Chors

Chors[pozn. 1] je východoslovanský bůh, jehož idol stál společně s idoly dalších božstev takzvaného Vladimírova panteonu v Kyjevě, kde byl ztotožněn s Dažbogem. Nejčastěji je vykládán jako solární božstvo a původ jeho jména je vykládán jako neslovanský, pravděpodobně odvozený z íránských jazyků. Starší badatelé vykládalií Chorse také jako měsíční božstvo.[1][2]

Chors od Andreje Šiškina, 2015

Písemné zdroje

Nejstarší zmínka o Chorsovi pochází z Pověsti dávných let z 12. století, jež uvádí výčet božstev jejich sochy vztyčil kníže Vladimír v Kyjevě:

„ A postavil na návrší vně opevněného dvorce modly: Perunovi ze dřeva, hlavu jeho ze stříbra a vous ze zlata; také Chorsovi Dažbogovi, Stribogovi, Simarglovi a Mokoši.[2] “

V Životě svatého Vladimíra se objevuje ve výčtu jmen božstev Chors a Dažbog jako dvě samostatné bytosti, ale jedná se nejspíše o přejímku z Pověsti dávných let.[2]

Křesťanská propaganda varující před uctíváním Chorse

Společně s Perunem uvádějí Chorse, ale i další božstva i různá kázání a apokryfní texty z 12. či 13. století: Kázání jakéhosi milovníka Krista, Kázání svatého Řehoře Bohoslovce, Sestup Bohorodičky do podsvětí a Kázání a zjevení svatých apoštolů. Ve všech případech jádro těchto výčtů božstev vychází z Pověsti dávných let. Poslední dva jmenované texty vykládají slovanská božstva euhemeristicky, Kázání a zjevení svatých apoštolů přitom označuje Chorse dávného člověka z Kypru. Pouze s Perunem pak se Chors objevuje v apokryfním textu Beseda tří světců, jež uvádí že existují dva hromoví andělé: hélenský Perun a židovský Chors.[pozn. 2][1]

Epos Slovo o pluku Igorově, pravděpodobně z konce 12. století,[pozn. 3] o Chorsovi uvádí:

„ Kníže Vseslav (...) sám v noci jako vlk
běhal: z Kyjeva doběhl před kuropěním
do Tmutorokaně, velikému Chrъsovi
jako vlk cestu zkřížil.[1]		 “

Hypotézy

Solární božstvo

Chorsovo jméno je zpravidla vykládáno jako neslovanské, nejčastěji íránské, a v souvislosti s předpokládanou solární povahou tohoto božstva. Tato hypotéza převládá již od 19. století a zastával jí například Karel Jaromír Erben, Vsevolod Miller, Vatroslav Jagić,[pozn. 4], Lubor Niederle, Roman Jakobson nebo Henryk Łowmiański. Tito badatelé zároveň Chorse ztotožňují s dalším slunečním božstvem – Dažbogem, a to především na základě faktu že v nejstarším rukopisu mezi oběma božstvy chybí tečka a spojka.[1][2]

Jméno Chors bylo spojováno především s avestánským hvar chšaéta „zářící“, jež také označuje sluneční božstvo, a z něj odvozeným perským Choršíd/Churšíd. Tento výklad však naráží na problém že v takovém případě by nejspíše byla zachována skupina -rš-, podobně jako v ruských slovech perského původu jako aršín či koršun. Z těchto důvodů vychází jméno Chors spíše z taktéž íránského sarmato-osetinského *chors/churs, jež mělo také pravděpodobně sluneční konotace. Převzetí teonyma od Osetinců, respektive Alanů, spíše než z Persie, je také pravděpodobnější z geografických důvodů.[pozn. 5] Přijetí Chorse do slovanského panteonu může souviset s předpokládanými íránskými, konkrétně sarmatsko-alanskými, vlivy na etnogenezi Slovanů.[2]

