Hrubé národní štěstí

HNŠ se od hrubého domácího produktu odlišuje hodnocením kolektivního štěstí jako vládního cíle. Zaměřuje se na tradiční hodnoty a harmonii s přírodou, tak jak je to popsáno v 9 oblastech štěstí a 4 pilířích HNŠ.[7]

Tyto 4 pilíře jsou:

1. udržitelný a spravedlivý sociálně-ekonomický rozvoj

2. ochrana životního prostředí

3. zachování a šíření tradiční kultury

4. dobrá vláda

Mezi 9 oblastí HNŠ patří duševní pohoda, dobré zdraví, správné využití času, vzdělání, kulturní různorodost, dobrá vláda, vitalita komunity, ekologická diverzita a životní standard. Každá oblast se skládá ze subjektivních a objektivních indikátorů. Všechny oblasti mají stejnou váhu, ale jednotlivé indikátory v rámci konkrétních oblastí mají váhu různou.[8]

Komise pro hrubé národní štěstí (dále jen Komise HNŠ) je pravidelně pověřena realizací konceptu HNŠ v Bhútánu. Skládá se z tajemníků každého ministerstva, předsedy vlády a tajemníka Komise HNŠ. Úkoly této komise zahrnují vypracování a realizování pětiletého národního plánu a vyhlašování nové politiky. Index HNŠ se používá k měření štěstí a blahobytu obyvatel Bhútánu. „GNH Policy Screening Tool” a „GNH Project Screening Tool” jsou ukazatele, kterých využívá Komise HNŠ k rozhodnutí, zda je třeba nějaká změna v oblasti politiky nebo zda realizovat různé projekty. „GNH Screening Tools” (monitorovací nástroje HNŠ; pozn. autora) jsou používány bhútánskou komisí pro předvídání dopadu politických iniciativ na úroveň hrubého národního štěstí v Bhútánu.[9]

V roce 2008 byl proveden první průzkum HNŠ. V roce 2010 následoval druhý. Třetí celostátní průzkum byl proveden v roce 2015.[10] Průzkum HNŠ zahrnuje všech dvacet okresů (Dzonkhag) a jeho výsledky se liší demografickými faktory, jako je pohlaví, věk, bydliště a povolání. První průzkumy se skládaly z dlouhých dotazníků, které se ptaly občanů na otázky ohledně životních podmínek (živobytí) a náboženského chování, včetně otázek kolikrát a kdy se přes den modlí a také na záležitosti týkající se karmy. Vyplnění jednoho dotazníku mohlo trvat i několik hodin. Pozdější průzkumy HNŠ byly zkráceny, ale otázky o náboženském chování byly zachovány.[11]

Bhútánský index HNŠ byl vytvořen Centrem pro studium Bhútánu za pomoci výzkumníků z Oxfordské univerzity, aby pomohl měřit pokrok bhútánské společnosti. Existují však i jiné nástroje schopné měřit společenský pokrok. Například „Gross National Well-being” (hrubé národní blaho; pozn. autora) z roku 2005, „OECD Better Life Index” (index lepšího života; pozn. autora) z roku 2011 a „SPI Social Progress Index” (index sociálního pokroku; pozn. autora) z roku 2013. Jeden odlišující rys bhútánského indexu HNŠ však je, že ostatní modely jsou určeny pro světské vlády a nezahrnují do sebe náboženské chování.

Výsledná data se používají ke srovnání štěstí mezi různými skupinami občanů a ke zjištění změn v průběhu času.[12]

V kanadské Victorii ležíčí v provincii Britská Kolumbie byla využita kratší verze bhútánského průzkumu HNŠ. Místní vlády, nadace a vládní agentury pod vedením Marthy a Michaela Pennocka ho použily ke zhodnocení populace ve Victorii.[13]

Ve městě São Paulo v Brazílii použila Susan Andrews prostřednictvím její organizace Future Vision Ecological Park v některých oblastech koncept bhútánského HNŠ na úrovni menších občanských komunit.[14]

V Seattlu ve Spojených státech byla také využita verze indexu HNŠ. Rada města a nezisková organizace Sustainable Seattle s její pomocí zhodnotily štěstí a blaho obyvatelstva v oblasti Seattlu. Další města a oblasti v Severní Americe, včetně Eau Claire ve Wisconsinu, Crestonu v Britské Kolumbii a amerického státu Vermont, také využily nějakou verzi indexu HNŠ.[15]

Na univerzitě v Oregonu ve Spojených státech vypracoval Adam Kramer model chování HNŠ, založený na používání pozitivních a negativních slov na sociálních sítích.[16]

V roce 2016 bylo v Thajsku založeno Centrum hrubého národního štěstí. Bývalý král Thajska Bhumibol Adulyadej byl totiž blízkým přítelem jeho bhútánského protějšku Jigmeho Singyeho Wangchucka a pojal obdobnou filozofii týkající se „Sufficiency Economy” - udržitelného hospodářství.

Na Filipínách byl koncept HNŠ podporován různými osobnostmi, zejména filipínským senátorem Lorenem Legardem a bývalou ministryní životního prostředí Ginou Lopezovou. Návrh zákona na podporu hrubého národního štěstí byl dokonce podán ve filipínském senátu a sněmovně reprezentantů.[17]

Mnoho dalších měst, vlád a organizací se po setkání na High Level Meeting v roce 2012 pokouší změřit úroveň štěstí a blahobytu jejich občanů ukazatelem zvaným „Beyond GDP”, který je v mnoha ohledech podobný bhútánskému HNŠ. Patří k nim např. Úřad národních statistik Spojeného království, vláda ve Spojených arabských emirátech a města Somerville ve státě Massachusetts, Bristol a také celá řada společností, které se zabývají metodami udržitelného rozvoje a využívají k tomu některé postupy HNŠ.[18]

Hrubé národní štěstí je také propagováno ve Spojených státech organizací GNHUSA - „Gross National Happiness USA”. Společnost GNHUSA se sídlem ve Vermontu je neziskovou organizací, která si klade za cíl zvýšit úroveň osobního štěstí a kolektivního blahobytu tím, že změní způsob, jak Spojené státy měří svůj pokrok a úspěch. Společnost vznikla poté, co se Linda Wheatleyová z Montpelier ve Vermontu zúčastnila „Annual Gross National Happiness Research Conference” - výroční konference o ročním národním štěstí v roce 2008 v Thimphu v Bhútánu. Wheatley se vrátila do Vermontu odhodlaná představit podrobnosti o HNŠ pro širokou veřejnost v USA. Po založení neziskové organizace na jaře 2009 se její představitelé zúčastnili páté mezinárodní výzkumné konference o HNŠ v Brazílii v listopadu 2009 a v červnu 2010 uspořádali první konferenci o hrubém národním štěstí a dalších alternativních ukazatelích v Champlain, na univerzitě v Burlingtonu ve Vermontu. V květnu roku 2012 zorganizovala GNHUSA společně se sponzory konferenci Measure What Matters (Měřit to, co má smysl; pozn. autora), budující spolupráci s datovými experty ve Vermontu. Guvernér Vermontu prohlásil den 13. dubna (na narozeniny prezidenta Jeffersona) za „Pursuit of Happiness Day” (Den honby za štěstím; pozn. autora) a stal se prvním státem v USA, který přijal legislativu umožňující vývoj alternativních ukazatelů a nabídl pomoc při vytváření této nové politiky. GNHUSA spolupracuje s Vermont Data Center a provádí pravidelné výzkumy o blahu ve státě, jako vzor pro jiné státy a obce. Organizace také úzce spolupracuje se společností Happiness Alliance na shromažďování online dat HNŠ, sbíraných podle bhútánského HNŠ. V roce 2017 společně začaly vytvářet pobočky ve všech 50 státech, aby spolupracovaly s místními samosprávami a institucemi v oblasti zkvalitnění životních podmínek, počínaje Wisconsinem a Severní Karolínou. Organizace také pravidelně oslavuje Mezinárodní den štěstí, který byl Spojeným královstvím vyhlášen na 20. března, jako příležitost k diskusi o koncepcích blahobytu s ostatními na „Happiness Dinners” (večeřích štěstí; pozn. autora) po celé zemi.

