Vlkava (okres Mladá Boleslav)

Obec Vlkava je poprvé připomínána roku 1046. Ve 14. století bylo na Vlkavě několik vladyckých statků, od roku 1415 se uvádí středověká tvrz, kdy větší část vsi s tvrzí držel Hereš Masák z Vrutice. Po roce 1601 Chlivenský opustil zchátralou dřevěnou tvrz, postavil na Vlkavě zděný zámeček z kamene se dvěma kuchyněmi, světničkami, komorami a sklepy. Na místě původní dřevěné tvrze zde zbylo jenom prostranství ke skladování lesního, většinou palivového dříví. Roku 1636 se stal majitelem statků Vlkava Otta Bedřich hrabě z Harrachu. Roku 1736 byl na Vlkavě postaven nový zámek v barokním slohu. Nový zámek dali postavit tehdejší majitelé panství Harrachové. Ti postavili u zámku i pivovar. Nedaleko bývala vinice 8 korců, z níž se tlačívalo kolem 80 věder vína.

Roku 1789 koupil zámek a statky Vlkavu Filip Nerean kníže z Fürstenberka a připojil jej k loučeňskému panství. V roce 1873 barokní zámek z části vyhořel, zřítila se jeho věž i s hodinami a zvonem a znakem hrabat Harrachů. Obec tím ztratila krásnou architektonickou dominantu. V roce 1874 vyhořel lihovar (tzv. vinopalna, která stála na západ od obytné budovy zámku). Růst obce byl doprovázen výstavbou občanské vybavenosti, z nichž podstatnou se stala roku 1910 výstavba obecné (dnes mateřské) školy.

K roku 1921 se panství propadlo do velkých dluhů, hospodařilo tak špatně, že dluhy nebylo již možno platit. V roce 1924 byla provedena parcelace velkostatku tak, že dělníci dostali odstupné, jež mnozí využili k nákupu pozemků. Kdo ze zaměstnanců dvora nechtěl penzi či odstupné, ten byl nucen dvůr opustit a v mnoha případech se z obce odstěhovat, pokud v ní neměl svůj vlastní domek. Pro mnohé tu znamenala pozemková reforma počátek samostatného zemědělského hospodaření. Po provedení pozemkové reformy povolil Pozemkový úřad bývalému velkostatkáři Thurn Taxisovi prodat volně zbývající statky.

V letech po první světové válce ovlivnila výstavbu obce místní podnikatelská aktivita i družstevní výstavba rodinných domů na pozemcích prováděné parcelace velkostatku. Obec se stala rovněž vyhledávaným místem letních pobytů městského obyvatelstva, na východním okraji území obce sousedícím s katastrem obce Loučeň, byla vybudována u lesního rybníka Jivák chatová osada. V roce 1930 měla obec historicky největší počet 595 trvale bydlících obyvatel.

V obci Vlkava (přísl. Bor, 599 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[3] cukrovar, obchod s cukrovinkami, holič, 3 hostince, kolář, kovář, 2 obuvníci, 2 pekaři, pivovar, 2 řezníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Vlkavu, trafika, velkostatek.

Na sklonku druhé světové války se někteří vlkavští a čachovičtí občané zmocnili vojenských skladů nedaleko Jiváku s cílem podpořit Pražské květnové povstání ukořistěnými zbraněmi a municí. Obci tehdy hrozil osud Lidic a pravděpodobně jen díky rychlému postupu vítězných vojsk nebyla Vlkava vypálena. Po požáru cukrovaru byl rozvoj obce ochromen zničením místního zpracovatelského průmyslu.

Díky příznivé dopravní poloze obce se při silnici I/38 vybudovala ve Vlkavě čerpací stanice pohonných hmot a motorest.

Vlkava je ve svazku obcí Svatojiřský les.[4]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Nymburk[5]
• 1855 země česká, kraj Mladá Boleslav, soudní okres Nymburk[5]
• 1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Nymburk[5]
• 1936 země česká, politický i soudní okres Nymburk[6]
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Nymburk[7]
• 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický i soudní okres Nymburk[8]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Nymburk[9]
• 1949 Pražský kraj, okres Nymburk[10]
• 1960 Středočeský kraj, okres Mladá Boleslav.[11]

Majitel loučeňského panství (zahrnovalo panství Loučeň, panství Vlkava, a panství Dobrovice) Karel Anselm Thurn-Taxis (18. 6. 1792 – 25. 8. 1844), císařský tajný rada, nejvyšší zemský komoří v království Českém a generálmajor à la suite se výrazně zapsal do hospodářského rozvoje nejen svého panství ale celého širokého okolí. V roce 1831 založil v Dobrovici cukrovar, který nesl ochrannou známku TTD – Thurn Taxis Dobrovice, jež je dodnes používána akciovou společností Tereos TTD.

Trasa řepařské drážky Vlkava - Ronov - Studečky

Po jeho smrti rozvíjel dále otcovu hospodářskou činnost princ Hugo Maxmilián Thurn-Taxis (3. 7. 1817 – 28. 11. 1889), nejvyšší komorník císaře Františka Josefa I., člen dvorské rodinné rady a poslanec na Zemském sněmu českém a v Říšské radě. V roce 1870 byl při železniční stanici Vlkava (od období JŘ 2007/2008 přejmenované na Čachovice) postaven nový cukrovar, který poskytl nebývalý rozvoj pracovních příležitostí obyvatelstvu obce i okolí. Později začal budovat řepařskou drážku z Vlkavy do Nového Ronova (dnes Oskořínek).

Polabské řepařské drážky vznikaly na přelomu 19. a 20. století a jejich délka přesáhla 130 kilometrů. Spojovaly ve vzdálenostech i více než deseti kilometrů katastry řepařských obcí s cukrovary, kam přivážely cukrovou řepu přímo z polních skládek. Provoz na vlkavské úzkokolejce rozchodu 760 mm však musel v roce 1899 zahajovat již syn Huga Maxmiliána, princ Alexandr Jan Vincenc Thurn-Taxis (1. 12. 1851 – 21. 7. 1939), který po šesti měsících od úmrtí otce převzal panství (Loučeň, Dobrovice, Mcely, Vlkava, Niměřice a Cetno). Za jeho hospodaření byla řepařská drážka v roce 1923 rozšířena severní odbočkou mezi obcemi Jizbice a Patřín do obcí Mcely a Studečky.

Železniční stanice Vlkava a vlečka cukrovaru fungovaly za druhé světové války jako překladiště zbraní pro vojenské sklady, které byly vybudovány v lesích východně od Vlkavy. Překladiště zbraní bylo na konci války zničeno a cukrovar vyhořel. Cukrovar a provoz na řepařské drážce nebyly nikdy obnoveny, úseky vedoucí po polích jižně od lesního komplexu zůstaly zachovány, ale byly hustě zarostlé vegetací se sotva znatelnou pěšinou.

Na podzim roku 2006 se začalo v trase bývalé řepařské drážky s odstraňováním náletových stromů a křovin a 1. června 2007 byla slavnostně otevřena asfaltová cyklostezka Čachovice – Patřín – Loučeň, nazvaná Taxis. Cyklostezka je 5,3 km dlouhá a v úseku od bývalého cukrovaru až po myslivnu „V Sloupčí“ tj. v délce 4,4 km využívá původních náspů i mostků řepařské drážky.