Zdeněk Kostka z Postupic

Zdeněk Kostka (označovaný též jako Zdeněk Kostka III. z Postupic[pozn. 2]) byl synem Viléma Kostky, významného představitele kališnické nižší šlechty, a Elišky z Liblic. Samostatně se politicky začal angažovat v roce 1447, kdy byl mimo jiné členem poselstva ke králi Fridrichu III. V roce 1448 již patřil mezi významné osobnosti Poděbradské jednoty. Hrál nezanedbatelnou roli při dobytí Prahy Jiříkem z Poděbrad. Poté, co se poblíž Kutné Hory shromáždilo vojsko Poděbradské jednoty, které pod záminkou tažení do Saska ve vší tajnosti připravovalo útok na Prahu, vedl do Prahy poselstvo žádající pražské konšele, aby umožnili průchod vojska Prahou a podpořili tažení. V Praze přednesl přednesl stížnost proti pomluvám, že se Jiří chystá do Prahy vtrhnout a město zničit, a zároveň zde kontaktoval Jiříkovy spojence.[2]

V roce 1449 nahradil zemřelého bratra Bohuše ve funkci hejtmana chrudimského landfrýdu. Spolu s Janem Pardusem z Vratkova velel chrudimské hotovosti při tažení proti Janu Koldovi ze Žampachu. Patřil k okruhu osob velmi blízkých Jiřímu z Poděbrad, který ho dokonce pověřil dosazením pražských konšelů, když se sám zdržel na sněmu v Jihlavě. Při střetu Poděbradské a Strakonické jednoty v roce 1450 byl velitelem oddílů chrudimského kraje a také jedním ze čtyř úmluvců (jediným nekatolíkem), kteří po porážce katolického vojska v bitvě u Rokycan dohodli příměří na hradě Vildštejně. Od té doby se pohyboval stále ve světě vysoké politiky. V roce 1451 se zúčastnil sněmu v Benešově a byl zvolen do poselstva ke králi Fridrichovi III. do Vídně, zapojil se do příprav svatojiřského sněmu, který měl ukončit bezvládí v Čechách. 27. dubna 1452 byl zvolen do dvanáctičlenné rady zemského správce. Účastnil se tažení proti Oldřichovi z Rožmberka a následných jednání o jeho kapitulaci.

Za vlády Ladislava Pohrobka ustoupil poněkud do pozadí, o to více se však angažoval po jeho smrti při volbě nového krále. Spolu s Burianem Trčkou z Lípy, Vaňkem Valečovským a staroměstským purkmistrem Samulelem Velvarem ohlásili katolíkům na schůzce v rožmberském domě, že za krále chtějí pouze rodilého Čecha. Když se ukázalo, že domácí biskupové Jošt z Rožmberka a Tas z Boskovic nejsou ochotni krále korunovat, právě Zdeněk Kostka navrhl Jiřímu z Poděbrad získat pro korunovaci uherské biskupy, které také potom vyprovázel na zpáteční cestě.

Zdeněk Kostka měl staršího bratra Bohuše, mladší bratry Albrechta a Jana a mladší sestru Annu. Byl dvakrát ženat, poprvé s Eliškou z Martinic, podruhé s Annou z Kaufunka (přežila ho o 12 let a znovu se nevdala). O jeho případných potomcích není nic známo, hlavními dědici se stali bratři Albrecht (který se nakonec přiklonil na stranu Matyáše Korvína) a Jan. Všichni bratři značně rozšířili rodové državy. Zdeněk sám získal potvrzení držení statků bývalého litomyšlského biskupství, tj. lanškrounsko-lanšperského panství. V zástavě měl Chrast u Chrudimi, bývalý majetek podlažického kláštera. V letech 1463–1464 dostal od krále Moravskou Třebovou, Bouzov a městečko Loštice. Moravskou Třebovou si Zdeněk zvolil jako své hlavní sídlo. V Praze měl dva domy v Celetné ulici (dům U Koz a dům později nazývaný U pánů Kostků).[4]

Zdeněk Kostka jako přesvědčený zastánce kompaktát a jeden z hlavních mluvčích utrakvistů patřil k osobám nejvíce nenáviděným katolickou stranou. Neměl však příliš v oblibě Jana Rokycanu, jemuž zazlíval snahy ovlivňovat světskou politiku. Také pronásledoval Jednotu bratrskou (ve Skutči nechal uvěznit skupinu jejích příslušníků, kteří ve vězení zemřeli).[5]

V roce 1464 se roznesla po Čechách zvěst, že do Zdeňka Kostky z Postupic uhodil ve Vlašském dvoře blesk, těžce ho popálil a on po šesti dnech zemřel. Zpráva měla pravděpodobně reálný základ, protože jistý český zdroj uvádí, že blesk uhodil vedle něho "a notně ho postrašil". Katolíci nepravdivou informaci dále šířili s tím, že byl Kostka spálen ohněm nebeským, když přísahal, že svou víru nikdy neopustí – a že tak byl potrestán i za to, že si přivlastňoval důchody z litomyšlského biskupství. Tématu se chytil Václav Hájek z Libočan: ve své kronice vypráví, že prý Zdeněk Kostka nutil ve Vlašském dvoře mincíře a pregéře razit mince na svátek sv. Vavřince, a když odmítali, rouhal se Bohu a sv. Vavřinci, za což do něj udeřil ohnivý boží posel.[6]