Dějiny Botswany

Prvním doloženým státním útvarem na území Botswany bylo království Mapungubwe, jehož centrum se nacházelo u soutoku řek Šaši a Limpopo (na trojmezí Botswany, Zimbabwe a Jihoafrické republiky). V centru původního království se dodnes nachází vrch Mapungubwe (v Jihoafrické republice). Území království Mapungubwe se značně rozrostlo kolem roku 1050, načež bylo Toutswe opuštěno.[7] Hlavní město království mělo přibližně 5 000 obyvatel.[8]

Zlatá soška nosorožce nalezená v Mapungubwe v Jihoafrické republice přes řeku od Botswany. Jednalo se o sídlo království Mapungubwe.

Během třináctého století se hlavní mocnosti v regionu stává Velké Zimbabwe založené etnikem Šonů, o němž existují dobové písemné záznamy od Arabů. Není však jasné, zda toto království ovládalo také část území Botswany. V polovině 15. století se stát rozpadl.[7]

Přibližně v letech 1450 až 1683 se na západě Zimbabwe rozkládalo království Butua, které ovládalo také oblast na východě Botswany kolem jezera Makgadikgadi.[7]

V roce 1683 bylo království Butua nahrazeno říší Rozvi, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Zimbabwe, avšak říše ovládala také území východní Botswany.[7]

Na jihu Botswany převažoval a převažuje etnikum Tswana. Kolem roku 1500 Tswanům vládli náčelníci z klanu Phofu.[7] Po jejím rozpadu se v oblasti nacházely náčelnictví pod nadvládou klanů Hurutshe, Kwena a Kgatla. Populace byla tvořena drobnými osadami s ohradami dobytka.[7] Obyvatelstvo se živilo pastevectvím. V sedmnáctém století došlo k poměrně velké společenské změně, kdy začala vznikem větší sídla včetně měst. Od sedmnáctého století byla sídla chráněna kamennými zdmi.[7]

Kolem roku 1700 se část Tswanů v jihovýchodní části země dostala pod moc klanu Ngwaketse.[7] Kolem roku 1750 klan ovládal velkou část jižní Botswany.[7]

Sechele, král státu Kwena. Vládl od roku 1831 do roku 1892. Za jeho vlády proběhla christianizace Botswany. Obrázek nakreslil Gustav Fritsch roku 1865.

Po skončení období Mfecane se na jihu země nacházelo několik států Tswanů, z nichž mnohé byly pokračováním předválečných států. Nejvýznamnější byly Ngwaketse, Kwena a Ngwato.[7] Tyto státy soupeřily o obchod se slonovinou a pštrosím peřím. Tyto komodity byly dopravovány do britské Kapské kolonie na jihozápadním cípu Afriky.[7]

David Livingstone založil v Botswaně misii. Ve spolupráci s místním vládcem Sechelem proběhla christianizace Botswany.

Nejvýznamnějším tswanským králem z tohoto období byl Sechele (neboli Setshele) z dynastie Kwena, jehož moc se soustředila kolem města Molepolole na jihu Botswany.[7] Narodil se v roce 1812 a zemřel roku 1892, což byl v tehdejší době v Africe velice neobvyklý věk dožití. Když mu bylo 10 let, jeho otec byl zavražděn a Sechele byl vyhnán do pouště. V roce 1831 se stal vládcem části Kweny.[9]

Roku 1847 se král Sechele sešel s britským cestovatelem a misionářem Davidem Livingstonem v Tshwane (dnešní Pretorie v Jihoafrické republice). Livingstone založil v jižní Botswaně poblíž dnešního hlavního města Gaborone misii Kolobeng, čímž začala christianizace Botswany. Zakládání misií místní vládci podporovali, jelikož jim umožnilo získat přístup k evropským zbraním a střelnému prachu. Sechele se naučil číst a psát. Do setswanštiny byla přeložena Bible. Svých pět dětí poslal na vzdělání do misie k misionáři Robertu Moffatovi do britské Kapské kolonie.

Samotný Sechele nemohl být pokřtěn, jelikož měl pět manželek. V roce 1848 se však se čtyřmi z nich rozvedl a byl pokřtěn. Část Kweny byla však stále ovládána Sechelovým strýcem. Sechele mu na usmíření poslal střelný prach. Jeho strýc však daru nedůvěřoval a zapálil ho. Při explozi zemřel. Po jeho smrti se Sechele stal vládcem celé Kweny. Později Sechele sám šířil křesťanství mezi dalšími africkými národy. Do Kweny za Sechelovy vlády uprchlo 30 000 lidí z jiných afrických států.

