Simargl

Simargl je východoslovanské božstvo nejasné funkce. Pověst dávných let uvádí Simargla mezi božstvy jejichž modly vztyčil v Kyjevě kníže Vladimír:

Motiv zvířete na katedrále v ruském Černigově vykládaný jako Simargl, reliéf z 12. století

Motiv zvířete na náramku z 12.–13. století vykládaný jako Simargl nebo Simurg

V dalších písemných pramenech se vyskytuje mnoho variant jeho jména, jedná se o jména Semarъglъ, Simarъglъ, Sěmarъglъ, Sejmareklъ, některé prameny jméno rozdělují, například na Sim a Rgl, Sim a Vorchgl a tak dále.[1]^:s.133 Poměrně brzy z pramenů mizí, což může znamenat že jeho kult nebyl tak silný jako u ostatních božstvech.[1]^:s.134

Rozdvojená varianta Sim a Rgl je zmiňována s několika dalšími bohy ve východoslovanském kázání Slovo někojego christoljubca, revnitělja po pravoi věre, jež pochází z 11. či 12. století:

Replika blíženeckého idolu dle originálu z Tollensesee

Rozdělení jména v poměrně raném prameni Slovo někojego christoljubca vedlo některé badatele k hypotéze že se jednalo o dvě božstva. Aleksander Brückner vykládal Sim/Siem od ruského semъja „rodina“ a Rgiel od polského rżysko „žito“, u druhého jména hledal souvislost i s pojmenováním Rujány. Považoval tedy Sima a Rgla za bohy rodiny a úrody. Svou hypotézu o dvou jménech také podpořil poukazem na jména polských bájných knížat Siemowit a Siemomysl a místní názvy jako je Rgielsko. V případně platnosti této hypotézy mohou být chápáni jako božští blíženci, analogie řeckých Dioskúrů, a především indických Ašvinů. Podobným způsobem došel Vittore Pisani k závěru že Sim byl bohem dobytka a Rgl bohem obilí.[3]^:s.68 Tento výklad však není ostatními badateli příliš přijímán.[1]^:s.133

Další hypotéza, zastávaná například Borisem Rybakovem, spojuje Simargla s bájným ptákem s perské mytologie zvaným Simurg či Simorg. Úcta k této bytosti byla na Blízkém východě živá ještě ve středověku a její jméno je skutečně podobné jménu Simargl. Bytosti podobné této se také ve středověkém ruském umění. Badatelé kteří zastávají tuto hypotézu považují Simargla za prostředníka mezi bohy a lidmi. Rybakov jej zároveň považoval za ochránce osetých polí, který byl později v lidovém prostředí znám jako Pereplut a jeho atributem byl strom života.[4] Problémem tohoto výkladu je koncové -lъ ve slovanském jméně, které nemá v perské výrazu žádný předobraz a Simurgovi také nikdy nebyly připisovány božské atributy.[1]^:s.134 Kromě toho Pověst dávných let uvádí že na kyjevském božišti stáli kumiry, čímž jsou pravděpodobně myšleny modly antropomorfní.

Simargl a Ogněbog od Andreje Šiškina

Vladimir Toporov, navazující na Louise Légera, odvodil s poukazem na polykefalismus slovanských božstev Simarglovo jméno ze staroruského Sedmoro-golvъ „Sedmihlav“. Srovnal jej tak se sedmihlavým božstvem Rujevítem, ctěným kmenem Ránů na Rujáně. V rámci perské teorie a poukázal na podobnost Simurga a východoslovanského Diva, což je démonická bytost s věšteckými schopnostmi, v lidových představách se zjevující jako letící pták nebo antropomorfizovaný vítr.[5]

Existuje ještě několik hypotéz, které nejsou badateli příliš přijímány. P. Preis považoval Simargla za zkomoleninu jmen bohyň Ašimy a Ergely[pozn. 1] zmíněných v Bibli a N. Gedeonov a Vatroslav Jagić jej vykládali zase jako zkomoleninu jména řecko-egyptského Sema-Hérakla.[3]^:s.69 Lubor Niederle považoval Simargla či Sima a Rgla za božstvo původu řecko-orientálního původu nebo za pouhou literární fikci.[6]