Divadlo Rokoko

Jedná se o podzemní prostory, která byly uvedeny do provozu v době první světové války v letech 1915–1916, kdy zde byl zřízen Kabaret Rokoko, jehož ředitelem se stal Karel Hašler. Jeho tehdejší repertoár byl poskládán ze šansonů, skečů a různých parodických scének.

V roce 1916 převzal po Karlu Hašlerovi řízení kabaretu Eduard Bass, díky němu se jednalo vlastně o první setkání budoucích protagonistů legendárního kabaretu Červená sedma.

Společně se vznikem Československé republiky se opět změnilo vedení podniku, v roce 1918 se jeho uměleckým šéfem se stal O. Hanuš. Členové Bassovy a Longenovy Červené sedmy později odešli, což mělo za následek, že podnik ekonomicky upadal. Z tohoto důvodu v roce 1923 získal prostor do pronájmu Vlasta Burian, nicméně ani on zde nevydržel dlouho a v roce 1925 odešel do svého vlastního Divadla Vlasty Buriana.

V meziválečném období v době 1. československé republiky se na zdejší scéně vystřídala většina tehdejších úspěšných komiků, mimo jiné třeba Karel Hašler, Jára Kohout a Ferenc Futurista. Toto období trvalo do roku 1935, v divadelní sezóně 1935/1936 zde krátce působilo Spoutané divadlo (což byl někdejší alternativní název Osvobozeného divadla). V roce 1936 zde působil Jiří Trnka a jeho Dřevěné divadlo. Hrály se zde také operety a různé varietní a artistické produkce.

Divadlo zůstalo po válce uzavřeno a sloužilo jako skladiště. V roce 1948 zde byla dokonce zřízena závodní jídelna. Nicméně k obnově zdejšího kulturního provozu nakonec došlo díky činnosti členů bývalého vojenského uměleckého souboru letectva Vítězná křídla, po roce 1955 již začleněných v rámci Pražského estrádního souboru, který neměl stálou scénu a sál v roce 1957 znovu objevil a opravil, takže 1. 3. 1958 Divadlo Rokoko mohlo zahájit svoji činnost[1].

Od roku 1958 tak nastal úspěšný rozvoj scény pod vedením Darka Vostřela, který až do roku 1972 vedl zdejší soubor jako ředitel. Společně s komikem Jiřím Šaškem zde také vytvořil známou komickou dvojici.

V 60. letech došlo k výraznější orientaci na tehdy moderní hudebně-dramatické formy a toto divadlo začalo konkurovat tehdy velmi populárnímu Divadlu Semafor, které sídlilo nedaleko odtud.

V oné době zde působila celá plejáda tehdy začínajících zpěváků z žánru pop-music – mimo jiné například Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Jitka Zelenková, Pavlína Filipovská, Eva Pilarová, Karel Hála, Karel Štědrý, Hana Hegerová i Olympic. Repertoár divadla tvořily zejména kabaretní pásma a hudební recitály. Díky Ivo Fischerovi, který v Divadle Rokoko tehdy působil jako scenárista a dramaturg, zde ve spolupráci se skladatelem Zdeňkem Petrem vznikly původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick. Známé byly i zdejší Rokokokoktejly.

Na počátku 70. let se zdejší repertoár kvůli probíhající normalizaci postupně zaměřil prakticky pouze na recitály jednotlivých skupin a zpěváků.

Tehdejší divadelní soubor byl definitivně zrušen dne 30. června 1974, v roce 1975 divadlo přešlo definitivně do svazku Městských divadel pražských a bylo tak de facto organizačně přidruženo k Divadlu ABC a Divadlu Komedie, kde setrvává až doposud. V té době zde působily i některé další pozoruhodné umělecké soubory, například Kreslené divadlo F. Kratochvíla nebo baletní skupina Pavla Šmoka.

V letech 1991–1993 ve zdejších prostorách krátce hrál i Divadelní spolek Kašpar pod vedením Jakuba Špalka, nicméně po dvou letech se tato divadelní skupina rozešla do jiných pražských scén.

V sezóně 1993/1994 zde působila skupina pocházející z ústeckého Činoherního studia pod vedením Petra Poledňáka, s režiséry Janou Kališovou, Michalem Pavlíkem a Zdeňkem Potužilem.

Od roku 1995 pak divadlo umělecky vedl Zdeněk Potužil, který zde působil společně s režiséry Janou Kališovou a Ondřejem Zajícem. V té době se součástí divadla stal také zdejší divadelní bar, kde byla zřízena alternativní scéna s názvem Pruhovaná zebra.

Od sezóny 2004-06 tu působil umělecký šéf Tomáš Svoboda, který se na jevišti Rokoka pokoušel o výrazné a kontroverzní interpretace klasických děl (antická trilogie Oresteia) a současnou politickou satiru (Má vlast). Po dvou sezónách jeho působení došlo ke změně na postu ředitele Městských divadel pražských, kterým se nově stal Ondřej Zajíc. Ten znovu umělecky i organizačně spojil divadlo ABC a divadlo Rokoko. V rámci nového uspořádání se stal uměleckým šéfem divadel ABC i Rokoko režisér Petr Svojtka a Rokoko se stalo komornější scénou velkého činoherního souborového divadla. Jeho jeviště posloužilo hrám na vážné téma, autorským kusům, scénickým čtením a tzv. soirée – nepravidelným tematicky různorodým večerním pořadům.

Od sezony 2018/2019 se Rokoko profiluje jako klubové divadlo, určené pro současné české a světové drama se silným akcentem na původní domácí tvorbu, ale také jako prostor pro nepravidelnou dramaturgii zahrnující satiru, kabaret, revue, stand-up comedy, slampoetry aj. Touto dvojkolejností se Rokoko volně vrací k dramaturgické polaritě Rokoka v jeho nejsilnější poválečně éře v 60. letech.