Explosia

Akciová společnost Dynamit Nobel v Bratislavě, zřízená v roce 1873, patřila před první světovou válku do koncernu Alfreda Nobela a specializovala se na výrobu výbušnin, dynamitu, střelné bavlny, nitrocelulózy. Od roku 1896 měl bratislavský podnik s maďarským vedením a sídlem ve Vídni (A. G. Dynamit Nobel Wien), ležící u dunajského přístavu a na železničním uzlu pro rakousko-uherskou monarchii strategický význam. Firma si brzo vybudovala síť svých závodů po uherské části, později expandovala i do rakouské části monarchie a do zahraničí (např. r. 1895 Jižní Afrika - provincie Transvaal). Jejím klíčovým partnerem se stala bratislavská akciová společnost Apollo, rafinérie minerálních olejů. Na valné hromadě dne 19. 7. 1919 se usnesla přeložit sídlo do Bratislavy.[5] Její hodnota byla 150 miliónů korun a po vzniku republiky zde pracovalo 1 000 - 1 400 zaměstnanců.[6]

Po vzniku čsl. republiky se bývalá rakousko-uherská výroba výbušnin v továrnách vídeňského koncernu A. G. Dynamit Nobel nacházela v Bratislavě, Zámcích u Roztok a Trenčíně. Význam vojensko-strategický měla zejména továrna v Bratislavě, jejíž výroba byla během války rozšířena o výrobu nitrotoluenu, kyseliny pikrové, střelné bavlny, bezdýmného prachu a bezpečnostních trhavin. Vídeňská společnost nově vzniklé republice nabídla, že bude respektovat veškeré „nostrifikační podmínky“, do správní rady přijme české i slovenské partnery a změní tak složení akciového kapitálu, dokonce byla ochotna bratislavský podnik, nacházející se sedm kilometrů od maďarských hranic, přenést na strategicky výhodnější místo.[7]

Živnostenská banka, která reprezentovala zájmy o výrobu výbušnin stran finančních a ekonomických skupin, využila francouzské „Société Centrale de Dynamite Paris“ (jež kontaktovala v Paříži Edvarda Beneše) a anglické „Explosives Trades Limited Ltd. London“ (Imperial Chemical Industries Ltd). Další skupinou, která projevila zájem na zřízení továrny s výrobou výbušnin, se stala skupina (důstojníků a zaměstnanců) z největší rakouské prachárny v obci Blumau-Neurißhof.[8] Za Rakouska-Uherska patřila pod ministerstvo války (velitel generál Ing. Esop). Pracovalo zde 19 100 zaměstnanců, z toho 12 000 Čechů, Slováků a Němců z českých zemí. Tato skupina odborníků založila při ministerstvu národní obrany odbor třaskavin, držela významné pozice jak na ministerstvu, následně pak v Čs. továrně na látky výbušné v Semtíně u Pardubic, ale i dalších.[9][8]

Hned po státním převratu roku 1918 bylo povolanými činiteli ministerstva národní obrany na to poukazováno, že československá republika není nijak zabezpečena co do potřeby výbušných látek a to ani s hlediska vojenského ani národohospodářského, a zdůrazněno, že stát náš ve věci té se musí zabezpečiti a učiniti úplně neodvislým od jediného podniku, látky výbušné dosud vyrábějícího, t. j. akciové společností Dynamit Nobel. Důsledkem toho bylo přikročeno k monopolisaci látek výbušných, jak provedena zákonem z 15. července 1919, č. 414 Sb. z. a n. a prováděcím nařízením z 8. listopadu 1920, č. 615 Sb. z. a n.

—Odpověď předsedy vlády na interpelaci poslance Bendy a soudruhů o monopolu výbušných látek (1921).[10]

Dne 23. 3. 1920 se konala ustavující valná hromada, na které byla založena „Československá akciová továrna na látky výbušné“ (anglicky Czechoslovak Explosives Ltd., francouzsky Fabrique Tchécoslovaque d´ Explosives, Société anonyme) a to s akciovým kapitálem 15 miliónů korun. Domácí kapitál držel 55%, anglická a francouzská společnost vlastnily 45%. Francouzská a anglická společnost však svůj vstup do nového závodu v Semtíně podmínila obdržením monopolu na výrobu výbušných látek v Československé republice. Ministr financí udělil „Československé akciové továrně na látky výbušné“ na základě vládního nařízení ze dne 3. 11. 1920 k zákonu č. 414 Sb. z. a n. ze dne 15. 7. 1919 výrobní monopol po dobu 30 let k produkci osmi druhů výbušnin. Od 18. 4. 1934 se továrna jmenovala Explosia, Československá akc. tov. na látky výbušné.[8]

