Antonín Hřebík

Narodil se v Řevnicích v rodině živnostníka, jeho otec byl členem místního Sokola od jeho vzniku a později i starostou. Již jako šestnáctiletý byl zvolen vzdělávatelem jednoty a různé sokolské funkce zastával až do konce života. Po gymnáziu studoval v Praze práva, potom působil jako advokát na Zbraslavi.[2] V letech 1940–1941 byl náměstkem starosty České obce sokolské. Po zákazu Sokola v roce 1941 přešel do ilegality a podílel se na činnosti odbojové skupiny Jindra, která zajišťovala spojení s londýnským exilem. V září 1941 ho zatklo gestapo a byl vězněn v Terezíně, pak v Osvětimi. Nakonec byl převezen do věznice gestapa v Benešově.[3]

Po osvobození se opět zapojil do politické a sokolské práce. V letech 1945–1948 byl starostou Československé obce sokolské. Snažil se čelit vlivu KSČ v tělovýchově. Jeho úspěchem bylo, že vznikl Československý tělovýchovný svaz, v němž komunisté neměli dominantní postavení.[4]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty (respektive delegátem za Ústřední národní tělovýchovný výbor). Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Vedl významný bezpečnostní výbor parlamentu. 5. března 1948 na mandát rezignoval a v parlamentu ho nahradila Růžena Hrbková.[5][6][7]

Během únorového převratu v roce 1948 se dostavil jako představitel sokolů 23. února 1948 za prezidentem Edvardem Benešem, ale nebyl přijat a mluvil s ním jen nižší úředník. V následujících dnech se snažil udržet sokolské hnutí jako nezávislou sílu a odmítal vytváření akčních výborů v sokolských organizacích. Když odmítl tlak na vydání prohlášení loajálního k nastupujícímu režimu, byl sesazen z funkce starosty Sokola. Sokolský slet roku 1948 už sice probíhal pod dosazeným prokomunistickým vedením, ale řadoví členové během něj dali najevo podporu Benešovi a distanc vůči KSČ. V té době již ale Hřebík pobýval v exilu - ze země odešel i s manželkou v květnu 1948.[2]

Emigroval do USA, kde vyvíjel politickou činnost v Radě svobodného Československa a podílel se na činnosti exilové národně socialistické strany. Usadil se v Chicagu, kde prožil 36 let. Vstoupil do tamní sokolské organizace, stal se funkcionářem exilové sokolské organizace a později starostou celosvětového sokolstva. V exilu Hřebík i zemřel. Protože si přál být pohřben v rodných Řevnicích, převezli američtí Sokolové při příležitosti XII. všesokolského sletu v Praze v roce 1994 urnu s jeho popelem do Čech. Byla poté uložena do rodinné hrobky na řevnickém hřbitově. V roce 1996 mu Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam. V Řevnicích mu byla též v roce 1998 odhalena pamětní deska.[2]