Libochovice (zámek)

Prvním panským sídlem v Libochovicích bývala tvrz připomínaná poprvé v roce 1335, kdy král Jan Lucemburský prodal hrad Hazmburk s městečkem Libochovice, tamní tvrzí a vesnicemi Radovesice, Lhota a Poplze za 2 300 kop českých grošů Zbyňku Zajícovi z Hazmburka. Ve čtrnáctém a patnáctém století se o tvrz dělili různí příslušníci rodu Zajíců z Hazmburka.[2] Ve svém predikátu se po Libochovicích psala Anna, manželka Viléma Zajíce z Hazmburka, která v městečku roku 1398 založila kaplanství. Není jasné, na kolik částí byla tvrz rozdělena. Z Aninných šesti dětí v roce 1411 vlastnili tři díly tvrze Mikuláš a Jaroslav, z nichž Mikuláš o rok později dva díly prodal svému bratru Oldřichovi. Ten roku 1414 přikoupil ještě třetí díl tvrze.[3]

Během husitských válek bylo podle Bohuslava Balbína městečko roku vypáleno[3] vojskem Jana Žižky, ale není jasné, jestli byla dobyta i tvrz.[2] Roku 1446 na tvrzi Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1463[4]) hostil Oldřicha z Rožmberka a další pány. Zápisy v zemských deskách z let 1550 a 1553 uvádí tvrz jako pustou.[2]

Severní část zahrady obrácená k libochovickému náměstí

Roku 1558 Kryštof Zajíc z Hazmburka prodal hazmburské panství Janu Popelovi z Lobkovic. Nový majitel v letech 1560–1564 pověřil mistra Jakub stavbou nového zámku v renesančním slohu.[5] Jan Popel na zámku v roce 1569 zemřel[3] a statek po něm zdědil syn Jiří Popel z Lobkovic. Po svém mocenském vpádu v roce 1594 byl pořízen inventář zámeckého vybavení. Popisuje bohaté vybavení zámeckých pokojů tureckými koberci, nástěnným čalouněním vyšívaným stříbrem nebo zlatem a velké množství nábytku. K vybavení patřila také knihovna s 246 svazky nebo 69 obrazů a soch s převážně náboženskými motivy.[5]

Na konci šestnáctého století Libochovice spravovala královská komora. Dne 22. srpna 1606 císař Rudolf II. poskytl libochovické panství k doživotnímu užívání Zikmundovi Báthorymu.[3] Ten na zámku sídlil do roku 1610, kdy byl pro spiknutí proti císaři zatčen a uvězněn v Praze. Panství mu sice zůstalo (spravoval je hejtman Jak Kavkovec z Kavkovic), ale císař jej za půjčku 95 000 zlatých propůjčil Adamovi ze Šternberka. Po Zikmundově smrti v roce 1613 se Adam ze Šternberka stal jediným majitelem panství, které mu zůstalo až do roku 1619.[6]

Erb rodu Ditrichštejnů nad portálem v severním průčelí

Adam ze Šternberka během stavovského povstání v letech 1618–1620 odjel ze země a jeho majetek zabraly stavy. V říjnu roku 1620 se na zámek před vzbouřenými sedláky uchýlil Jan Adam Nostic.[6] Po potlačení povstání se Adam ze Šternberka na své statky vrátil, ale brzy zemřel a roku 1623 je zdědili jeho synové.[7] František Matyáš ze Šternberka a jeho syn Václav Vojtěch ze Šternberka[8] upřednostňovali Budyni nad Ohří a Václav Vojtěch roku 1676 libochovické panství prodal knížeti Gundakarovi z Ditrichštejna.[7] V roce 1676 městečko postihl požár, při kterém byl poškozen i zámek. Gundakar z Ditrichštejna proto v letech 1682–1690 najal stavitele Antonia della Portu, aby vystavěl nový zámek. Stavba měla být hotova během tří let, ale kvůli nedostatku peněz se protáhla.[6]