Lingvista Constantine Borissoff naproti tomu předpokládá základ Chorsova jména až z praindoevropského kořene *ǵher(H)- „těšit se, radovat se“, jež se ozývá například v ruském chorošij „dobrý“. Sémantiku tohoto kořene spojuje s vztyčováním a nabýváním na objemu a Chorse vykládá jako „slunečního plodnostního hrdinu“ analogického řeckému Dionýsovi a Adónidovi, ale také pruskému plodnostnímu božstvu Curcho.[1]

Lunární božstvo

Pasáž ze Slova o pluku Igorově o nočním skřížení Chorsovy cesty knížetem Vseslavem měnícím se ve vlka vedla některé badatele k výkladu Chorse jako lunárního božstva. Aleksander Brückner tomto duchu vyložil jeho jméno z praslovanského *kъrs, jež spojil například se staročeským krsati „ubývat, zmenšovat“ a jméno Chors by tak souviselo s ubývajícím měsícem. Tato etymologie však byla přijata pouze sporadicky. Problematické je především to že z *kъrsъ vychází ruské korsokъ, tudíž počáteční „ch“ v Chorsově jméně by pak nedávalo smysl. Pasáž ze Slova o pluku Igorově je pak vykládáno tak že kníže Vseslav doběhl dříve než slunce – Chors vyšlo.[1]

Místní jména

S Chorsem jsou taktéž spojována některá místní a osobní jména: bulharské Хърсово (Chrsovo) jež je jménem několika obcí, srbské osobní jméno Хрс (Chrs)/Хрсовик (Chrsovik), v Rusku pak toponyma jako „Chorsova rokle/bažina“. Jméno Chrs však pravděpodobně vychází z jména Christofor – Kryštof, a tentýž původ mohou mít ostatní jména.[2][3]

Populární kultura

Amatérský badatel Josef Růžička na počátku 20. století spojoval jméno Chors s českým chrsnouti a choroš, ruským chorošij „dobrý“ a bulharským choriště „místo kde tancují víly“.[3]

V české a slovenské fantasy literatuře je však Chors zpravidla objevuje jako bohyně měsíce, ač je jméno Chors bezpochyby mužského rodu, a navíc je jí často připisována lesbická orientace. Pramenem této představy o tomto božstvu je pravděpodobně pohádková kniha Ivana Hudce Báje a mýty starých Slovanů, objevuje se také v sérii Černokněžník Juraje Červeňáka a v knize Perunova krev Františka Kotlety.[3]

Odkazy

Poznámky
  1. V různých rukopisech Pověsti dávných let v cyrilici jako Хърсъ Chrs, Хорсъ Chors nebo Хоръсъ Chors. Jinak též Churs či Gurs
  2. Motiv hélenského a židovského anděla hromu v Besedě tří světců je snad převzat z řecké předlohy, kde na místě slovanských božstev figurují podobně znějící řecký Apollón a starozákonní Náchor.
  3. pravost díla je už od počátku 19. století zpochybňována a diskuse o ní stále trvá, v roce 2003 odborníkem na ruskou historii Edward L. Keenanem. Přesto je však epos zpravidla stále uznáván za pravý a je reflektován v mnoha pracích zabývajících se slovanskou mytologií.
  4. ten však jméno odvozoval od řeckého chrysos „zlatý“
  5. Ze stejného zdroje nejspíše převzali toto jméno také ugrofinští Chantové a Mansové jež nazývají slunečního boha Kors.

Reference
  1. DYNDA, Jiří. Slovanské pohanství ve středověkých ruských kázáních. Červený Kostelec: Scriptorium, 2019. ISBN 978-80-88013-87-7. S. 42–51, 55.
  2. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 124–126.
  3. Bohyně Chors neexistuje [online]. Rodná víra [cit. 2020-03-23]. Dostupné online.

Literatura
  • BORISSOFF, Constantine L. Non-Iranian origin of the Eastern-Slavonic god Xŭrsŭ/Xors*. Studia Mythologica Slavica. 2014, čís. 17, s. 9–36. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.