Dažbog

Jméno Dažboga je spojováno se staroslověnským dažd „dáti“ a praslovanským bogъ „bůh“, vykládá se tedy jako „bůh dárce“.[1]^:s.123 Jméno lze také vykládat z indoevropského kořene *dʰegʷʰ „hořet“.[1]^:s.124 To jej spojuje se severským bohem dne Dagrem a irským Dagdou, kterým byl též chápán jako „bůh dárce“. Dříve byl také spojován s výrazy jako je české déšť a ruské дождь, tedy jako božstvo deště, tento výklad byl však opuštěn.[2]^:s.111

Naproti tomu Viktor Martynov spojuje jméno Dažbog s avestánského dušbaγa/dužbaγa, „zlý bůh“ a jako opozici k němu chápe Striboga, jehož jméno vykládá z taktéž z avestánského śríbaγa „dobrý bůh“.[1]^:s.124 Poukazuje také na níže zmíněnou postavu Daboga. Tento dualismus připisuje Martynov vlivu zoroastrismu, manicheismu či bogomilství. Tato teorie však odporuje zmínkám o jeho solární funkci a celkovému rázu slovanského archaického náboženství.[1]^:s.124

V Ipatěvském spisu z počátku 15. století lze nalézt poznámky k překladu kroniky Jana Malaly, kde jsou nahrazena řecká jména bohů jmény slovanskými. Tyto poznámky mohly vzniknout v Bulharsku, pravděpodobnější však je že pochází z ruského prostředí.[4] Text zní:

Dažbog od M. Prěsňakova (1998)

Na základě této pasáže je Dažbog jako syn Svaroga někdy chápán jako totožný se Svarožicem, známým z prostředí Polabských Slovanů jako hlavní božstvo kmene Ratarů a ve východoslovanském prostředí jako zbožštělý oheň. Tento výklad, objevující se například u Lubora Niederleho a Stanisława Urbańczyka, chápe theonymum Svarožic jako Patronymum, znamenalo by tedy "syn Svaroga".[5]^:s.21 Jiní badatelé, například Aleksander Brückner a Henryk Łowmiański, však považují toto jméno za deminutivum jména Svarog, Svarožic by byl tedy malým, nedospělým Svarogem, zatímco Dažboga pokládají za lokální formu Svaroga, jako nejvyššího slovanského boha.[5]^:s.22

Pověst dávných let uvádí Dažboga mezi božstvo jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír:

Uvedený překlad je založen na chybějící tečce a spojce mezi jmény Chors a Dažbog v nejstarším přepisu textu. Tato skutečnost vede k názoru že se jedná o božstvo jménem Chors Dažbog. Chors byl nejspíše alanským bohem slunce, později Slovany ztotožněný s jejich solárním božstvem.[1]^:s.126

Ruská verze Liturgie svatého Jana Zlatoústého ze 14. století jej zmiňuje společně s Pereplutem a Stribogem.[6] Slovo o pluku Igorově, jehož pravost je však zpochybňována, označuje Rusy v následujícím verši za vnuky Dažboga:

Moderní pohanský oltář s podobiznou Dažboga

V srbském folklóru je známa bytost jménem Dabog, chápaný jako pozemský protivník křesťanského Boha - „Dabog car na nebi a Pán Bůh na nebesích“.[5]^:s.27 Jedná se nejspíše o degradaci slovanského božstva pod vlivem křesťanství, snad s přičiněním dualistického bogomilství. V Srbsku je znám také démon Daba a pohoří Dajbog.[5]^:s.27

V Polsku jsou od 14. století doložena osobní jména Dadzibog, Dadzbog, Daczbog a Dasbogowicz.[1]^:s.132