Vladimír Weiss (1897)

Narodil se v Praze v rodině chemika Ing. Julia Weisse a operní pěvkyně Národního divadla Hany Cavallarové-Weissové.[1] Po maturitě na vinohradském gymnáziu musel v roce 1915 v 18 letech narukovat a celou 1. světovou válku prožil na ruské frontě. Po návratu se rozhodoval mezi studiem architektury, malířství a hudby: nakonec vystudoval architekturu na pražském ČVUT. Malování a hra na klavír však patřily mezi jeho koníčky po celý život. Nejprve pracoval jako projektant u firmy Nekvasil a u známého architekta Ladislava Machoně. Poté s kolegou a přítelem Karlem Caivaisem založili vlastní projekční kancelář. Jejich největším společným dílem je projekt nákladového nádraží v Praze na Žižkově. Po roce 1946 působil jako vedoucí propagace v n.p. Československé hutě. Jako projektant se podílel na přípravě československé účasti na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Po odchodu do důchodu se usadil natrvalo v Řevnicích, kde strávil své dětství, a zpracovával projekty pro město (úprava náměstí, rekonstrukce Lesního divadla aj.). Je pochován v rodinné hrobce na řevnickém hřbitově. Řevnice a okolí jsou tématem i mnoha jeho obrazů.[2]

• dřevěná klubovna LTC Řevnice (1924)
• bytové domy v Praze (Terronská, Podolské nábřeží, Nikoly Tesly)
• rodinné vily v Praze na Barrandově (Pod Habrovou 350/16), na Rokosce a na Hanspaulce[3]
• rodinné vily v Řevnicích (čp. 448, 503, 610)
• nákladové nádraží Žižkov (1934-1936)
• nádraží v Kolíně (1937–1940)