Vizovice

Vizovice (německy Wisowitz) jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 14 km východně od Zlína v podhůří Vizovických vrchů na soutoku Lutoninky a Bratřejovky. Žije zde přibližně 4 800[1] obyvatel. Město čítá 1 271 domů. Dělí se na dvě části, vlastní Vizovice a vesnici Chrastěšov.

Vizovice
Celkový pohled
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0724 585939
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíVizovice
Okres (LAU 1)Zlín (CZ0724)
Kraj (NUTS 3)Zlínský (CZ072)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°13′22″ s. š., 17°51′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel4 809 (2022)[1]
Rozloha28,57 km²
Nadmořská výška296 m n. m.
PSČ763 12
Počet domů1 237 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykovo nám. 1007
763 12 Vizovice
[email protected]
StarostkaSilvie Dolanská
Oficiální web: www.mestovizovice.cz
Vizovice
Další údaje
Kód obce585939
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historické jádro je městskou památkovou zónou, ve které se nachází mj. výstavná radnice. Dominantou města je barokní zámek. Jsou zde dvě trojúhelníková náměstí, římskokatolický kostel sv. Vavřince z roku 1792 a nemocnice, jejíž budova pochází rovněž z 18. století.

Název

Název osady byl odvozen od osobního jména Viz, což byla varianta jména Vid, domácké podoby některého jména obsahujícího -vid- (např. Dobrovid, Závid, Vidhost). Význam místního jména byl "Vizovi lidé". Povědomí souvislosti místního jména s osobním jménem Viz časem zaniklo a v začátku jména byla viděna předpona vy-, proto se jméno často psalo jako Vyzovice.[3]

Historie

Osada Vizovice byla založena již v době pohanství, tedy ještě před rokem 864. První písemná známka o Vizovicích je z roku 1261 v zakládací listině kláštera Smilheim, který založil Smil ze Zbraslavi a Střílek. Vizovice byly v té době už osadou trhovou. Roku 1466 povýšil Jiří z Poděbrad Vizovice na městečko. Znak města pochází od erbu pánů z Kunštátu (2. polovina 15. století). Roku 1570 byly Vizovice císařem Maxmiliánem II. povýšeny na město, přičemž jim bylo přiděleno každoroční konání dvou jarmarků. V červnu roku 1848 se ve Vizovicích konaly první volby (účast pouze 94 z celkového počtu 542 voličů) – občané volili starostu a 4 radní.[zdroj?]

Počátkem 80. let 19. století byly ve Vizovicích činěny první kroky k výstavbě místní dráhy, která by byla připojena na trať Vídeň–Krakov Severní dráhy císaře Ferdinanda, až v roce 1899 zahájen provoz na trati Otrokovice – Zlín – Vizovice (město Zlín mělo v té době svůj rozkvět teprve před sebou, neboť firma Baťa byla založena až v roce 1894).[zdroj?]

Pamětihodnosti
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vizovicích.

K hlavním památkám ve městě patří zejména barokní zámek, klášter Milosrdných bratří s nemocnicí z 2. poloviny 18. století a barokní děkanský kostel sv. Vavřince z roku 1792. Na Masarykově náměstí stojí mariánský sloup z roku 1690 se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Prokopa.[zdroj?]

Zámek Vizovice
Podrobnější informace naleznete v článku Vizovice (zámek).

Zámek ve Vizovicích vznikl v polovině 18. století na místě bývalého cisterciáckého kláštera. Nechal jej postavit Heřman Hannibal z Blümengenu podle návrhů architekta Františka Antonína Grimma. Je to dvoupatrová budova se třemi křídly ve tvaru písmene U postavená v tehdy moderním francouzském barokním stylu. V druhé polovině 18. století byla dokončena zámecká zahrada – anglický a francouzský park se sochařskou výzdobou a se Zámeckým rybníkem. Z té doby pochází i vybavení zámku a rozsáhlá sbírka obrazů.[zdroj?]

Bohaté zámecké interiéry jsou zařízeny nábytkem ve stylu baroka, rokoka, empíru i biedermeieru, s množstvím porcelánu, rozsáhlou obrazovou sbírkou se vzácným souborem děl nizozemského malířství a řadou jiných hodnotných předmětů. Interiér kaple v levém křídle zámku je dílem mistra moravského sochařství Ondřeje Schweigla, jehož skulptury zdobí i celoročně přístupný zámecký park.[zdroj?]

