Pierre Nkurunziza

V roce 2001 vstoupil do hutuské rebelské skupiny Forces pour la Défense de la Démocratie (Síly na obranu demokracie, FDD),[2] bojující proti Tutsii ovládané armádě a vládě v čele s prezidentem Pierrem Buyoyou. Poté, co FDD začala vyjednávat s burundskou vládou, postavil se do čela frakce, která tato jednání odmítla s tím, že bude jednat pouze s armádou.[5] V říjnu 2002 se Nkurunziza, již jako vůdce FDD, zúčastnil mírových jednání v tanzanském Dar es Salaamu.[6] Nakonec dne 3. prosince 2002 podepsal dohodu o příměří a následném zapojení FDD do přechodné vlády.[7] I přes vyhlášené příměří boje mezi FDD a vládou nadále pokračovaly.[8] V lednu 2003 se Nkurunziza opět sešel s prezidentem Buyoyou.[9] Na jednání bylo dohodnuto vytvoření afrických mírových sil, které měly dohlížet na příměři. Kromě Jihoafrické republiky, která burundská jednání zaštiťovala, se přihlásili také Mosambik a Etiopie.[10] Ale již následující měsíc FDD ukončila přímé rozhovory, údajně kvůli neochotě vlády realizovat dohodnutá příměří.[11]

Po nástupu Domitiena Ndayizeyeho, etnického Hutua, pokračovala FDD v boji, neboť si podle ní Tutsiové stále udržovali dominanci v burundské armádě. Nkurunziza nakonec souhlasil s dalším kolem vyjednávání v tanzanském Dar es Salaamu pořádaném v červenci 2003.[12] Na jednání vznesl požadavek, aby budoucí burundská armáda sestávala ze 75 % z Hutuů a aby Hutuové získali polovinů postů ve vládě, což bylo zamítnuto.[13] Zúčastnil se i dalšího jednání v Tanzanii ze září 2003, které opět ztroskotalo na požadavcích o rozdělení moci v zemi.[14] Nakonec v říjnu téhož roku Nkurunziza přistoupil na dohodu, která mimo jiné zajišťovala FDD 4 ministerská křesla, 40 % důstojnických postů v armádě, 35% zastoupení v policejních složkách a 15 poslanců burundského parlamentu výměnou za zastavení bojů a demobilizaci vojáků FDD.[15] Mírová dohoda byla podepsána dne 16. listopadu 2003 za přítomnosti několika afrických vůdců.[16][17] O týden později jej prezident jmenoval ministrem pro dobrou správu.[18]

V květnu 2004 však Nkurunziza spolu s dalšími členy FDD kvůli údajnému neplnění dohod ohledně přidělených postů z vlády odstoupil.[19] Došlo také k neshodě ohledně data pořádání voleb.[20] V parlamentních volbách v červenci 2005 získala FDD 59 křesel v národním shromáždění a tím i nadpoloviční většinu.[21] O několik dní později byl Nkurunziza FDD nominován do prezidentských voleb, pořádaných o měsíc později. Aby vyhověl volebnímu zákonu, rezignoval na svou funkci představitele FDD.[22] Ke konci července FDD také zvítězila v senátních volbách a zajistila si většinu i v horní komoře parlamentu.[23] Samotné volby byly pouhou formalitou. Nkurunziza byl jediným kandidátem, navíc jeho strana držela většinu v obou komorách parlamentu.[24] Volba se uskutečníla 19. srpna 2005, Nkurunziza obdržel 151 ze 162 hlasů, 9 hlasovalo proti, jeden se zdržel a jeden hlas byl neplatný.[25] Inaugurován byl 26. srpna 2005.[4]

Ještě v srpnu sestavil novou vládu, ve které důležité posty obsadil Hutuy a ve které zasedalo 7 ministryň.[26] Mezi jeho prvními kroky byla snaha obnovit mírové rozhovory s konkurenční rebelskou skupinou Forces nationales de libération (Národní síly osvobození, FNL), která ale, stejně jako s předchozími vládami, s ním odmítla vyjednávat.[27] Také zrušil roční školné, které činilo 1500 burundských franků (cca 1,5 USD).[28] V dubnu 2006 došlo také k odvolání celostátního 34 let trvajícího zákazu nočního vycházení.[29] V květnu téhož roku odstartoval kampaň „Závod pro mír“, ve které 60 atletů oběhlo v 5 dnech celou zemi. Sám Nkurunziza odběhl první kilometr. V průběhu akce mělo být také vysázeno 5 tisíc nových stromů.[30] Dne 29. května také začaly v Tanzanii mírové hovory s FNL.[31] Dne 18. června došlo k podepsání dohody ukončující nepřátelství a vytyčující cíl sepsat do dvou týdnů permanentní příměří.[32] K tomu však nedošlo,[33] naopak armádě se podařilo zajmout 3 velitele FNL.[34]

V srpnu 2006 došlo k zatčení několika významných politiků, obviněných z údajné přípravy státního převratu. Mezi zatčenými byl i Aleen Mugaravabona, vůdce bývalé rebelské skupiny FNL-Chanzo, a Alphonse-Marie Kadege, bývalý burundský viceprezident.[35] Na konci srpna byl také zatčen bývalý prezident Domitien Ndayizeye poté, co ho senát zbavil imunity.[36] Jeden z klíčových svědků, jeden z představitelů FNL Alain Mugabarabona, poté pomocí telefonu z vězeňské cely prohlásil, že daná obvinění z něj byla vynucena nátlakem a mučením Documentation Nationale, burundskou tajnou službou, a že byla zcela vykonstruována.[37] Celkem 7 obviněných již 25. srpna stanulo před Nejvyšším soudem, obviněni z pokusu o vraždu prezidenta Nkurunzizy.[38] Na začátku září podala demisi viceprezidentka Alice Nzomukundaová, kvůli údajné korupci a porušování lidských práv v zemi. Také vyjádřila pochyby ohledně procesu s údajnými pučisty.[39] Přes tuto politickou krizi se podařilo dne 7. srpna uzavřít příměří s FNL.[40]

Dne 8. srpna 2006 proběhla volba nového viceprezidenta. Stala se jím Marina Barampamaová. Opozice však kvůli nedostatku informací o prakticky neznámém kandidátovi volbu bojkotovala. Vyzvala také k propuštění politických představitelů souzených v procesu údajného státního převratu. Podle některých členů opozice byla volba neplatná, neboť nebylo dosaženo 78členné volební kvórum.[41]

V dubnu 2015 jej CNDD-FDD nominovala jako kandidáta do prezidentských voleb. Ačkoli burundská ústava povolovala pouze dvě volební období v úřadu a Nkurunzizova kandidatura byla již na třetí, dle zástupců strany byl na své první období zvolen zákonodárci, nikoliv v přímé volbě, což mu dle výkladu CNDD-FDD umožňovalo kandidovat potřetí.[42] Toto rozhodnutí vyvolalo lidové nepokoje, které v květnu vyústily v neúspěšný pokus o vojenský převrat.[43] Prezidentské volby z července 2015 vyhrál se ziskem 69,41 % hlasů. Velká Británie a Spojené státy odsoudily volby jako zmanipulované kvůli obtěžování a zastrašování opozice, lidskoprávních aktivistů, novinářů a voličů.[44]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Nkurunziza na Wikimedia Commons
• Video and Summary of Nkurunziza Speech on First Visit to Washington Archivováno 5. 6. 2011 na Wayback Machine
• IRIN interview with Pierre Nkurunziza, leader of CNDD-FDD
• Burundi's born-again ex-rebel leader (BBC)
• Burundi MPs appoint new president (BBC)