Jacopo Bassano

Jacopo Bassano (1515, Bassano del Grappa – 13. února 1592, tamtéž) byl italský malíř, nejznámější představitel třígeneračního rodu umělců, kteří své jméno odvodili z rodného města Bassano del Grappa, asi 65 km od Benátek. Jeho původní jméno bylo Jacopo da Ponte. Maloval hlavně biblické scény, obrazy světců a portréty. Bassanové společně s Tizianem, Tintorettem a Veronesem patří k benátské malířské škole období manýrismu.

Jacopo Bassano
Narození1510
Bassano del Grappa
Úmrtí13. února 1592 (ve věku 81–82 let)
Bassano del Grappa
Povolánímalíř
DětiGirolamo da Ponte
Francesco Bassano mladší
Leandro Bassano
RodičeFrancesco Bassano starší
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Poslední večeře Páně (1542)

Tvorba

Kromě krátkého období kolem roku 1530, kdy spolupracoval s Bonifaciem Veronesem v Benátkách, Jacopo pracoval celý svůj život v Bassanu. Jeho otec, Francesco starší (1475-1539), byl venkovský malíř a Jacopo si uchoval něco z venkovského umělce i když módní vlivy, např. z Parmigianina jsou v jeho práci patrné.

Třebaže většinu své práce vytvořil v malých nebo středně velkých městech, vždy upozorňoval na nejnovější umělecké i technické směry vývoje, což mu vyneslo jistý stupeň slávy v Benátkách samých. Byl také schopen vymýšlet nové výrazové prostředky, které znamenaly velkou sílu výrazu jeho děl. Pracoval v ateliéru svého otce, ale zdejší lokální a náboženské tradice překonal studiem tisků Raffaela a dal vzniknout novému stylu známému jako manýrismus.

Během roku 1540 v malbě experimentoval, anatomické pojetí jeho postav se však jeví vynucená, gesta a pozice nepřirozené. Toto období mělo rozhodující vliv na rozvoj jeho vlastního velmi osobitého stylu, byl schopen asimilovat nové myšlenky a přenášet je okamžitě do umění. Bassanův venkovský realismus byl podepřený jeho využíváním ostrého světla a živou charakteristikou lidí a zvířat, zvláště ve vzájemném spojení. V průběhu let se výraz jeho obrazů stával stále dramatičtějším, počínaje sérií oltářních obrazů v Bassanu, Trevisu, Padově, a Bellunu, toto období tvorby se datuje od roku 1550 až do konce jeho práce.

Synové

Jacopo Bassano měl čtyři syny, rovněž malíře, kteří pokračovali v jeho stylu zprvu v otcově dílně v Bassanu. Byli to

Francesco i Leandro získali jistou popularit proto, že pracovali v Benátkách. Všichni čtyři synové stále šířili popularitu jména Bassano a provozovali ateliér po smrti svého otce.

Zastoupení ve sbírkách muzeí a galerií

Práce celé rodiny jsou dobře zastoupeny v Městském muzeu (Museo Civico) v Bassanu, v pařížském Louvru, a také v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.

Obrazárna Pražského hradu

Čtyři obrazy rodiny Bassanů má Obrazárna Pražského hradu. Od Jacopa pocházejí dvě olejomalby na plátně Milosrdný samaritán menšího formátu asi z roku 1550 a rozměrná scéna Zvířata nastupující do archy Noemovy, který namaloval po roce 1575.[2]

Odkazy

Reference
  1. NEUMANN, Jaromír. Obrazárna Pražského hradu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. Kapitola Katalog děl, s. 66.
  2. Obrazárna Pražského hradu 1964, s. 68

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.