Lilek vejcoplodý

Plody lilku vejcoplodého

Pochází z jižní Evropy, hlavně z Balkánu. Lilek vejcoplodý se především pěstuje jako zelenina (botanicky správně se však jedná o ovoce, stejně jako je tomu u rajčete, papriky a jiných lilkovitých). Je náročný na teplo. Je vhodný i pro skleníkové pěstování. Více je rozšířeno pěstování na záhonu, ale lze jej pěstovat ve skleníku nebo i v květináči min. průměru 22 cm, potom má dost zeminy pro vytvoření dostatečného kořenového systému. Úroda se pohybuje až 7 plodů/1 rostlinu. Lilek se musí přihnojovat a zeminu je nutno udržovat neustále vlhkou.

Plody se konzumují zásadně tepelně upravené, za syrova nejsou dobré. Lilek se vysévá nejlépe už v únoru, protože keřík roste velmi pomalu a navíc je třeba výhony zaštípnout, aby rostlina vytvořila keřík. Za oknem na parapetu sazenice zdárně sílí a teprve začátkem června ji je možno umístit na záhon nebo ponechat v květináči. Rostliny mohou v květináči i přezimovat.

Lilek, který pochází z teplé Východní Indie, se pěstuje pro podlouhlé plody s fialovou pokožkou a jemnou měkkou dužninou. Existují i kultivary kulaté. Je vhodný jako dietní jídlo při žaludečních a střevních chorobách a při chorobách souvisejících s výměnou látkovou. Příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi. Obsahuje vitamíny, zejména provitamín A, minerální soli a jiné účinné látky.

Lilek lze s úspěchem pěstovat na záhonech jen v teplých a slunných polohách. Tepelné nároky má obdobné jako paprika. Vyžaduje lehčí, teplé humózní a dostatečně hluboké půdy. Těžké a vlhké půdy jsou studené, a proto se pro pěstování lilku nehodí. V méně vhodných polohách, kde bývá vlhké studené počasí, jej lze pěstovat v pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem. Je též výhodné pěstovat lilek na záhonech přikrytých černou netkanou textilií, která více absorbuje teplo a zahřívá půdu, nebo pod tunelovými kryty.

Semena se vysévají počátkem března do misek nebo truhlíků ve skleníku nebo pařeništi. Semenáčky se přepichují na vzdálenost 10 cm nebo raději do květináčů průměru 10 cm. Během pěstování sazenic nemá klesnout teplota po 18 °C. Rostliny se vysazují na záhony koncem května nebo počátkem června, do poloteplého nebo studeného pařeniště koncem dubna, na vzdálenost 40 × 40 cm. Půdu je třeba vyhnojit stejně jako pro rajčata. Nastane-li po výsadbě chladné počasí, přikrývají se sazenice na záhonech ochrannými fóliovými klobouky.

K tvorbě velkých plodů je třeba ponechat na rostlině jen 4 nejsilnější výhony a na nich 5 až 7 plodů. Ostatní výhony, popřípadě i malé plody se včas vyštipují. V době tvorby plodů je lilek náročný na vláhu. Plody se sklízí před plnou zralostí, tak mají pevnější a chutnější dužninu. Odřezávají se i se stopkou.

Lilek vejcoplodý je mimořádně bohatý na minerální soli fosforu, vápníku, draslíku, hořčíku, železa a manganu.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných plodu lilku.[1]

• 
  Plody
• 
  Rostlina
• 
  Květ