrajinské lidové republiky. V roce 2016 byl Dněpropetrovsk na základě rozhodnutí ukrajinské vlády k přejmenování města v rámci dekomunizace Ukrajiny přejmenován na Dnipro.[13]

Ve 30. letech probíhala ve městě industrializace, hlavně výstavba závodů těžkého průmyslu. Tehdy zde plnil různé stranické funkce Leonid Iljič Brežněv, pocházející z blízkého Dniprodzeržynska (dnes Kamjanske). Během druhé světové války byla po obsazení města německým Wehrmachtem téměř vyhlazena místní početná židovská komunita.

V Dnipru žije přes milion obyvatel a s nedalekým Kamjanským a dalšími městy tvoří tzv. Dniperskou aglomeraci s více než 1,8 milionem obyvatel. Město je střediskem Dněpropetrovské oblasti, která je druhá nejlidnatější na Ukrajině.

V roce 2001 se 72,6% obyvatel bývalého Sičeslava hlásilo k ukrajinské národnosti[14] a 23,5 % k ruské národnosti.[15] Přitom však v červnu 2017 udalo 63 % obyvatel města, že ve svém domově mluví ukrajinsko-ruským suržykem. Jen 9 % obyvatel mluví doma výhradně ukrajinsky a 25 % obyvatel používá obě tyto řeči.[15]

Dnipro je kulturním centrem. Místní muzeum vedl na počátku 20. století významný ukrajinský etnolog a historik Dmytro Javornyckyj. Rekreačními areály jsou Monastýrský ostrov či park Tarase Ševčenka.

Svjato-Preobraženskyj katedralnyj sobor

Sídlo Dniprovské a Pavlogradské eparchie

• Spaso-preobraženský katedrální chrám – významná neoklasicistní cihlová stavba na půdorysu latinského kříže, se třemi sloupovými portiky a kupolí v křížení. Projekt vypracoval petrohradský architekt Andrejan Dmitrovič Zacharov, základní kámen položila roku 1786 carevna Kateřina II. společně s rakouským císařem Josefem II. K realizaci redukovaného rozsahu stavby došlo až v letech 1830–1835; v letech 1930–1988 byl chrám zrušen, v 70. letech byla stavba opravena a od roku 1975 začala sloužit jako muzeum ateismu. Roku 1990 se stal opět sídlem eparchie moskevského episkopátu, v roce 1992 byla zahájena jeho generální rekonstrukce. Bylo obnoveno také vnitřní zařízení a fresková výzdoba kupole.
• Eparchie pravoslavné církve, moderní stavba nahradila původní sídlo z 19. století
• Synagoga Zolotaja roza
• Monastýrský ostrov, zábavní centrum, mj. zde sídlí akvárium
• Dniprovské akademické divadlo dramatu a komedie - klasicistní stavba; nejstarší ze 17 městských divadelních scén
• Dům varhanní a komorní hudby - novobarokní kupolová bazilika z let 1913-1915, odsvěcený Brjanský chrám sv. Mikuláše divotvůrce
• Filharmonie Leonida Kogana
• Národní technická univerzita - založena roku 1899

• Kamenskoje - městské historické muzeum
• Historické muzeum D. I. Javornického - regionální historické muzeum
• Galuškovka - kozácký dům, etnografické muzeum
• Dioráma bitvy o Dněpr - velkoformátový panoramatický obraz s kulisami bitvy Velké vlastenecké války, dílo socialistického realismu

• Oksana Bajulová – ukrajinská krasobruslařka
• Helena Petrovna Blavatská – zakladatelka Theosofické společnosti
• Viktor Michajlovič Čebrikov – šéf KGB v 80. letech
• Alexandr Matvějevič Matrosov - vojín Rudé armády, Hrdina SSSR (ve skutečnosti narozen v Baškirské ASSR)
• Ilja Josifovič Kabakov – moskevský konceptuální umělec
• Leonid Borisovič Kogan – houslista
• Viktor Andrejevič Kravčenko – ruský inženýr, emigrantský autor
• Inessa Kravecová – ukrajinská atletka
• Taťana Navka – ruská krasobruslařka
• Grigorij Pjatigorskij – rusko-americký violoncellista
• Boris Sagal – americký režisér
• Oleksandr Turčynov – ukrajinský politik
• Julija Tymošenková – v letech 2005 a 2007–2010 premiérka Ukrajiny, v roce 2010 prezidentská kandidátka
• Jevgenij Viktorovič Vučetič – sovětský sochař a malíř
• Ljudmila Kičenoková a Nadija Kičenoková – ukrajinské tenistky

Žil zde i anarchistický politik Pjotr Aršinov.

V letech 1906–1909 zde na Hudebním učilišti působili čeští hudební skladatelé Fran Lhotka a Jaroslav Křička.

• Lexington, Massachusetts, Spojené státy americké
• Ploiești, Rumunsko
• Si-an, Čína 1998
• Herzlija, Izrael
• Valbřich, Polsko
• Vilnius, Litva 29. 9. 1998
• Samara, Rusko 25. 5. 1993
• Taškent, Uzbekistán 1998
• Žilina, Slovensko 13. 2. 1993
• Soluň, Řecko 13. 2. 1993

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dnipro na Wikimedia Commons
• Městský portál (anglicky, ukrajinsky, rusky)
• Elektronická mapa města
• Tajmer - novinky z města a okolí