Od 25. srpna 2012 společnost Gross National Happiness USA nárazově provádí celostátní výzkumný projekt The Happiness Walk (pochod štěstí; pozn. autora), kterého se účastní členové správní rady GNHUSA a její stoupenci. Na první etapě dva členové rady GNHUSA ušli 594 mil, od Vermontu až do Washingtonu D.C. Pochod byl obnoven 1. března 2018 a vedl pěšky z Petaluma v Kalifornii do Seattlu ve státě Washington. Zúčastnění lidé po cestě dělali rozhovory, shromažďovali odpovědi do průzkumů a představovali koncept HNŠ. GNHUSA rovněž vyhlašuje a prosazuje „Charter for Happiness” (charta štěstí; pozn. autora), která k 7. květnu 2018 měla 469 signatářů.

Hrubé národní štěstí bylo kritiky několikrát označeno za nástroj propagandy, který využívá bhútánská vláda, aby odvedla pozornost od porušování lidských práv a snahy o vyhnání etnických Nepálců ze země.[19]

První bhútánská vláda byla demokraticky zvolena v roce 2008. Předtím probíhalo „očištění” Bhútánu od hinduistických Nepálců a všeobecně od nebuddhistického obyvatelstva z důvodu kulturního zachování HNŠ. Podle nevládní organizace Human Rights Watch, která zdokumentovala situaci v Bhútánu, bylo ze země vyhnáno více než 100 000 osob nepálského původu a hinduistického vyznání, což představuje 1/6 populace tohoto státu, z důvodu neschopnosti integrace do bhútánské buddhistické kultury. Organizace Refugee Council of Australia uvedla, že: „Je zvláštní a šokující, že jeden stát může vyhnat šestinu své populace a jeho reputace zůstane nedotčená. Bhútánská vláda by neměla být známá pro hrubé národní štěstí, ale pro hrubé národní pokrytectví”.[20]

Někteří výzkumníci uvedli, že bhútánská filozofie HNŠ se stala za poslední dekádu přispěním západních a demokratických vlivů víc demokratická a otevřenější. Proto by bylo mnohem více historicky přesné, kdyby se právě tato změna označila za klíčovou událost v chápání HNŠ, protože současné chápání HNŠ se liší od filozofie, kterou prosazoval tehdejší bhútánský král. Další pohledy na HNŠ tvrdí, že je to postup rozvoje a vzdělávání a ne cíl nebo konečné stádium společnosti, a že Bhútán sa snaží zvednout úroveň štěstí jeho obyvatel a HNŠ slouží jako nástroj měření této snahy.[21]

Další kritika sa zaměřuje na životní standard v Bhútánu. Článek uveřejněný v roce 2004 v magazínu The Economist tvrdí, že: „Bhútánské království není místo jako z pohádek. Je to místo ve kterém žije přibližně 900 000 obyvatel, z nichž většina v chudobě.” Jiná kritika se zmiňuje o zvýšení míry korupce, šíření chorob jako je AIDS nebo tuberkulóza, gangových násilností, násilností vůči ženám a menšinám, nedostatku jídla a léků a dalších ekonomických problémů.[22]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hrubé národní štěstí na Wikimedia Commons
• Měřit HDP je zastaralé. Index štěstí ukazuje Česko pod světovým průměrem
• Index štěstí: 92. příčku mají Češi, vedou Kostaričané

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gross national happiness na anglické Wikipedii.