Adolf Vratislav ze Šternberka

Narodil se jako syn Jana Rudolfa ze Šternberka (1601–1638) a jeho manželky Heleny Eustachie Křinecké z Ronova († 1644). Jeho starší bratr Štěpán Jiří ze Šternberka (1626–1706) si zvolil vojenskou kariéru a dosáhl hodnosti plukovníka.

Adolf Vratislav navštěvoval jezuitské gymnázium v Praze, kde ho mimo jiné vyučoval Bohuslav Balbín.[1] Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde magisterská studia dokončil v roce 1655.[1][2]

Erb Adolfa Vratislava ze Šternberka na dvoře Starého purkrabství na Pražském hradě s vročením 1685

Byl oblíbencem císaře Leopolda I. Kariéru zahájil jako císařský diplomat. Získal titul císařského komořího, tajného rady a v roce 1687 dokonce Řád zlatého rouna.[2]

V roce 1661 byl povýšen do stavu říšských hrabat,[2] spolu s ním i jeho bratr Štěpán Jiří a další příbuzní Jan Norbert († 1678) a Ignác Karel († 1700). V roce 1662 získal i český hraběcí titul.[2]

Zastával nejvyšší zemské úřady v Českém království. Přes post viceprezidenta rady nad apelacemi (1659–1667), místokancléře (1667–1678), nejvyššího zemského sudího (1678–1685) dosáhl nejvyššího zemského úřadu v Českém království - nejvyššího purkrabího. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1703.

Zemřel na svém panství v Zásmukách. Pohřben byl se svou ženou v rodinné hrobce, kterou nechal vystavět v kostele Stigmatizace sv. Františka při františkánském klášteře v Zásmukách.[1] Náhrobní deska se dochovala dodnes.[2]

Zámek v Zásmukách

V roce 1653 zdědil panství Zásmuky u Kolína, které tehdy tvořil zámek, dvůr a městečko Zásmuky, jedno další městečko, dvě tvrze a 12 vsí.[3] Zámek nechal opravit a přestavět v raně barokním stylu, komplex získal trojkřídlou dispozici, pilířové arkády a věž čtvercového půdorysu v severovýchodním rohu nádvoří.[3] Stavební aktivitu Adolfa Vratislava připomíná šternberský znak na ostění vstupního portálu a malovaný alianční šternbersko-slavatovský znak na průčelí vstupní věže.[3] Adolf Vratislav učinil zámek svým hlavním vesnickým sídlem. Zajížděli sem vyslanci a návštěvy od císařského dvora. V Zásmukách také v roce 1691 založil františkánský klášter a v jeho kostele sv. Františka Serafinského nechal zbudovat rodinnou hrobku.[1] Na sever od Zásmuk nechal v roce 1681 postavit kapli Narození Panny Marie jako poděkování za odvrácení moru.[4][5] Panství Žirovnici a Stráž nad Nežárkou přinesla rodině v roce 1654 jako věno manželka Anna Lucie.[2] Vlastnil také Šternberský palác na Malostranském náměstí v Praze, který vznikl spojením dvou domů zakoupených v letech 1664 (levý dům) a 1684 (pravý).[6] V roce 1686 zdědil zámek v Cerhenicích.[2]

V roce 1694 koupil z dědictví své manželky od hraběte Tomáše Zachea Černína z Chudenic panství Častolovice.[7][1] V Častolovickém zámku je nad krbem v Sále předků vyobrazen alianční znak Adolfa Vratislava a jeho manželky Anny Lucie Slavatové.[2] V 90. letech 17. století nechal ve zmiňovaném sále umístit 38 portrétů předků.[8] Šlechtic si také objednal prospekt Častolovic,[9] který byl vyhotoven v roce 1696 a do poloviny 18. století byl jediným dokladem obrazových reprezentací panství hrabat ze Šternberka.[10]

V roce 1701 se Zásmuky a Častolovice staly nedělitelným rodinným svěřenectvím (fideikomis).[1][2]

Adolf Vratislav ze Šternberka, rytina

Oženil se 16. ledna 1654 s hraběnkou Annou Lucií Slavatovou z Chlumu a Košumberka (17. červenec 1637 Vídeň – 3. březen 1703 Praha, pohřbena v Zásmukách), dcerou Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606 Jindřichův Hradec – 4. květen 1645 Bruck an der Mur) a jeho manželky Marie Františky Terezie z Meggau (28. říjen 1609 Vídeň – 22. září 1676 Vídeň). Narodilo se jim 14 dětí,[2][1] mezi nimi:

• 1. [rodiče nejistí] Marie Anna Klára († 1699)
  • ∞ Jan Vilém z Kounic (1656 – 20. 3. 1721)
• 2. Maria Eleonora (1656 – 2. 12. 1706)
  • ∞ (25. 11. 1675 Vídeň) Dominik Ondřej I. z Kounic (30. 11. 1654 – 11. 1. 1705)
• 3. Marie Renata (1658 – 17. 2. 1724?)
  • ∞ Karel Josef Paar (20. 5. 1654 – 12. 5. 1725)
• 4. František Karel
• 5. Josef (* 1667)
• 6. Marie Josefa (31. 10. 1668 – 28. 12. 1747)
  • ∞ (6. 4. 1697 Praha) Jiří Adam II. Bořita z Martinic (1650 – 24. 7. 1714)
• 7. Maria Karolina Josefa (asi 1670 – 9. 4. 1754)
  • ∞ (9. 3. 1692) Jan Antonín II. Josef z Eggenbergu (6. 1. 1669 – 9. 1. 1716)
• 8. Marie Terezie (* po 1671)
  • ∞ Jan Maxmilián z Thunu-Hohenštejna (1. 12. 1673 – 25. 3. 1701)
• 9. František Damián Jakub Josef (26. 7. 1676 Vídeň – 15. 5. 1723 Častolovice)
  • ∞ (25. 11. 1699 Praha) Marie Josefa z Trauttmansdorffu (29. 8. 1681 – 30. 11. 1742)
• 10. František Leopold (9. 7. 1680 Praha – 14. 5. 1745 Žirovnice)[11]
  • ∞ (4. 6. 1708 Vídeň) Marie Anna Johana ze Schwarzenbergu (23. 11. 1688 Vídeň – 27. 9. 1757 Praha)[11]

Synové založili dvě linie rodu, František Damián založil Damiánovu linii se sídlem Zásmukách a Častolovicích a František Leopold Leopoldovu linii se sídlem v Žirovnici.