Vystrkov (přírodní památka)

Přírodní památka se nachází v Jihočeském kraji, v okrese Písek. Lokalita začíná za prostorem rekreačního zařízení umístěného jeden kilometr jižně od obce Smetanova Lhota, místní části Karlov (Smetanova Lhota) na 10,8 říčním kilometru řeky Lomnice a končí na 8,6 říčním kilometru po proudu řeky u železničního mostu.[1] Lokalita památky je tvořena korytem toku v úzkém údolním zářezu a přilehlými břehovými a mezofilními lesními porosty.[4] Podél levého břehu se táhne pás břehových porostů olšin, na něž navazují vlhké louky s výskytem přirozených společenstev ohrožených a regionálně významných rostlinných druhů.[4] Pravý břeh je porostlý pásem vrb a olší na něž volně navazují zachované skupiny mezofilních lesů.[4] Ochranné pásmo není konkrétně stanoveno, je tak určeno podle § 37 zákona 114/92 Sb. jako „pás území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláštně chráněného území“.[5] Rozloha území je 3,07 ha a nadmořská výška se pohybuje mezi 386 až 396 m n. m.[4]

Zpevněný břeh Lomnice

První písemná zmínka o osídlení lokality Smetanovy Lhoty sahá do poloviny 13. století, kdy byla obec přidružena k Varvažskému panství.[6] Ve středověku byla lokalita památky využívána k rýžování zlata – v řečišti jsou dodnes patrné zbytky po zpevnění břehu.[7]

Pozůstatky kamenného mostu přes řeku

Oba břehy byly v minulosti též spojeny kamenným mostem na 9,5 říčním kilometru, jehož zbytky jsou dodnes patrné. Ke konci středověku došlo v lokalitě k mýcení původních lesních společenstev a byl utvořen kulturní charakter krajiny, který se v zásadně nezměněné podobě zachoval do současnosti. Během 20. století docházelo v lokalitě k mírné sukcesi a zčásti k umělému zalesnění části luk.[4]

V prosinci roku 1985 byla lokalita vyhlášena okresním národním výborem ONV v Písku přírodní památkou s účinností od 1. února 1986 z důvodu ochrany přirozeného balvanitého řečiště a přilehlých břehů.[4] V současnosti spadá území do kompetencí Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Jihočeského kraje.[8]

Přirozené koryto řeky

Řeka na 9. říčním kilometru

Předmětem ochrany je zachovaný úsek říčního koryta meandrující řeky a přilehlých porostlých břehů, do nichž nebylo do dnešních dnů člověkem významněji zasahováno.[4] V současnosti je území nejvíce ohroženo snížením kvality vody v řece v důsledku lidské činnosti a šířením expanzivních druhů, převážně netýkavkou žlaznatou (Impatiens glandulifera)[4] či bolševníkem velkolepým (Heracleum mantegazzianum), které je potřeba pravidelně likvidovat.[4]

V rámci dlouhodobého plánu na ochranu památky se počítá se zachováním biotopu říčního toku, koryto řeky nevyžaduje žádné zásadní revitalizační úpravy. Zásahy do řečiště jsou redukovány na nejnutnější pro zachování průtočnosti, jedná se především o sanaci naplaveného dřeva.[4]

V oblasti lesnického hospodaření se v lokalitě přistupuje k citlivým zásahům za účelem zachování dendrologicky a fytocenologicky cenných lesních společenstev.[4] Jde především o odstranění kulturních porostů topolů (Folus sp.) a zdravotních probírek olší[4](Fonus sp.) Postupně by také mělo dojít ke snížení procentuálního zastoupení smrku (Picea sp.) a jeho nahrazení vhodnějšími druhy, například jedlí (Pinaceae).[4]

V péči o luční části lokality se přistupuje k hospodaření s extenzivní pastvou ovcí a koní s občasným kosením za účelem zvýšení druhové diverzity.[4]

Přírodní památka je přístupná po málo frekventované modré turistické značce, která kopíruje meandrující řeku ve vzdálenosti několika metrů po levém břehu. Řečiště je v jarních měsících či po vydatných deštích využíváno vodáky.[10]