V roce 1852 Búrové, mezi nimiž byl i mladý Paul Kruger, napadli tswanské kmeny. Významným střetnutím této války byla bitva u Dimawe v srpnu 1852. Bitva probíhala 7 dní a to na jihu dnešní Botswany 30 kilometrů od Gaborone. Botswanské kmeny vedl král Sechele. Búrové před bitvou zaútočili na misijní stanici Davida Livingstona.[10] Zpočátku v bitvě vítězili Búrové, avšak když Sechele zaútočil na Búry pomocí evropských děl, byli Búrové donuceni k ústupu.[11] Bitva si vyžádala dle Livingstona vyžádala 60 mrtvých Tswanů a 38 mrtvých Búrů.[10]

Po vítězství u Dimave Tswanové zaútočili na búrskou Transvaalskou republiku. Válka mezi Tswany a Búry skončila v lednu 1853 mírem, který s Tswany uzavřel Andries Pretorius.[11][12]

V roce 1885 zřídila Velká Británie nad územím Botswany Protektorát Bečuánsko.

Král Sechele a Londýnská misionářská společnost si na útok Búrů stěžovali u Britů, kteří však v té době nestáli o spory v Búry. Sechele chtěl připlout do Londýna za královnou Viktorií, aby s ní jednal o ochraně před Búry. Avšak když dorazil do Kapského města (britská kolonie), tak mu došly peníze, a tudíž nemohl odplout do Londýna.

Německý cestovatel Karl Mauch objevil roku 1867 ložiska zlata poblíž Francistownu na východě Botswany.

Po první búrské válce se Búrům podařilo expandovat do země Tswanů na území dnešní Jihoafrické republiky, kde v roce 1882 založili republiky Stellaland a Goshen. V roce 1884 byla založena německá kolonie Německá jihozápadní Afrika (dnešní Namibie), čímž hrozilo spojení Německého císařství (tehdejší rival Spojeného království) a búrských republik. V roce 1883 britská vojska vpadla do těchto dvou nových búrských republik.

Poštovní známka britského Protektorátu Bečuánsko z roku 1897.

V roce 1884 Britové vyslali vojenskou expedici do oblasti. Čtyři tisíce vojáků vedl Cecil Rhodes a Charles Warren. Tyto dvě búrské republiky byly dobyty a s místními černošskými vládci byly uzavřeny smlouvy. V březnu 1885 Britové vyhlásili na území dobytých republik korunní kolonii Britské Bečuánsko, která byla o deset let později připojena ke Kapské kolonii. V březnu 1885 na sever od něj na území Botswany Britové vyhlásili Protektorát Bečuánsko nad jejich zdejšími černošskými spojenci. Místním vládcům byla ponechána značná moc. Britové zajišťovali pouze ochranu před jinými evropskými státy. Vnitřní správu řídili místní vládci.[14]

Německá mapa jižní Afriky z roku 1905. Růžově je ohraničeno britské území (Kapská kolonie a Protektorát Bečuánsko), modře německé a zeleně portugalské.

Celá Botswana se dostala pod britský protektorát 30. června 1890, kdy byla rozšířena jeho severní hranice o stát Tawana a další kmeny ze severu dnešní Botswany.[15]

1. července 1890 byla mezi Spojeným královstvím a Německým císařstvím uzavřena Helgolandská smlouva. Británie získala Zanzibar a Německo Helgoland v Severním moři. Byla stanovena hranice mezi Německou jihozápadní Afrikou (dnešní Namibie) a britským Protektorátem Bečuánsko (dnešní Botswana). Namibii a Botswanu dodnes rozděluje právě tato hranice.

Od roku 1891 připadala velká moc v Bečuánsku Vysokému komisaři pro Jižní Afriku, který sídlil v Mahikengu v dnešní Jihoafrické republice.

Na území protektorátu expandovala také Britská Jihoafrická společnost v čele s Cecilem Rhodesem, která se dostala do sporu s místními kmeny. Britové plánovali začlenění Protektorátu Bečuánsko (tedy dnešní Botswany) ke Kapské kolonii, což by znamenalo konec samosprávné vlády místních králů. Roku 1895 tři místní králové (Khama III., Bathoen I. a Sebele I., syn Secheleho) za podpory křesťanských misionářů[7] z Evropy odpluli do Londýna, aby se pokusili vyjednat odmítnutí začlenění Bečuánska do Kapské kolonie.[7] V Londýně se sešli s britskou královnou Viktorií.[7] Začlenění Bečuánska do Kapské kolonie následně Britové odmítli.[13]

V roce 1896 začala stavba železnice spojující Kapskou kolonii (dnešní Jihoafrickou republiku) a Rhodesii (dnešní Zimbabwe), která vedla skrze Botswana. Otevřena byla roku 1897.[16]

V letech 1908 a 1909 bylo odmítnuto začlenění protektorátu do Jihoafrické unie.

V roce 1910 vznikla jihoafrická celní unie mezi britskými koloniemi – Jihoafrickou unií, Protektorátem Bečuánsko (dnešní Botswana), Lesothem a Svazijskem. Po první světové válce se do celní unie přidala také britská Jihozápadní Afrika (dnešní Namibie).

Během první světové války Britové dobyli Německou jihozápadní Afriku (dnešní Namibii). Ač Namibie sousedí s Botswanou, tak se Botswany první světová válka ve větší míře nedotkla. Na jejím území neprobíhaly boje ani během druhé světové války.