Klíčení semene

Semena vyšších rostlin se tvoří v plodech rostlin po spojení samičí a samčí pohlavní buňky. Všechna plně rozvinutá semena obsahují zárodek a u většiny rostlinných druhů i zásoby výživných látek uložených v osemení. Rostliny mohou tvořit i semena která postrádají zárodek a jsou sterilní.[1] Sterilní osivo nikdy neklíčí. Některá semena klíčí ihned a později jejich klíčivost silně klesá (koniklec velkokvětý). Většina semen však prochází před klíčením obdobím klidu. Během této doby osivo bezpečně překoná nepříznivé podmínky. Za příznivých podmínek začne osivo klíčit a vyvíjí se v rostlinu.

Klíčivost klesá s postupem času a může být ještě omezena dlouhou dobou nebo nevhodným způsobem skladování. Ke zjištění klíčivosti se provádí orientační zkoušky klíčivosti.

Klíčivost semen závisí na vnitřních a vnějších podmínkách. Mezi nejdůležitější vnější faktory patří teplota, voda, kyslík, a někdy i světlo, nebo tma.[2] Semena různých rostlin vyžadují různé podmínky pro úspěšné klíčení osiva. Podmínky klíčení jsou často odpovědí na běžné podmínky prostředí.

• Vlhkost – Zralá semena jsou často extrémně suchá a musí přijmout značné množství vody v poměru k hmotnosti suchého osiva před zahájením klíčení a růstu. Absorpce vody semen vede k bobtnání. Během klíčení jsou pro růst děložní rostliny použity zásobní látky uložené v osemení.

• Kyslík – je nezbytný pro metabolismus klíčících semen.[3] Kyslík se používá u aerobního dýchání, které je hlavním zdrojem energie, dokud sazenici nenarostou listy.[2]

• Teplota – ovlivňuje buněčný metabolismus a růst. Semena z různých druhů rostlin mohou klíčit v širokém rozsahu teplot. Mnoho semen klíčí při teplotách mírně nad pokojovou teplotou (16 až 24 °C), zatímco jiné klíčí jen málo stupňů nad 0 °C. Některá semena vyžadují působení nízkých teplot (jarovizaci) po překonání období klidu. Jiná zase klíčí pouze po překonání vysokých teplot během lesního požáru.

• Světlo nebo tma – může mít zásadní vliv na klíčení a je typem fyziologického klidu. Většina semen není ovlivněna světlem a tmou, ale mnohá, včetně semen lesních rostlin, nebudou klíčit, pokud nebude dostatek světla pro růst mladé rostliny.[2]

• Odstranění, nebo narušení osemení – skarifikace napodobuje přírodní procesy, které oslabují, poškozují, nebo odstraňují osemení před klíčením. V přírodě, některá semena vyžadují zvláštní podmínky ke klíčení. Některá musí projít trávicím traktem zvířete aby bylo oslabeno osemení, které jinak brání klíčení.[2]

Laboratorní zkoušky klíčivosti

Podle toho, zda se při klíčení dostávají semena nad povrch půdy nebo klíči pod povrchem, rozeznáváme dva základní druhy:

• Epigeické klíčení (nadzemní klíčení), ze semene nejdříve roste směrem dolů kořínek s vlášením který proniká do půdy a počíná čerpat vláhu i živiny a následně z horní části kořínku roste hypokotyl který se narovnává a vyzvedává semeno nad půdu. Tam se ze semene vyvinou děložní lístky které se účastní fotosyntézy a mezi dělohami začne růst zárodečný stonkový pupen plumula. Toto klíčení probíhá např. u drobnějších semen, jako např. u fazolu, slunečnice, cibule, buku.
• Hypogeické klíčení (podzemní klíčení), ze semene roste směrem dolů kořínek a směrem vzhůru roste epikotyl na jehož vrcholu nad půdou vyrostou pravé listy. Semeno s dělohami zůstává v půdě. Takto klíčí nejčastěji větší semena, např. kukuřice, hrách, dub, palmy.

• 
  Epigeické klíčení
• 
  Hypogeické klíčení