Lilek rajčenka

Druh pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií And (Bolívie, Ekvádor, Chile, Peru), odkud se rozšířil po Jižní Americe (Argentina, Brazílie, Kolumbie, Venezuela), po Střední Americe (Guatemala, Kostarika, Karibik) a do jižních částí Severní Ameriky (Florida, Kalifornie). Následně byl rozšířen do východní a jižní Afriky a jižní Asie (Indie, Malajsie, Srí Lanka), na Papuu Novou Guineu, do severních oblastí Austrálie a roku 1920 se začal pěstovat na Novém Zélandu.[2][3][4][5]

Zralé plody rajčenky

Lilek rajčenka je stálezelený, nevysoký, obvykle 3,5 až 5 m vysoký strom s mělkými kořeny. Jeho řídké větve jsou hustě žláznatě pýřité a jsou porostlé střídavými listy 10 až 30 cm dlouhými a 5 až 10 cm širokými s 2 cm řapíky. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.

Pětičetné, oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky a semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají prvé plody.

Ze hmyzem opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovo červeně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladké, lesklá a je také silně hořká.[2][3][5][6]

Lilek rajčenka se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo potřebných minerálů. Plody se sklízejí postupně jak dozrávají a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumaci nutno stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Obsahují hodně pektinu a lze z nich snadno připravit džemy a čatní.[3][6][7]

K rozmnožování se vysévají krátkodobě mrazem stratifikovaná semena, která do týdne vyklíčí. Častěji se rozmnožují řízky, ze kterých vyrůstají stromy s níže posazenými větvemi. Mladé rostlinky se vysazují na plantáže do úrodné, lehké a propustné půdy, na zamokřených stanovištích brzy uhynou. Nedokážou si však zajistit vodu z větší hloubky a potřebují v mládí mulčování a případně i zavlažování, v průběhu intenzivního využívání je nutno je hnojit a prořezávat. Dospělé stromy špatně snáší pokles teploty k 0 °C, mladé chlad zcela zničí.

Stromy plytce koření a ty vysoké a obtěžkané plody jsou často větrem vyvrácené nebo lámané. Na plantážích proto jsou, i pro usnadnění sběru, udržované řezem na nižší výšku a bývají sazeny šikmo pod úhlem 45° až 60°. Prvé plody mají asi ve dvou létech, ve čtyřech již plně plodí a průměrně se dožívají dvanácti let. Ze stromu v plné síle se sklidí průměrně asi 60 kg ovoce za rok.

Rostliny bývají napadané padlím, které snižuje výnosy a poškozuje plody. Na jejich listech se živí housenky motýlů kovoleskleců a často i mšice. Dozrávajícími plody se zase živí hmyzí larvy vrtulí rodu Anastrepha a hnilenek rodu Silba.[3][5][6]

• 
  Mladá rostlina
• 
  Květy
• 
  Nezralé plody
• 
  Zralé plody

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rajčenka na Wikimedia Commons
• Taxon Solanum betaceum ve Wikidruzích