Severočínské dialekty

8 podskupin dialektů a ťin (hnědě)

Severočínské dialekty se dělí na osm hlavních podskupin rozdělených podle tónů:

东北 = Severovýchodní podskupina – Severovýchodní Čína (Mandžusko), kromě poloostrova Liao-tung. Obsahuje jen málo rozdílů oproti standardní čínštině.
北京 = Pekingská podskupina – Peking a okolí. Stala se základem standardní čínštiny. Vzhledem k migraci se používá i v jiných částech Číny, především v severním Sin-ťiangu.
冀鲁 = Podskupina Ťi-Lu – Provincie Che-pej („Ťi“) a Šan-tung („Lu“) kromě Šantungského poloostrova, ale včetně okolí města Tchien-ťin, které sousedí s Pekingem. Má značně odlišné tóny i slovní zásobu, což ji činí obtížně srozumitelnou mluvčím pekingského dialektu.
胶辽 = Podskupina Ťiao-Liao – Poloostrovy Šan-tung („Ťiao-tung“) a Liao-tung. Vyskytují se výrazné změny v tónech oproti Ťi-Lu a je částečně, ale ne úplně, srozumitelná mluvčím pekingského dialektu.
中原 = Podskupina Čung-jüan – znamená doslova „centrální planina“. Používá se v Che-nanu, střední části Šen-si v údolí Žluté řeky a jižním Sin-ťiangu. Obsahuje značné fonologické odlišnosti oproti pekingskému dialektu, se kterým je částečně srozumitelná. Do této podskupiny patří dunganština, kterou mluví Dungani (kteří se sami nazývají Chuejové) v Kazachstánu a Kyrgyzstánu.
兰银 = Podskupina Lan-Jin – Provincie Kan-su, Ning-sia a severní Sin-ťiang.
江淮 = Podskupina Ťiang-Chuaj – Části provincií Ťiang-su a An-chuej na sever od Jang-c’-ťiang, ale také částečně na jižním břehu řeky, např. ve městech Nanking a Ťiou-ťiang. Vyskytují se významné fonologické a lexikální změny; vzájemná srozumitelnost s pekingským dialektem je omezená. Tato podskupina byla významně ovlivněna jazykem Wu, což je úplně samostatný jazyk v rámci čínštiny.
西南 = Jihozápadní podskupina – Provincie Chu-pej, S’-čchuan, Kuej-čou, Jün-nan a části provincií Chu-nan, Kuang-si a Šen-si. Vyskytují se silné fonologické, lexikální a tonální změny, vzájemná srozumitelnost s pekingským dialektem je v různé míře omezena.

Mnoho jazykovědců také k severočínským dialektům řadí ťin, kterou mluví 45 milionů lidí, ale jiní s tím nesouhlasí a považují ji za samostatný jazyk (neboli „dialekt“) v rámci čínštiny.

Otčenáš (modlitba Páně):

Wǒmen de tiān fù,

yuàn nǐ de míng shòu xiǎnyáng;

Yuàn nǐ de guó láilín;

yuàn nǐ de zhǐyì fèngxíng zài rénjiān,

rútóng zài tiānshàng.

Qiú nǐ jīntiān shǎng gěi

wǒmen rì yòng de shíliáng;

Qiú nǐ kuānshù wǒmen de zuìguo,

rútóng wǒmen kuānshù biérén yīyàng;

Bùyào ràng wǒmen xiànyú yòuhuò;

dàn jiù wǒmen miǎn yú xiōng'è. Āmén.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu severočínské dialekty na Wikimedia Commons