Oleksandr Turčynov

Narodil se roku 1964 ve městě Dněpropetrovsk, Dněpropetrovská oblast v rámci tehdejší USSR. V roce 1986 dostudoval Dněpropetrovský hutní institut na Ukrajinské národní báňské univerzitě. Následně pracoval v ukrajinském ocelářském gigantu Kryvorizhstal.[3]

Mezi lety 1987 a 1990 vedl Turčynov agitační a propagační výbor Komunistického svazu mládeže (Komsomol) v Dněpropetrovské oblasti; prvním tajemníkem tamního Komsomolu byl tehdy Serhij Tihipko.[3] Tihipko i Turčynov se stali politickými poradci Leonida Kučmy, který v Dněpropetrovsku řídil továrnu na výrobu raket a dopravních prostředků.[3] Poté, co byl Kučma v roce 1992 jmenován premiérem Ukrajiny, se celý jeho tým, včetně Turčynova, přesídlil do Kyjeva.[3] V roce 1993 se stal oficiálním Kučmovým ekonomickým poradcem.[3]

V roce 1993 byl zvolen viceprezidentem Ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů. V roce 1994 on a Pavlo Lazarenko založili politickou stranu Hromada. Oba pojily obchodní vazby s Julijí Tymošenkovou, která také pocházela z Dněpropetrovsku.[3][4] Mezi lety 1994 a 1998 byl ředitelem Institutu ekonomických reforem a hlavou Ukrajinské národní akademie Laboratoře věd ve výzkumu šedé ekonomiky.[5]

V roce 1998 byl za stranu Hromada zvolen do ukrajinského parlamentu, ale již roku 1999 v souvislosti s Lazarenkoým skandálem, stranu i parlamentní frakci opustil. S podporou Julije Tymošenkové byl ve volbách v letech 2002 a 2006 znovuzvolen za Blok Julije Tymošenkové.[4]

V únoru 2005 byl zvolen prvním civilním ředitelem Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU).[4] V roce 2006 byl obviněn, že nechal zničit spisy na Semjona Mogileviče, který je považován za šéfa ruské mafie. Obvinění bylo po čtyřech měsících zamítnuto.[6] Dokumenty odhalené WikiLeaks zmiňovaly, že Turčynov nechal zničit i spisy prokazující napojení Tymošenkové na Mogileviče.[6]

Na jaře roku 2008 byl společným kandidátem Bloku Julije Tymošenkové a strany Naše Ukrajina — Národní sebeobrana do voleb o post starosty Kyjeva. Skončil druhý se ziskem 218 600 hlasů (19,12 %); volby vyhrál Leonid Černovetskyj.

Během prezidentských voleb v roce 2010 nařkl kandidáty Viktora Janukovyče i Viktora Juščenka ze společného koordinovaného postupu k destabilizaci druhé vlády Julije Tymošenkové.[7] V březnu 2010, po rezignaci Julije Tymošenkové na post předsedkyně vlády, převzal její povinnosti a na jeden týden se stal prozatímním premiérem Ukrajiny.[8]

V roce 2012 byl znovuzvolen do parlamentu; opět za Všeukrajinský svaz.

Po událostech na Euromajdanu a následné politické krizi byl dne 22. února 2014 zvolen předsedou parlamentu (speaker).[9] Poté, co parlament zbavil Viktora Janukovyče jeho funkce prezidenta, byl prozatímním prezidentem zvolen právě Turčynov coby předseda parlamentu.[10]

Odmítá homosexuální svazky a tvrdí, že nejde o konzervativní pohled, ale o odmítnutí perverze.[11]

Často kritizoval politickou korupci v zemi. Toto téma mu v roce 2005 posloužilo i k sepsání psychologického thrilleru Iluze strachu (Illuzija stracha).[4] Napsal také scénář ke stejnojmennému filmu.[4] Ten byl natočen v roce 2008; režie se chopil Alexandr Kirienko.[12] Ukrajinský výbor ho nominoval na ucházení se o Oscar za nejlepší cizojazyčný film.

Je věřícím baptistou; tím patří k jednomu procentu Ukrajinců, kteří se hlásí k protestantismu. Prohlašuje, že nekouří ani nepije alkohol.[13]