Bogotá

Zlatá soška vytvořená Muisky

Nejstarší známky lidského osídlení v departmentu Cundinamarca byly nalezeny na území současných měst Pubenza a Tocaima.[12] Jednalo se o zbytky nástrojů, jejichž stáří bylo pomocí radiokarbonové metody datování odhadnuto na 16 000 let, tedy do jedné z dob ledových. Po jejím skončení se zřejmě oblast Bogoty začala hustě zalesňovat a jedinými obyvateli se stala divoká zvířata, mezi nimiž možná byli, krom králíků a jelenů, i mastodonti. Hojný výskyt zvěře pak pravděpodobně přilákal kmeny obývající okolí řeky Magdaleny, kteří se zde usadili.[12]

Okolo roku 1450 vznikla civilizace Muisků, která zabírala necelých 50 000 km². V roce 1537 ji obývalo asi 1,2 milionů domorodců. Tehdy Andy překročil conquistador Gonzalo Jimenéz de Quesada, který vyplul ze Santa Marty s několika sty muži a kterého zaujaly ho pověsti o kmeni obchodujícím se smaragdy a solí.[13] Za cenu velkých ztrát civilizaci dobyl[14] a 6. srpna 1538 proběhla slavnostní ceremonie, během které byla oficiálně založena Bogotá. De Quesada pak společně s Nikolausem Federmannem a Sebastiánem de Belalcázarem vytvořili základní infrastrukturu a osídlení pojmenovali Señora de la Esperanza.[15][16] Toto označení se ale udrželo jen krátce, než jej nahradilo označení Santafé nebo Santafé de Bogotá, pro odlišení od míst stejného jména. Status města získalo od císaře Karla V. Habsburského o dva roky později – 27. července 1540.[17] Roku 1548 mu císař udělil i erb, na kterém je vyobrazen černý orel svírající v obou pařátech granátová jablka na zlatém poli. Zároveň také bylo správním centrem Království Nové Granady a později Místokrálovství Nové Granady.[18]

Hlavními centry města byla náměstí Plaza Mayor, kde se nacházel trh, a Plaza de las Yerbas, okolo kterého byly postaveny první kostely,[16] V roce 1783 sem byla vypravena vědecká výprava pod vedením José Mutise, která se věnovala studii zdejší flóry. Podporoval ji především tehdejší místodržící Antonio Caballero y Góngora.[16] Bogotu na začátku devatenáctého století navštívil i německý přírodovědec Alexander von Humboldt.

Santafé se stalo centrem protišpanělských povstání. Svůj podíl na tom měl i fakt, že zde žila většina výrazných postav této revoluce, například Policarpa Salavarrieta nebo Antonio Nariño. Vyvrcholením byla bitva u Boyacá (1819), ve které Simón Bolívar porazil španělské oddíly a následovalo vytvoření Velké Kolumbie, jejímž hlavním městem se stalo právě Santafé. A zůstalo jím až do roku 1830, kdy se stát rozpadl a vznikly samostatné státy Ekvádor, Venezuela, Kolumbie (a později i Panama). Bolívar také město přejmenoval na Bogotu, podle muisské vesnice nacházející se nedaleko místa, kde Španělé roku 1538 založili osadu. Následnou historii Kolumbie vyplňují především občanské války, z nichž nejvýznamnější byla tisícidenní válka (1899–1902), ve které se liberálové ohradili proti narůstajícímu vlivu církve a omezení volebního práva a pokusili se svrhnout dosavadní konzervativní vládu.[19]

V roce 1876 městská rada kompletně změnila tradiční označení ulic a číslování domů na po sobě jdoucí čísla, což se udrželo až do současnosti.[20] V roce 1889 byla otevřena první železnice, načež následoval rychlý rozvoj železniční dopravy a na konci 19. století měla Kolumbie více než 200 km železnic.[21][22] Roku 1884 začaly v Bogotě fungovat i tramvaje tažené mulami. Jak železnice, tak tramvajová doprava, měly důležitou roli v rozvoji města.[16] Naopak ztrátou pro město byl především požár archivu 20. května 1900, při kterém bylo zničeno množství historických listin.[16]

Dalším významným milníkem bylo otevření prvního kolumbijského letiště, zároveň i prvního letiště v celé Latinské Americe, ve 20. letech 20. století. S výstavbou elektrárny navíc začala být do města bez přestání přiváděna elektrická energie. Ve třicátých letech výstavba aktivně pokračovala, především v rámci oslav výročí založení města. Vznikla nová univerzitní část, národní park, stadion Nemesio Camacho El Campín...[16] Po úspěšném atentátu na prezidenta Jorgeho Eliécera Gaitána v centru Bogoty vypukla řada nepokojů, které zpomalily rozvoj města a navíc způsobily hromadné stěhování bohatých rodin do okrajových částí města.[16] Další budování pokračovalo v padesátých letech během vojenské diktatury generála Gustava Rojasa Pinilly, jednalo se o samotné letiště El Dorado nebo dálnici v severní části Bogoty.[16]

