Jabloň lesní

Vzrůstově zpravidla nepřesahuje výšku 10 metrů. Hustě rozvětvená koruna začíná již nízko nad zemí nad často nepravidelným sešikmeným kmenem. Kořeny se rozprostírají až 10 metrů od kmene.[2] Mladé větvičky bývají kolcovitě zakončené. Borka je šedohnědá, šupinatá. Listy vroubkované, široce oválné, na vrchní straně tmavěji zelené a matné, na spodní straně spíše světlejší a lesklé, téměř bez trichomů (kulturní jabloně zde bývají hustě "osrstěné"). Listy se před opadáním barví do žluta. Květy jsou velmi podobné květům kulturních jabloní – s tím rozdílem, že korunní plátky jsou užší a z vnější strany s červenavým nádechem; češule je na rozdíl od jabloně domácích lysá. Květy vydávají silnou líbeznou vůni. Plodem jsou žluté nebo nazelenalé kulovité malvice – jablka o průměru zhruba 2–4 cm.

Světlomilný a mírně teplomilný druh, vyhledávající čerstvě vlhké, středně úživné půdy. Vyskytuje se roztroušeně v listnatých lesích, jako jsou tvrdé luhy, dubohabřiny, teplomilné doubravy a suťové lesy, a především v jejich pláštích, také na křovinatých stráních a remízcích. V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně v termofytiku a mezofytiku, nejvíce v kolinním a suprakolinním stupni (pahorkatiny). V české květeně patří mezi ohrožené taxony (kategorie C3); ohrožujícím faktorem je kromě úbytku vhodných biotopů též hybridizace se zplaňující jabloní domácí (Malus domestica). Celkový areál rozšíření zahrnuje většinu Evropy až po Ural a Kavkaz.[3]

Je archeologicky doloženo, že plody sbírali a jedli lidé už v předhistorické době. Jabloň lesní se svými geny částečně podílela na vyšlechtění některých odrůd kulturních jabloní.[4]