Mongoloidní rasa

Epikantus

Mezi typické fenotypní znaky mongoloidů patří epikantus, lopatovitě tvarované řezáky a neotenie. Také mají největší předpoklad pro vznik tzv. mongolské skvrny, která obvykle do 3–5 let po narození vymizí. Mezi další tradičně sdílené znaky patří rovné černé vlasy, mandlovitě tvarované tmavě hnědé oči, slabé terciární tělesné ochlupení (ztráta vousů) a světlá kůže s nažloutlým nebo načervenalým nádechem v důsledku zvýšeného množství karotenu v pokožce.[1]

Mongoloidé jsou nejpočetnější lidskou rasou. Spolu s australoidy jsou potomky první migrace lidí z Afriky (tzv. pobřežní linie), divergenci těchto dvou ras klademe do doby před 63 tisíci lety. Ze své pravlasti v oblasti jižní Číny se mongoloidé začali postupně šířit do zbytku Asie (např. Číňané, Japonci, Korejci, Vietnamci, Mongolové), přes Tchaj-wan do Polynésie a na Madagaskar (Polynésané, Malgaši) a přes Beringii do Ameriky (Indiáni, Eskymáci). Na západní hranici svého areálu se mongoloidé střetávají a prolínají s europoidy, navíc vlivem kočovných vpádů jsou mongoloidního původu také některé národy v Evropě a západní Asii, jsou ale postupně asimilovány europoidní populací, jde například o Maďary, Finy, Turky, Azery či Laponce. Na jihu se jejich areál potkává s australoidy, přičemž australoidní Negritové jsou mongoloidy postupně asimilováni. Nejasná jižní hranice mezi mongoloidními a australoidními populacemi vedla některé antropology k popisu přechodné malajské rasy. Indiánské populace v Americe čelily v novověku útlaku ze strany příchozích Evropanů a dnes přežívají v omezených počtech. Na Madagaskaru dnes žije smíšené obyvatelstvo negroidní a mongoloidní, již zmínění Malgaši.

Jazyk

Mongoloidé hovoří jazyky z těchto rodin: uralské jazyky, altajské jazyky, indiánské jazyky, austroasijské jazyky, austronéské jazyky, dené-jenisejské jazyky, eskimo-aleutské jazyky, paleosibiřské jazyky, tajsko-kadajské jazyky a sinotibetské jazyky. Jejich rozšíření z větší části kopíruje areál rozšíření mongoloidního plemene.

Mongolská skvrna

Typicky se lidstvo dělí do pěti hlavních rasových skupin (europoidní, mongoloidní, negroidní, australoidní a kapoidní),[4][5] V současnosti je dělení člověka na rasy často vysoce kontroverzní a někteří považují rasovou klasifikaci za zpochybněnou, nebo za sociální konstrukci [6] Interpretace a používání pojmu lidská rasa se často liší v různých disciplínách a zemích.[7] Diskuse o lidské rase je jedna z nejkontroverznějších otázek současné antropologie.[6] Současná Sociologie často považuje rasu za sociální konstrukci.[8] V některých zemích světa většina antropologů existenci rasy popírá (např. Spojené státy), v některých ji zase uznává (např. Rusko a Čína).[7][9] V Evropě je názor antropologů rozdělen. Většina antropologů z východní Evropy podporují koncept rasy, kdežto západní jej z většiny odmítají.[10] Mnohdy je v závislosti na kontextu nahrazováno konkrétnějšími a více vypovídajícími označeními jako národ nebo etnicita, v širším měřítku pak populace, komunita nebo obyvatelstvo.[11]