Veselá (okres Zlín)

Veselá
	Obecní dům Veselá
	znakvlajka
Lokalita
Status	obec
LAU 2 (obec)	CZ0724 585921
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností	Vizovice
Okres (LAU 1)	Zlín (CZ0724)
Kraj (NUTS 3)	Zlínský (CZ072)
Historická země	Morava
Zeměpisné souřadnice	49°14′15″ s. š., 17°46′32″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	841 (2022)[1]
Rozloha	4,44 km²
Katastrální území	Veselá u Zlína
Nadmořská výška	346 m n. m.
PSČ	763 15
Počet domů	260 (2021)[2]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Veselá 33; 76315 Slušovice ; [email protected]
Starosta	Daniel Juřík
	Oficiální web: www.veselauzlina.cz
	Veselá
Další údaje
Kód obce	585921
Kód části obce	180581
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veselá je obec, která se nachází ve Zlínském kraji, v okrese Zlín. Žije zde 841[1] obyvatel. Působí zde Sbor dobrovolných hasičů Veselá, TJ Sokol Veselá, Unie rodičů a myslivecké sdružení.

Obec Veselá se nachází 13 kilometrů východně od Zlína. Patří do valašského regionu. První zmínka o obci pochází z roku 1407. Obec má vybudovanou infrastrukturu. Má autobusové spojení s okresním městem. Ve středu obce stojí kaplička zasvěcená sv. Anně, která slouží pro konání náboženských obřadů (pouť a hody). Obec má mateřskou školu a základní školu pouze pro první stupeň. Ke sportovnímu vyžití občanů slouží vybudované hřiště s umělým povrchem.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1407, kdy příslušela k Lukovskému zboží (panství). Jeho součástí byla i roku 1480, když Albrecht ze Štenberka postoupil toto zboží Albrechtovi ml. ze Štenberka a stejně tak i v roce 1516 kdy dcera Albrechta ml. Ludmila ze Štenberka vložila Lukov Vilímovi Kuně z Kunštatu.

Od Lukovského panství byla odtržena současně s Klečůvkou i Veselá, a to se stalo dokonce dvakrát. Poprvé se tak stalo v r. 1662 při exekučním řízení. Jan Adam Minkvicburk je poprvé v roce 1688 připomínán jako držitel Klečůvky a sousední Veselé.[p. 1]

Prvními majiteli samostatného panství Klečůvka byli věřitelé bývalých pánů rytíři Zehentnerové z Reichersdorfu, kteří byli patrně zakladateli dvora na Klečůvce. Zámeček sloužil jako sídlo vrchnosti, která majitele zastupovala. Roku 1667 kupuje panství baron Melichar Lednický z Ledenic. Následuje v r.1671 rytíř František Jakub Rejtin z Varjelit a roku 1673 kupuje Klečůvské panství baron Jan Bedřich z Minkwitzburku, majitel Lukova, který Klečůvku včetně Veselé opětovně spojil s Lukovem.

Šlechtické sídlo je v Klečůvce poprvé předpokládáno až v r. 1690 v souvislosti s Janem Adamem z Minkwitzburku, který zde sídlil. V r. 1701 je sídlo označováno jako „panský dům.“ Roku 1710 je Klečůvka opět odtržena od panství Lukov. Nyní museli Minkwitzburkové opustit Lukov. Z lukovského panství tak zůstala pánům z Minkwitzburku jenom Klečůvka s Veselou.

Nedaleko od Vizovic je Šibeniční vrch ve vzdálenosti necelé 3 kilometry, kde se minulosti nacházelo popraviště. Poslední známa poprava se uskutečnila 1727. Odsouzený byl Josef Dobeš z Veselé na Klečůvském panství, který byl obviněn ze spolčení s loupežníky. z těchto historických pramenů můžeme usuzovat, že hrdelní soudy s jurisdikcí byly ve Vizovicích pro Klečůvské panství a tím i pro Veselou.[3][4]

Pamětihodnosti

Kaple svaté Anny

Další fotografie

Letecký snímek obce Veselá
Vjezd do obce
Prodejna potravin
Obecní úřad s knihovnou
Hřiště s umělým povrchem
MŠ a ZŠ Veselá
Kříž na Cigánově
Kaple sv. Anny
Obec Veselá

Odkazy

Poznámky

Roku 1688 se uvádí jako pán na Klečůvce a Veselé Jan z Minkvicburku, SOA Brno, E 67, č. 6 - matriky Fryšták, str. 19, 40, 43, 181; č. 7 - matrika Hvozdná, str. 122. Zdá se, že Jan Adam Minkvicburk převzal Klečůvku s Veselou někdy v letech 1685-1688, protože Veselá se ještě r. 1685 uvádí jako součást slušovického dílu lukovského panství. SOA Brno, D 2, R 363/2. R. Hurt, Dějiny Lukova, str. 109. Připojení Veselé, kde bylo už r. 1671 všech 13 usedlostí řádně osazeno. SOA Brno, D 1, č. 363.

Reference

Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
NEDBÁLEK, Karel, Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice, Slušovice: Monument, 2019. ISBN 978-80-88143-27-7, str. 155.
Jana Nedbálková, Karel Nedbálek (1956), Karel Nedbálek (1986), „Kronika rodu Nedbálkových z Březové, Veselé, Klečůvky a Želechovic a spřízněných rodin s rodokmenem,“ Monument, Slušovice: 2016. ISBN 978-80-88143-02-4, str. 249.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Veselá na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Veselá v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Veselá v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Oficiální stránky

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[3] Roku 1688 se uvádí jako pán na Klečůvce a Veselé Jan z Minkvicburku, SOA Brno, E 67, č. 6 - matriky Fryšták, str. 19, 40, 43, 181; č. 7 - matrika Hvozdná, str. 122. Zdá se, že Jan Adam Minkvicburk převzal Klečůvku s Veselou někdy v letech 1685-1688, protože Veselá se ještě r. 1685 uvádí jako součást slušovického dílu lukovského panství. SOA Brno, D 2, R 363/2. R. Hurt, Dějiny Lukova, str. 109. Připojení Veselé, kde bylo už r. 1671 všech 13 usedlostí řádně osazeno. SOA Brno, D 1, č. 363.

[23747e9cda580a26bf3d5ebcaed673939725287f-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-2] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]

[4] NEDBÁLEK, Karel, Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice, Slušovice: Monument, 2019. ISBN 978-80-88143-27-7, str. 155.

[5] Jana Nedbálková, Karel Nedbálek (1956), Karel Nedbálek (1986), „Kronika rodu Nedbálkových z Březové, Veselé, Klečůvky a Želechovic a spřízněných rodin s rodokmenem,“ Monument, Slušovice: 2016. ISBN 978-80-88143-02-4, str. 249.