Trhák (film)

Filmová komedie ve stylizované nadsázce vypráví o natáčení muzikálu ze života současné vesnice. Oficiální text distributora praví toto: „Panu Jíšovi se podařilo udat na Barrandově svůj první scénář. Už ve fázi přípravných prací s hrůzou zjišťuje, že filmaři naprosto obešli jeho záměr – místo sondy do života současné vesnice připravují velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Hned první záběry hovoří za mnohé. Do obce Lipovec přijíždí elegán, kterého všichni místní funkcionáři i prostí občané vítají zpěvem a tancem, neboť tento kýžený odborník jim má svými progresivními metodami pomoci zvýšit hektarové výnosy. Natáčení pokračuje v podobném duchu a novopečený scenárista se nestačí divit.“

Děj filmu tedy začíná tím, že se naivní scenárista Jíša dostaví do Filmového studia Barrandov a dozví se, že jeho scénář se bude realizovat. Z původně skromného nápadu, kde by to všechno mělo být co nejpravdivější, však sebestředný režisér Kohoutek vytvoří megalomanský projekt vlastní filmové vesnice včetně zámečku. Uprostřed natáčení však svou neschopností způsobí zničení většiny filmové lokace a pro náhlý nedostatek peněz musí film dotočit co nejúsporněji, a to včetně vykrádání záběrů z cizích filmů. Věčně nervózní a agresivní produkční Šus se kvůli tomu odmítne účastnit premiérové projekce v letním kině, film je však diváky aplaudován včetně poslední scény, kdy vlivem bouřky dojde ke zničení projekční plochy i filmové kopie. Diváci to považují za režijní záměr a při odchodu z kina všichni do jednoho film chválí.

Autoři scénáře Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak využili neustálých žádostí kulturně-propagačních pracovníků o komunální satiru a dovedli je k absurdní dokonalosti ve vedlejší postavě nepoctivého zedníka Merunky.

Parodovány byly i tehdejší „akce Z“: po Kohoutkově demolici vesnice bylo mj. nutné natočit pohřeb stařečka Lukeše. Kohoutek to tedy musel natočit jako brigádu a, jak ve filmu zazní, „to byla ta akce Kdo má kostým, jde za rakví“ (původní replika zněla „Kdo má nohy, do průvodu“ – musela však být změněna, aby se nestala obětí cenzury). Nezamýšlené důsledky „hurá-akcí“ jsou předvedeny vzápětí – pohřbívaný dědeček Lukeš jde hned za „svým“ pohřebním vozem a v dalších záběrech je ještě viditelnější.

Většina písní měla úmyslně chytlavé melodie a infantilní texty – platí to zejména pro pásmo Muzikál na návsi. Naopak jiné písně měly poměrně hodnotnou melodii, aranžmá i texty a jejich interpreti je pak převzali do svého stálého repertoáru – sem patří zejména duet Hany Zagorové a Juraje Kukury Lásko, Amore a duet Waldemara Matušky a Laďky Kozderkové Znám tu louku voňavou, ale i Kukurova sólová píseň Sek' jsem sexem.

Ve filmu účinkují celé kapely – například Fešáci Michala Tučného se předvedou jako sbor hasičů, skupina Apollobeat jako tým traktoristů, Schovanky se převlékly za ošetřovatelky skotu a skupina Kroky s Janou Kratochvílovou hrají obsluhu vesnické prodejny Jednota.

O viditelné role se podělili i členové Divadla Járy Cimrmana.

Dcery hajného Kaliny (Waldemar Matuška) hrají zpěvačka Olga Blechová (ve skutečnosti jeho manželka), zpěvačka Hana Buštíková (z dua Kamelie) a herečka Dagmar Veškrnová (v písních jí propůjčila hlas Jitka Zelenková).

V jednom gagu bylo využito i fyzické podobnosti Ladislava Smoljaka (režisér Kohoutek) s Petrem Spáleným – když se při castingu postavili proti sobě, byli úmyslně podobně oblečeni, učesáni (včetně stejného zástřihu kníru) a postaveni tak, aby si hleděli do očí – v tu chvíli z nich byli téměř dvojníci a Kohoutek nemohl do role předsedy JZD Rambouska vzít nikoho jiného.

Jednu z posledních svých filmových rolí zde ztvárnil Václav Lohniský v roli nepoctivého zedníka Merunky. Zemřel totiž krátce po začátku natáčení a ve filmu jej tak lze skutečně zahlédnout jen v jediném záběru, v ostatních musel být nahrazen dvojníkem a zabírán pouze zezadu.

Konec filmu jemně naráží i na národnostní složení Československa – jeden z nadšených diváků při odchodu z kina prohlásí: „Stejně jsme my Češi šikovnej národ.“ Kamera v témže záběru pomalu najede do hlediště kina, kde osaměle sedí zachmuřený bývalý „hlavní milovník“ Lenský, představovaný Slovákem Jurajem Kukurou.

Jiří Schelinger zemřel pouhých dvanáct dnů po premiéře filmu (premiéra byla 1. dubna 1981 a Jiří Schelinger zemřel 13. dubna 1981) a v konečných titulcích je uveden chybně se dvěma l (Schellinger).

V 1. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

V roce 2018 byl uveden regulérní muzikál Trhák s podtitulem Nech Brouka žít, ve kterém byl děj upraven a lehce modernizován pro divadlo.

Zámek Červený Hrádek u Sedlčan, jedno z míst natáčení

Ve filmu je vizuálně přísně oddělován děj z natáčení a děj jako z hotového filmu – druhé záběry jsou úmyslně přeexponovány.

Film se natáčel na mnoha (zejména jihočeských) lokacích:

• Lčovice – skutečné jméno malého nádražíčka, ve filmu přejmenovaného na nádraží Lipovec
• Nahořany – záběry z návsi (táž náves se objevila i mnohem později v pohádce Princezna ze mlejna), Lukešovic mlýn, kaplička s vysokým stromem atd.
• Dřešín – prodejna Jednoty se svůdnou vedoucí Janou Kratochvílovou
• Krušlov – několikasekundové záběry z unikátního vyřezávaného včelínu
• Červený Hrádek u Sedlčan – pravé místo, kde se nachází „produkcí postavený“ Lenského zámeček
• letiště Letňany – „letecké“ záběry Jiřího Korna v kabině práškovacího letadla
• Vlachovo Březí – budova pošty, kde se pošťačka (Laďka Kozderková) nemůže odtrhnout od okna. Táž budova představuje i vyloupenou spořitelnu ve filmu Drahé tety a já.
• Prachatice – závěrečná svatební scéna z natáčení filmu, se čtveřicí bílých mercedesů na náměstí
• Písek – závěrečná scéna celého filmu z letního kina, kde je představení zasaženo bouřkou
• Volenice – Kalinova hájovna je hájenka Liz
• Předslavice – budova MNV Lipovec; v roce 2012 podle záběrů Streetview velmi zchátralá

Hasičské auto, na kterém sedí skupina Fešáci, bylo zrestaurováno a nachází se ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Lešanech.

V 80. letech nebylo v Československu zvykem vydávat soundtracky k filmům. Proto ani písně z Trháku tehdy nebyly vydány a jen některé z nich se objevily v albech jejich interpretů, případně byly vysílány v Československém rozhlasu.

Originální nahrávky se dochovaly a asi dvacet let po premiéře konečně vyšly na CD. Mnozí diváci teprve při této příležitosti zjistili, kolik písní a motivů bylo z filmu vystříháno – zda šlo o zásah cenzury, nebo o režijní záměr, však není v tuto chvíli zřejmé.