Záporoží

Kozácká rada na Siči. Diorama v Muzeu Záporožského kozáctva

Název města pochází z kozácké ukrajinštiny za porohy, tj. „za peřejemi“, které ztěžovaly plavbu po Dněpru před vybudováním přehrad (zejm. Kachovské a Dněperské). Dnešní haličskou ukrajinštinou se město jmenuje Záporýžý. Místo bylo osidlováno od středního paleolitu, avšak neklid celé oblasti tzv Divokých Polí bránil trvalejším obydlení. Nejprve byl osídlen ostrov Chortycja: je zde doloženo sídliště Skythů, v 16. století se zde usadili kozáci; založili pověstnou Záporožskou Sič a podnikali odtud výboje zejména proti rozpínavosti polské šlechty. Proslavili se zde kozáčtí vůdci Maksym Zalizňak a Ivan Honta.

V roce 1775 rozprášila Sič Kateřina Veliká. Brzy poté zde vyrostlo nevelké město Aleksandrovsk. Jedněmi z osídlenců byli též pruští mennonité, kteří zde až do ruské revoluce tvořili početnou komunitu. Roku 1873 sem dorazila železnice vedoucí z Moskvy na Krym a město začalo růst. K původnímu názvu Záporoží se vrátilo roku 1921. Tehdy se provinční městečko stalo jedním z ekonomických center Sovětského svazu a začalo závratně růst: vznikla zde obří přehrada a hydroelektrárna Dněproges, rozsáhlé průmyslové komplexy, nová sídliště, tramvajové tratě. Po rozpadu SSSR došlo k útlumu, ze kterého se město nyní vzpamatovává.

V blízkosti města byla nalezena mohyla velkobulharského chána Asparucha (7. století).

Ve městě žije necelých 800 000 obyvatel, povětšinou ruskojazyčných.

Pohled na podnik Zaporižstal z hráze Dněprogesu

Dnešní Záporoží je se svými 800 000 obyvateli 6. největším ukrajinským městem a přes hluboké ekonomické problémy 90. let zůstává centrem těžkého průmyslu. Tvoří i přirozené dopravní, obchodní centrum regionu.

Nejvýraznější stavbou ve městě je obří hráz Dněperské přehrady ze 30. let se slavnou hydroelektrárnou DněproGES. Ta dodává energii několika obřím průmyslovým podnikům:

• ZaporižStal, metalurgický kombinát
• ZAZ (AvtoVaz), výrobce proslulého automobilu "Záporožec", nyní dceřiná společnost koncernu Daewoo.
• Motor-Sič, výrobce letadel Antonov
• chemické závody

Nedaleko Záporoží (u města Enerhodar) se také nachází jeden z největších a nejmodernějších energetických komplexů Ukrajiny – Záporožská jaderná elektrárna s celkovým instalovaným výkonem 6000 MW. Stavba elektrárny začala v osmdesátých letech a svou koncepcí (šest bloků VVER 1000 s reaktory V 320) se řadí mezi bloky druhé generace.

Město je důležitou dopravní křižovatkou; leží na silničním tahu E105 (Moskva – Charkov – Krym), hlavní železniční tratě vedou ve směru (1) Synelnykove (– Dnipro / Charkov), (2) Melitopol – Krym, (3) Nikopol – Kryvyj Rih, (4) Polohy – Berďansk / Donbas. Do Kyjeva, Mariupolu, Charkova a Lvova jezdí několik rychlíků denně, dříve velmi frekventované spojení se Simferopolem a Moskvou přerušila ruská anexe Krymu. Významný je i říční přístav na Dněpru a z místního mezinárodního letiště funguje spojení do několika evropských měst.

Městskou dopravu zajišťují tramvaje (viz Tramvajová doprava v Záporoží), trolejbusy, autobusy a od 90. let také maršrutky.

Největší přírodní i kulturní památkou je ostrov Chortycja, největší ostrov na Dněpru, se svým členitým terénem a pozůstatky několika kultur, které zde žily. Od r. 1993 je chráněn jako přírodní památka. Kromě vzácné flóry a mnoha archeologických nalezišť je zde především Muzeum záporožského kozáctva, které schraňuje mnoho artefaktů souvisejících se Záporožskou Sičí, Maksymem Zalizňakem, Bohdanem Chmelnyckým, ale i s Kyjevskou Rusí či Skythy nebo také s II. světovou válkou. Od roku 1929 je ve městě divadlo s velmi bohatou a pestrou minulostí, které v současnosti nese název (Запорізький академічний обласний український музикально-драматичний театр імені В. Г. Магара).

Hlavní tepnou Záporoží je Sоbornyj prospekt, který je se svými 11 km jednou z nejdelších ulic v Evropě; vede od hlavního nádraží (Zaporižžja-1) k DněproGESu a slouží také trolejbusové a tramvajové dopravě. V architektuře města převládá socialistický realismus. V budově rekonstruovaného hlavního nádraží můžete obdivovat Repinův obraz „Záporožští kozáci“. Mezi tímto nádražím a břehem Dněpru je od roku 1972 v provozu také dětská železnice o délce 8,6 km.[2]

• Ašdod, Izrael, (2011)
• Belfort, Francie (1967)
• Birmingham, Spojené království (1973)
• I-čchang, Čína (1997)
• Lahti, Finsko (1953)
• Linec, Rakousko, (1983)
• Magdeburg, Německo (2008)
• Novokuzněck, Rusko
• Oberhausen, Německo, (1986)