Dusičnan sodný

Dusičnan sodný (NaNO3) je chemická sloučenina, vyskytující se v přírodě v podobě nerostu nitronatritu, je znám též pod označením chilský ledek. Dalším synonymem je nitratin.

Dusičnan sodný

Prášková forma

Detail

Obecné
Systematický název Dusičnan sodný
Triviální název chilský ledek
sodný ledek
Ostatní názvy nitratin
Anglický název Sodium nitrate
Německý název Natriumnitrat
Sumární vzorec NaNO3
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS 7631-99-4
PubChem 24268
UN kód 1498
Číslo RTECS WC5600000
Vlastnosti
Molární hmotnost 84,995 g/mol
Molární koncentrace cM 6,199 mol/dm3 (20 °C, 40% roztok)
Teplota tání 306,8 °C
Teplota rozkladu 380 °C
Hustota 2,260 87 g/cm3 (18 °C)
1,317 5 g/cm3 (20 °C, 40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 2,86 cP (317 °C)
2,01 cP (387 °C)
1,52 cP (457 °C)
2,227 cP (20 °C, 40% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,690 cS (20 °C, 40% roztok)
Index lomu n= 1,336 0
nDm= 1,584 8
nD= 1,380 2 (20 °C, 40% roztok)
Rozpustnost ve vodě 73,08 g/100 g (0 °C)
79,9 g/100 g (10 °C)
87,22 g/100 g (20 °C)
91,6 g/100 g (25 °C)
96,1 g/100 g (30 °C)
104,9 g/100 g (40 °C)
113,45 g/100 g (50 °C)
124,7 g/100 g (60 °C)
147,50 g/100 g (80 °C)
175,91 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
kapalný čpavek
Relativní permitivita εr 5,2 (20 °C)
Povrchové napětí 119 mN/m (320 °C)
117 mN/m (350 °C)
114 mN/m (400 °C)
Struktura
Krystalová struktura klencová
Hrana krystalové mřížky a= 648 pm
α= 102°40´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −466,9 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 188 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 251 J/g (18 °C)
Standardní molární entropie S° 116 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −366,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,095 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS03

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty R8, R22
S-věty S22, S41
NFPA 704
0
1
0
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je bezbarvý, bílý, šedý nebo lehce zbarvený do žluta nebo hněda, průhledný, skelně lesklý, štěpný podle romboedru. tvrdost je 1,5–2, hustota 2,26 g/cm3. Tvoří celistvé agregáty, kůry, vyskytuje se i v krystalech romboedrického typu. Je snadno rozpustný ve vodě, proto se vyskytuje především v aridních oblastech. Významná jsou kvartérní sedimentární ložiska nejasné geneze v poušti Atacama v Chile.

Nitronatrit slouží od začátku 18. století jako jediné přírodní dusíkaté hnojivo (dnes z více než 90 % nahrazen syntetickým ledkem a dalšími dusíkatými hnojivy).

Sloučeniny dusíku slouží dále při výrobě buničiny, plastů, umělých vláken apod. Dusičnan sodný se pod označením E 251 hojně užívá také v potravinářství jako konzervační přísada u masných výrobků. V pyrotechnice se používá jako okysličovadlo.

Dusičnan sodný je silně hygroskopický a má tendenci na vzduchu navlhnout. Směsi vlhkého dusičnanu sodného s práškovým hliníkem nebo hořčíkem mají samozápalné vlastnosti.

Za tepla se rozkládá na dusitan sodný a kyslík podle rovnice:

2 NaNO3 → 2 NaNO2 + O2

Se sírou hoří podle rovnice:

4 S + 2 NaNO3 → 2 Na2S + N2 + 3 SO2

Výroba

Vyrábí se uměle reakcí oxidu dusnatého, oxidu dusičitého, kyslíku a uhličitanu sodného:

NO + NO2 + Na2CO3 + O2 → 2 NaNO3 + CO2

Laboratorní příprava spočívá v neutralizaci hydroxidu sodného kyselinou dusičnou dle následující rovnice:

NaOH + HNO3 → NaNO3 + H2O

Historie

Chilský ledek se zapsal do historie lodní dopravy. Původně byl v lodních dokladech uváděn pod všeobecným názvem „hnojivo“, ale několik katastrof parníků, které ho převážely, vedlo k tomu, že byl přesunut do kolonky „vysoce nebezpečný náklad“, neboť se ukázalo, že hořící chilský ledek hašený směsí horké vody a páry (běžná praxe na parnících v případě požáru) má tendenci explodovat. Došlo dokonce k případům, že explodující parník zničil celé přístavní město a potopil několik okolo kotvících lodí.[zdroj?]

Odkazy

Reference

  1. Sodium nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.