Ledňáček říční

V posledních letech nebyl u jeho populace, která čítá přibližně 600 000 párů,[9] zaznamenán pokles vyšší jak 30 % a proto je v Červeném seznamu zaznamenán jako málo dotčený druh.[10] Evropská populace pak čítá 67 000 – 135 000 párů.[11] Jeho početnost je však většinou rok od roku odlišná, a to zejména v závislosti na teplotách v zimním období. Typickým příkladem je Belgie, kde bylo po zimě s velmi nízkými teplotami zaznamenáno jen osm párů, během pěti let se jeho početnost na území tohoto státu zvýšila až na 45 párů, z toho však v následujícím roce nepříznivou zimu přežilo pouze 25 párů.[3] Vážnou hrozbu pro něj však představuje i ničení přirozeného biotopu a nedostatek hnízdních míst.[5]

Žije v blízkosti pomalu tekoucích čistých vod bohatých na ryby. Z tohoto důvodu mohou ledňáčci sloužit také jako bioindikátor čisté vody. Nejčastěji tak obývá řeky, potoky, rybníky, jezera, přehrady a mokřiny. Během zimního období často zalétává i k poloslaným vodám.[3]

V České republice se ledňáček říční vyskytuje celoročně. I přesto, že je jeho populační trend na českém území v posledních letech na mírném vzestupu,[12] stále jej řadíme mezi silně ohrožené a tudíž i přísně chráněné druhy.[13] Na území ČR totiž hnízdí pouze v počtu 300–700 párů, a to maximálně do nadmořské výšky 900 m.[7]

Ledňáček lovící rybu v deltě Pádu

Živí se zejména menšími rybami do velikosti 12 cm, které v jeho potravě zaujímají 60–67 %.[5] Obvyklou kořist však představují ryby o velikosti 6–7 cm a váze 3 gramy.[19][20] Nejčastěji jsou zde zastoupeny vranky, pstruzi, štiky, tloušti a jiní zástupci čeledi kaprovitých.[5] V ČR dominují v potravě na tekoucích vodách zejména hrouzci, jelci, plotice a oukleje, na nádržích okoun.[19][20][21] Vyjma ryb požírá i obojživelníky, hmyz a korýše.[5] Podle rozsáhlého monitoringu provedeného mezi lety 1999 až 2013 na patnácti hnízdních lokalitách zahrnujících vodní nádrže, řeky a potoky však tvoří nerybí kořist jen cca 0,1 % potravy (analyzováno 30 hnízd, obvykle pozměněné vodní ekosystémy, 16 933 diagnostikovaných jedinců kořisti).[20] Ledňáček je schopen lovit i mihule.[22] Nejnovější výzkumy ukazují, že snůška ledňáčků, do doby než opustí hnízdní kotlinku, spotřebuje podle počtu mláďat (4–8 ks) ryby o celkové váze 1498 až 2968 gramů, tj. v průměru 334 gramů (1837 kJ) ryb na mládě za 25 dní pobytu v hnízdě. Denní příjem ryb jednoho mláděte odpovídá 37 % hmotnosti jeho těla.[21] Ledňáček ztrácí rychlým létáním hodně energie, denně proto musí spořádat takové množství potravy, které se vyrovná celým 60 % jeho celkové hmotnosti.[14]

Na kořist většinou číhá vsedě na větvi visící obvykle 1–2 m nad vodou, v případě, že se v okolí žádné vhodné větve nenacházejí, vyhlíží ji i za třepotavého letu (takto se však stává pouze ve 3 % případů). Pokud kořist spatří, vrhá se rychlým střemhlavým letem pod vodní hladinu, uchopí ji do zobáku a poté se opět vrací zpět na svou pozorovatelnu.[5] Ulovenou potravu následně zabíjí údery o větev a polyká ji hlavou napřed, aby se neporanil o rybí šupiny a ploutve.[23] Při lovu se může potopit i jeden metr pod vodní hladinu,[24] obvykle však nepřesahuje hloubku 25 cm.[25] Úspěšnost lovu je velmi nízká, jen totiž přibližně každý desátý pokus je úspěšný.[24] Nestravitelných zbytků, jako jsou kosti, se několikrát denně zbavuje v podobě malých šedých vývržků.[4] V České republice je potravě ledňáčka říčního díky programu ALCEDO věnována maximální pozornost.[18][26] Je sledována na údolních nádržích,[27][28] řekách[19] a speciální pozornost je věnována potravě ledňáčků na pstruhových potocích.[20][26]

Ledňáček na pozorovatelně

Obě pohlaví ledňáčka říčního pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Hnízdění je po celý rok jediné období, kdy se nezdržuje samotářsky, ale v párech, každý pár přitom obhajuje teritorium velké až 1 km.[25] Je známý svými námluvami, při kterých samec pronásleduje samičku, oba se spolu střemhlav vrhají do vody, avšak v poslední chvíli změní směr a letí vysoko ke korunám stromů. Ledňáččí zásnuby mohou trvat i několik hodin, poté dochází k tzv. zásnubnímu krmení. Samec přináší samici potravu, uklání se a předává ji přímo samičce do zobáku.[5]

Hloubí si vlastní noru na příkrých březích v blízkosti vod. Většinou bývá umístěna vysoko, v některých případech až 37 m nad hladinou,[3] díky čemuž je chráněna před mnoha predátory, jako jsou například lasičky. Pro její vybudování potřebuje měkkou půdu, do které zobákem naráží až do doby, dokud se v ní neobjeví důlek. V konečném stádiu nora může na délku měřit až půl metru a na jejím konci je malá komůrka. Pokud je na okraji hnízda trus, znamená to, že noru obývají mláďata. Hnízdí od května až do září, ročně má přitom obvykle 1–2 snůšky. Klade 5–7 bílých, 22 × 19 mm velkých a 4,3 g těžkých vajec (z toho 5 % tvoří skořápka),[11] na jejichž sezení, které trvá 19–21 dní, se střídavě podílí oba rodiče. Výjimkou jsou pouze noci, kdy inkubaci vykonává pouze samice.[3] Mláďata se rodí slepá a holá, v prvních dvou týdnech měří přibližně 5–8 cm. Zpočátku je rodiče krmí v intervalu 45 minut, v pozdějším věku již v intervalu 15 minut.[24] Hnízdo opouští po 23–27 dnech. V tomto období jsou velmi náchylná a kvůli promoknutí peří se často při pokusu o lov kořisti utopí. Dospělosti se tak dožívá průměrně jen 50 % z nich.[3] Ve volné přírodě se dožívá průměrně sedm let,[3] zatím nejstarší zaznamenaný jedinec pochází z Belgie s věkem 21 let.[29]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Common Kingfisher na anglické Wikipedii a Eisvogel na německé Wikipedii.

• Ledňáčkovití
• Seznam ptáků Česka
• Seznam přísně chráněných druhů živočichů podle Bernské úmluvy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ledňáček říční na Wikimedia Commons
• Taxon Alcedo atthis ve Wikidruzích
• BioLib.cz – Alcedo atthis (ledňáček říční) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
• Mapa hnízdního rozšíření ledňáčka říčního v Evropě v letech 2013–2017 a porovnání s 80. lety 20. století na EBBA2.info (anglicky)
• http://www.naturfoto.cz/lednacek-ricni-fotografie-93.html
• http://www.vesmir.cz/clanek/lednacek-ricni-ptakem-roku-2000