Pablo Escobar

Pablo Emilio Escobar Gaviria se narodil v Rionegru jako třetí ze sedmi dětí farmáře Abela de Jesús Escobara a učitelky Hermildy Gaviriové, pocházel tedy ze střední venkovské třídy. Rionegro bývalo dějištěm násilných střetů mezi jednotkami liberální armády a partyzány z hor a rodina se přestěhovala do Envigada, kde se Pablo Escobar připojil k nihilistickému mládežnickému hnutí; ve 13 letech začal kouřit marihuanu a v roce 1966 předčasně opustil školu. Konzumoval velké množství nealkoholických nápojů, pizzy a jiného rychlého občerstvení, což vedlo k jeho obezitě. V Medellínu se seznámil s místními velikány podsvětí, připojil se ke gangu pašeráků marihuany a účastnil se pouličních loupeží. Obchodoval také s pašovanými cigaretami.

Ve věku 20 let začal krást auta, pak přešel se svým gangem k únosům bohatých občanů. V roce 1971 unesli průmyslníka Diega Echavarríu a po obdržení výkupného ho uškrtili. Únos Escobara v podsvětí proslavil, vysloužil si tím přezdívku „El Doctor“.

V polovině 70. let byl obchod s marihuanou nahrazen kokainem. Escobar patřil k průkopníkům tohoto obchodování a v 70. letech vybudoval obrovskou drogovou říši, když údajně vydělával až 1,5 milionu dolarů denně.

V roce 1976 se Escobar oženil s 15letou Marií Victorií Henao, s níž měl děti Juana Pabla (* 1977, působí jako architekt pod jménem Sebastián Marroquín) a dceru Manuelu (* 1985).[1]

V průběhu osmdesátých let se jeho drogová síť stala proslulou i na mezinárodním poli. V roce 1981 zřídil Escobar soukromou domobranu „Muerte a los Secuestradores“ (MAS, Smrt únoscům), jejíž založení podepsalo 223 obchodníků s drogami. Vznik MAS je považován i za založení takzvaného Medellínského kartelu, který kontroloval většinu drog mířících do Mexika, Portorika a Dominikánské republiky. Kokain povětšinou pocházel z Peru a Bolívie, koka z Kolumbie v té době nebyla dostatečně kvalitní. Escobarův produkt se rychle rozšířil do obou Amerik a pravděpodobně vznikla drogová síť i v Asii. Samotné město Medellín bylo známé jako tzv. "město samopalů".

V roce 1982 byl Escobar zvolen za liberální stranu členem kolumbijského kongresu. Když byl veřejně obviněn z obchodování s drogami, musel odstoupit. Díky své finanční síle a konexím si dokázal i nadále zajistit velký vliv – uplácel mnoho státních úředníků, soudců a politiků. Nepohodlné společníky často sám odstranil. Pro Kolumbii těchto let byla příznačná korupce, zastrašování, únosy a vydírání. Escobar používal velmi efektivní strategii a řídil se příslovím Plata o Plomo (ze španělštiny: stříbro nebo olovo – úplatek nebo smrt; ve španělsky mluvících jihoamerických zemích se v hovorové řeči výraz stříbro používá jako označení pro peníze). Během volební kampaně nechal zabít tři kandidáty na kolumbijského prezidenta. Kartel byl odpovědný za bombu umístěnou v letadle letu Avianca 203 a za bombu umístěnou v budově bezpečnostních složek v Bogotě v roce 1989, pravděpodobně byl i za útokem na Kolumbijský nejvyšší soud v roce 1985, který vedly levicové guerilly. Výsledkem útoku byla smrt poloviny soudců nejvyššího soudu.

Medellínský kartel od konce 80. let soupeřil s Calijským kartelem, s nímž původně spolupracoval. Na svém vrcholu Medellínský kartel kontroloval zhruba 80 procent obchodu s kokainem. Disponoval rozsáhlou flotilou lodí, letadel a drahých aut, měl také pod kontrolou rozsáhlá území. Odhaduje se, že příjmy Medellínského kartelu dosahovaly na vrcholu ročně kolem 23 miliard dolarů.