Získání monopolu v rukou francouzského a anglického kapitálu se samozřejmě nemohlo líbit a. s. Dynamit Nobel v Bratislavě, jež se snažila o upevnění svých pozicí v novém čsl. státě (ředitel Erwin Philipp, právní zástupce firmy advokát a člen správní rady dr. Václav Bouček). Osobní zájem na dohodě mezi Explosií a Dynamit Nobel měl generál Ing. Otakar Husák, jež se měl stát generálním ředitelem „Československé akciové továrny na látky výbušné“ a v té době zastával post ministra národní obrany. Od roku 1924 seděl ve správní radě nově založené naftové akciové společnosti „Dombrova“, náležející ke koncernu firmy „Société des Petroles de Dobrowa“ v Paříži a od roku 1933 ve správní radě Barbory, vzájemné pojišťovny v Praze.[11][12] V únoru roku 1922 uzavřela A. G. Dynamit Nobel a Explosie dohodu, kdy akciový podíl zahraničního kapitálu u společností francouzských, anglických a rakouských (A. G. Dynamit Nobel) tvořil 16%, domácí si ponechal 52%. Zároveň ve správní radě zasedali dva zástupci A. G. Dynamit Nobel (E. Philipp, ředitel společnosti, M. Rotter, generální ředitel rakouské Länderbank AG).[8]

Za francouzské akcionáře zasedali ve správní radě Pierre Duché, ředitel Société Centrale de Dynamite a Pierre Leplay, ředitel Société Nobel Francaise Paris. Anglickou kapitálovou skupinu reprezentoval Bickford - Smith Leonard William, jenž byl místopředsedou správní rady, Cox Arthur Walter John a Wilson Adam, ředitel anglické společnosti.

—Marta Kohárová: Francouzská, anglická a rakouská kapitálová účast v semtínské Explosii

Od roku 1923 docházelo u „Dynamit Nobel v Bratislavě“ k oslabování výroby výbušnin, jež byla v roce 1924 zastavena. Po celou meziválečnou dobu byl ze strany německého kapitálu zaujat ke stagnujícímu a neprosperujícímu podniku vyčkávající postoj. V roce 1926 koncern Dynamit Nobel, Troisdorf navázal spolupráci s IG Farben a zaměřil se na budováním podniků v méně vyspělých státech střední a jihovýchodní Evropy.[5]

Od třicátých let se Angličané začali snažit o odprodej svých akcií, což se jim podařilo jen z malé části, když je odkoupila česká agrární skupina v čele s dr. Ladislavem Feierabendem za podpory Živnobanky (ředitel Jaroslav Preiss). Před rozpadem „Česko - Slovenska“ držela anglická skupina 15,3% akcií, francouzská skupina, jež se nákup anglického podílu nezdařil ani za podpory ministerstva národní obrany, 16% akcií. Zbytek akcií měla Explosia.[8]

Ostravsko-karvinské těžební společnosti přistoupily v roce 1927 za účasti Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem k založení akciové společnosti Československé továrny na dusíkaté látky v Mariánských Horách. Stejný výrobní program měl i v roce 1928 z popudu anglického a francouzského kapitálu vystavěný sesterský podnik Synthesia a. s. v Semtíně s akciovým kapitálem 12 miliónů, čímž Čs. akc. tov. na látky výbušné porušily dohodu, že výrobu tohoto typu nebudou zavádět. V roce 1933 se angl. a franc. skupině podařilo prosadit založení „Barbory“, vzájemné pojišťovny v Praze. V roce 1937 došlo i na realizaci projektu „S II“ (Semtín II), sesterského podniku Explosie. Za podpory francouzského a anglického kapitálu byl schválen tajný projekt na vybudování továrny výbušnin pro Sovětský svaz s krycím názvem „Akce Tábor”.[13][8]

V roce 1946 vznikla sloučením SYNTHESIA, chemické závody - národní podnik (podnikové ředitelství Praha XII, Škrétova 6) se závody:

• EXPLOSIA, Semtín u Pardubic a Lipník nad Bečvou

Výbušné látky, nitrocelulóza pro veškeré průmyslové účely, kolodium, rozpouštědla, zřeďovadla a změkčovadla, éter technický i pro narkózy, dinitroorthokresol a jiné organické nitrolátky.

• SYNTHESIA, Semtín u Pardubic

Kyselina sírová a dusičná, čpavek, močovina, dusíkatá hnojiva, ledek sodný, ledek amonný, diamoniumfosfát, kyselý uhličitan amonný, dusitan sodný, chlorid amonný, siřičitan sodný, kyslík, kyselina uhličitá, barvy zemité.

• UMA, Semtín u Pardubic, Praha, Lipník nad Bečvou

Celuloid v deskách, tyčích, trubicích i v roztocích, umělá kůže (Umaskin), umělé pryskyřice: ušlechtilé Umalon a technické, lisovací prášky (Umalit), vrstvené hmoty: Umacart na podkladě papíru, Umatex na podkladě textilu a Umastone na podkladě dřeva, lepicí fólie, umělá lepidla a jiné plastické hmoty.

• Společnost pro zpracování draselných louhů, Kolín

Sloučeniny kyanu, saze a jiné chemikálie.

• Továrna na umělá hnojiva a lučebniny, Slatiňany

Kyselina sírová, superfosfát.

• A. SCHRAM, Lovosice, Poštorná

Kyselina sírová, superfosfát.

• Rolnické lučební závody, Přerov

Kyselina sírová, superfosfát, lisovna oleje.

• Pražské chemické závody, Kolín, Pečky, Slaný

Kyselina sírová, superfosfát, Bioklein, methylchlorid, lisovna oleje.[14]

V roce 1948 pod názvem národní podnik „Východočeské chemické závody“.