  • Zámek Vizovice
  • Kostel sv. Vavřince (1792)
  • Radnice
  • Sloup Bolestné Panny Marie (1690)
  • Zámecký park
  • Socha sv. Jana Nepomuckého (1730)

Současnost

Vizovice jsou městem s tradicí pálení slivovice, světově proslulou palírnou Rudolf Jelínek, tradičním kulturním setkáním Trnkobraní se soutěží v pojídání švestkových knedlíků, folkovým festivalem „Valašský frgál“ pořádaným známou hudební skupinou Fleret, rockovým festivalem Masters of Rock či tradiční sérií koncertů v zámeckém sále – Vizovickým kulturním létem Aloise Háby, tradiční výrobou figurek vizovického pečiva a v posledních letech vznikající tradicí sklářských výrobků sklárny Glass Atelier Morava.[zdroj?]

Město Vizovice (s místní částí Chrastěšov) je od 1. ledna 2003 obcí s pověřeným obecním úřadem a rozšířenou působností (tzv. malým okresem). Do obvodu pověřeného obecního úřadu Vizovice patří 15 měst a obcí: Bratřejov, Březová, Dešná, Hrobice, Jasenná, Lhotsko, Lutonina, Neubuz, Podkopná Lhota, Slušovice, Trnava, Ublo, Veselá, Všemina a Zádveřice–Raková. Společně s Vizovicemi má celý obvod téměř 16 a půl tisíce obyvatel. Zastupitelstvo města Vizovice má 17 členů. Rada města Vizovice (výkonný orgán města Vizovice v oblasti samostatné působnosti, odpovídá zastupitelstvu města) má 5 členů včetně starosty a místostarosty.[zdroj?]

Základní škola Vizovice

Kapacita školy je 700 žáků. Škola má dvě budovy – „Stará škola“ na náměstí TGM byla postavena roku 1892. „Nová škola“, ve Školní ulici čp. 790, byla postavena v roce 1950. Ve školním roce 2002/2003 bylo vyučováno 728 žáků ve 29 třídách. Škola má 43 pedagogických pracovníků, 12 správních zaměstnanců a 7 kuchařek. I. stupeň ZŠ učí podle osnov Obecné školy s prvky dramatické výchovy. II. stupeň ZŠ učí podle osnov Základní školy.[zdroj?]

Mateřská škola

Je umístěna ve dvou účelově postavených patrových budovách. Provoz byl zahájen v roce 1968 a v roce 1983. Přírodní prostředí umožnilo vytvořit kolem budov šest samostatných, účelně zařízených hřišť pro rekreaci dětí a pobyt venku. Mateřská škola je šestitřídní s kapacitou 150 dětí. Již několik let úspěšně integruje do kolektivu zdravých dětí i děti s tělesnou nebo jinou vadou. Příspěvek na neinvestiční náklady – školné činí 250 korun měsíčně a stravné za celý den 23 korun.[zdroj?]

Jesle

Byly ve Vizovicích zřízeny v roce 1956 o kapacitě 15 míst. Nacházely se v I. poschodí v budově staré školy. K poslední změně došlo v r. 2000. Prostory jeslí v budově staré školy byly po 44 letech uvolněny pro děti ZŠ. Jesle byly přestěhovány do prázdné třídy v budově mateřské školy. Zde mají jednu třídu s kapacitou 12 míst, se samostatným vchodem, šatnou a koupelnou s WC. Jídlo připravuje jeslová kuchařka v kuchyni MŠ.[zdroj?]

Městská knihovna

Sídlem Městské knihovny bylo Předzámčí do roku 1967, kdy byla přestěhována do budovy spořitelny a pak v roce 1992 přemístěna do Kulturního domu. V roce 2000 po rekonstrukcí Předzámčí se přestěhovala do staronových prostor. V roce 2016 se knihovna znovu přestěhovala do nových prostor Domu kultury. Knižní fond tvoří 20 713 svazků.[zdroj?]

Dům kultury

Poskytuje zázemí pro činnost divadelnímu spolku při Domě kultury divadelnímu spolku ZHNILO a divadelnímu spolku DNO. Pořádá jazykové a hudební kurzy (kytara, klavír), poskytuje zázemí Klubu důchodců – scházejí se na pravidelných schůzkách, pořádají zájezdy, přednášky či ples. Zajišťuje činnost Kruhu přátel hudby, ročně pořádá osm koncertů vážné hudby, většinou v sále zámku, některé v kostele sv. Vavřince ve Vizovicích.[zdroj?]

Osobnosti

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 717, 718.

Literatura
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.
  • VELCEROVÁ, Ludmila. Vizovice v proměnách času. 1. vyd. Vizovice: Lípa, 2011. 307 s. ISBN 978-80-87206-29-4.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.