Díky ohromnému množství drog, které se mu dařilo úspěšně pašovat přes Bahamy do USA, se z něj stal nepřítel Spojených států i kolumbijské vlády. Naproti tomu v Medellínu byl považován za hrdinu. Měl velmi dobré vztahy s kolumbijským chudým obyvatelstvem. Po celý život byl velkým sportovním fanouškem a sponzoroval malé fotbalové kluby ve městě. Jeho filantropické úsilí vedlo k přezdívce „Robin Hood“; on sám ovšem žil v luxusu.[2] Obyvatelé Medellína často Escobarovi pomáhali – sloužili mu jako ochranka, kryli ho před úřady a byli ochotni pro něj udělat cokoliv.[3]

Escobar se nejvíce obával vydání do Spojených států, s nimiž měla Kolumbie formálně uzavřenou smlouvu o extradici. Na konci osmdesátých let údajně nabídl splatit dluh své země ve výši 10 miliard dolarů, pokud by ho vláda osvobodila od jakékoli smlouvy o vydávání.[3] Aby zabránil možnému vydání nebo svému odstranění znepřátelenými kartely, vyhlásil v roce 1991 konec násilí, vzdal se místní vládě a nechal se zavřít do luxusního vězení La Catedral, které si mohl sám nechat postavit. S kolumbijskou vládou uzavřel dohodu, že zde bude pobývat pět let a vláda ho za to do Spojených států nevydá. Skutečné vězení to ovšem nebylo, Escobar měl relativní volnost a často byl viděn v Medellínu při nákupech nebo na fotbalových utkáních. Poté, co byly v místních mediích zveřejněny fotografie jeho opulentního vězení a vyšlo najevo, že nechal zabít několik obchodníků, kteří k němu přijeli na schůzku, se veřejné mínění k Escobarovi definitivně obrátilo zády. V červenci 1992 se vláda pokusila Escobara přemístit do opravdového vězení a hrozilo mu vydání do Spojených států, ale Escobarovi se podařilo uprchnout.

Kolumbijská policie stojí nad mrtvým tělem Pablo Escobara.

V roce 1992 se speciální jednotky Spojených států Delta Force a později Navy SEALs podílely na honbě za Escobarem a pomáhaly s výcvikem kolumbijských jednotek. Byla vytvořena speciální kolumbijská jednotka s cílem Escobara vyhledat a předat spravedlnosti. Konflikt mezi Escobarem na jedné straně a Spojenými státy a kolumbijskou vládou na straně druhé se rozšířil o skupinu Escobarových nepřátel a obětí, které si za svoji krvavou kariéru nadělal – šlo o takzvané Los Pepes. Skupina se mstila na Escobarových příbuzných a příznivcích, celkem jich bylo zabito přes tři sta. Jedním z vůdců Los Pepes byl bývalý člen Medellínského kartelu Diego Murillo známý jako Don Berna, a údajně si se zpravodajskými službami Spojených států a Kolumbie vyměňoval informace.

Válka proti Escobarovi skončila 2. prosince roku 1993, kdy se díky technologiím dodaným Spojenými státy podařilo kolumbijským technikům Escobara v jedné medellínské čtvrti vypátrat. Snažil se uniknout a došlo k přestřelce, při které byl zahnán na střechu. Byl zasažen do zad a do nohy, smrtící ránu však dostal za ucho, údajně od členů kolumbijské policie. Podle jiné verze Pabla Escobara zastřelil odstřelovač z Delta Force a podle další verze spáchal sebevraždu (svým přátelům se údajně jednou svěřil s tím, že než padnout do rukou spravedlnosti, radši se sám střelí přímo za ucho).

Po Escobarově smrti se Medellínský kartel rozpadl a velmi brzy začal obchodu s kokainem dominovat Calijský kartel, jehož vůdci pak byli v polovině devadesátých let zabiti nebo chyceni.