V roce 1960 začala další občanská válka, která měla vliv i na hlavní město Kolumbie. Došlo k útoku na velvyslanectví Dominikánské republiky (1980), krádeži zbraní z vojenské základny na severu města (1978), obsazení budovy nejvyššího soudu (1985), do kterého mohl být potenciálně zapojený i Pablo Escobar, a útok na klub El Nogal (2003). Rozbroje mezi partyzány a armádou skončily na přelomu roku 2016 a 2017.[23]

Ulice Bogoty

K roce 2018 byla Bogotá se svým počtem obyvatel přibližně 7,74 milionu[1] nejlidnatějším městem Kolumbie. Představuje okolo 15 % populace celého státu.[27] Daleko za ní se nachází Medellín s 2 529 403[28] a Cali s 2 471 474[29] obyvateli. Přitom ve venkovské oblasti žije pouze necelých 16 000 obyvatel. V roce 2005 byla zdejší míra negramotnosti osob nad pět let pouze 3,4 %, což dělá z Bogoty oblast s nejnižší negramotností v celé zemi.[30] V tom samém roce mělo přístup k elektrické energii 99,4 % domácností.[30]

V roce 2005 měla Bogotá podle kolumbijského statistického úřadu (DANE) 6 778 691 obyvatel a hustotu obyvatelstva přibližně 4 146 obyvatel na kilometr čtvereční. Nicméně údaje o hustotě obyvatel se liší: jiná studie uvádí průměrnou hustotu v městské oblasti 16 779,5 obyvatel na kilometr čtvereční. Nejvyšších čísel mají podle této statistiky dosahovat městské části Ciudad Bolívar, Bosa, Usme a Suba s 45 000 obyvateli na kilometr čtvereční. To výrazně snižuje kvalitu života jednotlivců a přináší i problémy s životním prostředím.[27] K takovému stavu přispěla hlavně občanská válka, která v Kolumbii probíhala padesát dva let a vyháněla lidi z venkovských oblastí do velkých měst, která jim měly poskytovat bezpečí. Konflikt oficiálně ukončila mírová smlouva na přelomu let 2016 a 2017.[23]

Budova Národní knihovny Kolumbie

Bogotá je město s množstvím turisticky atraktivních míst, například několika desítkami muzeí, knihoven a galerií. Častým cílem turistů je historické centrum La Candelaria, ve kterém se zachovaly i budovy z doby kolonizace. Zároveň se nedaleko od něj nachází moderní část města s kancelářskými mrakodrapy.[31] Světovému významu se těší i Biblioteca Luis Ángel Arango, knihovna, která se rozkládá na 45 tisících metrech čtverečních a ročně ji navštíví až čtrnáct milionů lidí,[32] a Národní knihovna Kolumbie. Samotné město Bogotá získalo roku 2007 od UNESCO titul World Book Capital. Zdejší Generální národní archiv je se svojí sbírkou asi šedesáti milionů dokumentů jedním z největších archivů Latinské Ameriky.

Pohled na panorama Bogoty je možný ze dvou míst – dvou nejvyšších bodů města. Méně populární je Guadalupe se sochou Panny Marie Guadalupské.[33] Druhá je hora se svatyní Monserrate na východě Bogoty, kam vede přibližně tříkilometrová turistická stezka[34] a dvě lanovky.[35]

Kulturní stránku Bogoty tvoří i různé festivaly a události. Jednou z takových je open-air festival Rock al Parque, který v roce 2020 oslavil své pětadvacáté výročí.[36] Každoročně se pořádá i Ibero-American Theater Festival of Bogotá, jeden z největších divadelních festivalů na světě a hlavní kulturní událost Kolumbie.[37] Byl založen ke 450. výročí založení Bogoty roku 1988 a samotná událost trvá celých sedmnáct dní, během nichž mají návštěvníci možnost sledovat různá představení v divadlech i na ulicích.[37]

Z kolumbijské kuchyně je pro Bogotu typická především polévka ajiaco, zeleninová směs cocido nebo pokrm tamales.[31]

Parky a botanické zahrady

Botanická zahrada Jardín botánico de Bogotá

V Bogotě se nachází rozlehlá botanická zahrada Jardín botánico de Bogotá, která je zaměřena na flóru Kordiller a vysokohorských oblastí páramo. Zároveň je také centrem zdejšího botanického výzkumu.[40] Největším a nejdůležitějším parkem je Simón Bolivar Parque, který běžně slouží i pro pořádání koncertů a zároveň jako sportoviště.[41] Nachází se v centru města a zdejší akce pojmou až 130 tisíc lidí; v roce 2011 zde vystupovala například Britney Spears[42] a o tři roky později Metallica.[43]

Ve městě sídlí prvoligové fotbalové kluby Millonarios, Independiente Santa Fe a Club Deportivo La Equidad.