Ajjúbovci

Ajjúbovci nebo dynastie Ajjúbovců (arabsky الأيوبيون‎‎ al-Ayyūbīyūn; kurdsky خانەدانی ئەیووبیان‎ Xanedana Eyûbiyan) byla vojenská dynastie založená fátimovským vezírem kurdského původu Saláh ad-Dínem Júsufem ibn Ajjúbem, běžně nazývaným Evropany jako Saladin.[1] Po smrti svého pána damašského emíra Núr ad-Dína v roce 1174 se prohlásil sultánem.

Ajjúbovský sultanát
الأيوبيون
ئەیووبی
11711260/1341

vlajka
geografie

Ajjúbovský sultanát v období po skonu sultána Saladina roku 1193
rozloha:
2 000 000 km² (odhad k 1190)
1 700 000 km² (odhad k 1200)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
7 200 000 (odhad k 12. století)
národnostní složení:
státní útvar
Abbásovský chalífát Abbásovský chalífát (formální podřízení)
vznik:
zánik:
1260 – vyplenění Aleppa Mongoly
1341 – konec vlády posledního ajjúbovského emíra v Hamá
státní útvary a území
předcházející:
Fátimovský chalifát
Zengíovci
Jeruzalémské království
Zurajdovci
Gruzínské království
Šáhští Arméni
Artukovci
následující:
Mamlúcký sultanát
Rasúlovci

Dynastie vládla v 12. a 13. století v Egyptě, Sýrii, Jemenu, Palestině, Horní Mezopotámii (Velké Arménii) a velké části Severní Afriky.[1]

Založení dynastie

Saladin byl kurdským generálem v protikřižáckém tažení uspořádaném Núr ad-Dínem, emírem Damašku (dynastie Zengíovců). Se svým strýcem Šírkúhem byl vyslán zabránit dobytí Egypta Evropany při Třetí křížové výpravě.

Díky zásahům ve fátimovském Egyptě ve sporech mezi vezíry, kteří zde bojovali o moc, se zde významně rozšířila Núr ad-Dínova moc. Roku 1169 dosáhl Šírkúh jmenování egyptským vezírem. Když však po dvou měsících zemřel, zaujal toto místo jeho synovec Saladin.

Zpočátku vykonával funkci vezíra a formálně byl Núruddínovým místodržícím v Egyptě. Když pak v roce 1171 zemřel tehdejší fátimovský chalífa al-Ádid, zabránil Saladin jmenování jeho nástupce, zrušil fátimovský chalifát v Egyptě a podřídil šíitský Egypt sunnitskému chalífovi v Bagdádu, kde v té době vládli Abbásovci.

Saladin využil Egypt jako základnu pro další výboje směrem na východ – roku 1187 vpadl do Palestiny, obsadil Jeruzalém a dobyl kromě Tripolského hrabství celou Svatou zemi.[1]

Po smrti Saladina se jeho říše začala rozpadat a v samotném Egyptě vládla ajjúbovská dynastie do roku 1250.

Členové dynastie

Ajjúbovci vládnoucí v Egyptě

Ajjúbovská keramika z Egypta
Ajjúbovská zeď v Káhiře

Ajjúbovci vládnoucí v Damašku

Ajjúbovští emírové v Aleppu (Halábu)

Ajjúbovská mince z Aleppa nesoucí jméno emíra Az-Záhira
Minaret velké mešity v aleppské citadele postavená Az-Záhirem v roce 1214

Ajjúbovci vládnoucí v Chamatu (Hamá)

Ajjúbovci vládnoucí v Homsu

Ajjúbovští emírové v Keraku/Zajordánsku

Ajjúbovci vládnoucí v Horní Mezopotámii

Ajjúbovci vládnoucí v Hisn Kajfá

Tento rod pokračoval až do 16. století.

Ajjúbovci vládnoucí v Jemenu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ayyubid dynasty na anglické Wikipedii.

  1. Lunde P.: Islám, Euromedia Group k. s., Praha 2004, str. 64, ISBN 80-242-1093-2

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.