Ditrichštejnům zámek zůstal až do vymření rodu.[6] Posledním mužským příslušníkem byl Josef z Ditrichštejna, jehož dcera Terezie se v roce 1849 provdala za Jana Bedřicha z Herbersteina a Herbersteinům zámek zůstal až do roku 1945. V roce 1947 v zámku zřídilo libochovické Křenkovo vlastivědné muzeum pamětní světnici Jana Evangelisty Purkyněho (1787–1869),[9] který se na zámku jako syn panského obročního narodil. Jinou významnou osobností spojenou se zámkem byl v devatenáctém století spisovatel František Turinský (1797–1852).[10]

Přízemní interiéry zámku jsou zaklenuté valenými klenbami s lunetami. Stropy v patrech jsou ploché. Zdobí je raně barokní štuky od D. Gaggia a snad i S. Bussiho. Doplňují je malby Jacoba Tencally a J. Mundona.[9] Největším prostorem zámku je Saturnův sál. Jeho dominantou je velký krb, jehož římsu podpírají sochy dvou černochů. Nad římsou je štuková postava Saturna s amorky. Jeho autor nejspíše pocházel z okruhu spolupracovníků Antonia Porty a na výzdobě krbu se podílel Jan Brokoff.[7]

Kaple

Italské štuky a mytologické i alegorické malby se nachází také v dalších místnostech. K původnímu vybavení místností patří barokní kamna z modrých a bílých zdobených kachlů z roku 1685. Jsou dílem drážďanského mistra Georga Fischera. Z dalšího vybavení patří mezi zajímavosti například kopie obrazů hornoitalského mistra Jacopa Bassana, jejichž originály bývaly patrně ozdobou vyhlášených sbírek císaře Rudolfa II. na Pražském hradě. Pocházejí z konce sedmnáctého století a jsou mistrovským dílem Kristiána Schrödera. Zámecká galerie obsahuje Schröderovy kopie děl dalších mistrů: Tintoretta, Tiziana, Veronese nebo Rubense. Umělecké sbírky doplňují gobelíny z šestnáctého a sedmnáctého století nebo kamenina a čínský porcelán. Další dochované exponáty z druhé poloviny devatenáctého století jsou památkou na hraběte Josefa Herbersteina a jeho zahraniční cesty mimo Evropu.[7]

K severnímu křídlu přiléhá, původně pozdně gotická, zámecká kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova[11] s trojboce uzavřeným presbytářem orientovaným k severu. Její dochovaná podoba je výsledkem renovace z počátku dvacátého století, kdy byl v roce 1902 osazen také vstupní portál dovezený z Vídně. V devatenáctém století byla kaple uvnitř rozdělena do dvou pater a upravena k hospodářským účelům.[9]

Oranžérie

Plány zámeckého parku, založeného jako francouzská zahrada, pořídil roku 1683 knížecí zahradník Jan Tulipán[7] podle návrhu Antonia della Porty.[9] První zahradní stavbou se roku 1865 stala oranžérie. Byla využívána pro pěstování exotických rostlin. V zahradě jsou čtyři fontány, dílo kameníka Jakuba Mitthofera z roku 1689. Vodu do fontán přiváděl vodovod z vodárny v zámecké věži, který byl zásobován prameny z vrchů u Evaně. Na východním okraji na park navazovaly užitková zahrada a bažantnice.[7] V užitkové zahradě na břehu řeky Ohře byla zřízena školka, ve které se pěstovaly tvarované ovocné stromky.[10]

Ve druhé polovině osmnáctého století zahrada zpustla. V roce 1821 vznikly plány na její úpravu na anglický park, ale první práce (obnova oranžérie) se uskutečnily až roku 1853. V roce 1912 však byla část parku před zámkem změněna podle původních Tulipánových plánů. Další velké obnovy se zahrada dočkala v letech 1953–1958.[10]

• PEŠEK, Ladislav. Státní zámek Libochovice. 1. vyd. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2004. 43 s. ISBN 80-85036-24-X.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Libochovice zámek, s. 8–11.

• Seznam zámků v Ústeckém kraji
• Římskokatolická farnost – děkanství Libochovice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Libochovice na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky