Verda Stacio

VERDA STACIO (1932–1950) neboli Zelená stanice byla rozhlasová stanice v Brně (před válkou) a v Praze (po válce) vysílající v plánovém jazyce esperanto.

V roce 1927 začala brněnská rozhlasová stanice Radiojournal vysílat kurs esperanta, v roce 1931 byla odvysílána první esperantská přednáška o bitvě u Slavkova a od roku 1932 každý týden několikaminutové přednášky o Československu, přednášela Marie Strejčková-Šamlová. Protože přicházely příznivé ohlasy ze světa, přednášky doplnily 1. března 1933 tzv. "esperantské hodinky" jednou měsíčně. V té první účinkoval mimo jiné i tehdy třináctiletý básník Ivan Blatný, který ze zapsal do kurzu esperanta v brněnském klubu esperantistů již v roce 1931 a v klubovém programu recitoval své básně. V dalších hodinkách byly vysílány divadelní hry, operety a opery hrané a zpívané profesionálními herci a pěvci, kteří vytvořili skupinu TRAKT – Teatro kaj Radio Aktoroj (Divadelní a rozhlasoví herci).

Členové TRAKTu se učili esperanto v kurzu pořádaném Radiojournalem v roce 1932. Programy měly vysokou úroveň díky mladým umělcům, jako byli Karel Höger, František Kožík, Zdeňka Švábíková-Kožíková, Josef Bezdíček, František Šlégr, Antonín Klimeš, Zdenka Trdá, Vladimír Leraus, Jarmila Kurandová a další. Karel Höger zanechal vzpomínu ve své knize Z hercova zápisníku jako na velmi milé období svého života.

Členové vedoucího kolektivu byli Antonín Slavík, Dalibor Chalupa, Jiří Vítězslav Šamla, Marie Strejčková-Šamlová, Theodor Kilian. Ohlasy ze zahraničí byly na tehdejší dobu veliké. V roce 1933 přišlo 2200 dopisů potvrzujících poslech. Verda Stacio vydávala od roku 1934 pro své posluchače cyklostylovaný bulletin "Ĉeĥoslovaka Radio-Bulteno", a v roce 1937 vyšel knižní almanach zachycující historii esperantského vysílání.

Brněnské studio bylo centrem, avšak některé programy byly vysílány nebo opakovány i z Prahy, Moravské Ostravy a Bratislavy.

Z programů brněnského období byly nejdůležitější:

• opery:
  • La vendita fianĉino (Prodaná nevěsta, přeložil Jiří Vítězslav Šamla),
  • La kiso (Hubička, přeložil Jiří Vítězslav Šamla),
• operety:
  • Sur rozoj sternite (Na růžích ustláno, přeložil Jiří Vítězslav Šamla),
  • Pola sango (Polská krev, přeložil Jiří Vítězslav Šamla),
• dramata:
  • R.U.R. (přeložil Josef Řebíček, 1935-1936),
  • La Blanka Malsano (Bílá nemoc, přeložil Theodor Kilian, asi 1938),
  • Ĉeĥa Betlehemo (Český Betlém, od Miloš Kareš, přeložil Jan Filip),
  • Grandhotelo Nevada (přeložil František Heikenwälder),
  • Pacon kaj ĝojon al homoj de bona volo (Mír a radost lidem dobré vůle, od Dalibora Chalupy, přeložila Marie Strejčková-Šamlová).

Během války bylo esperantské vysílání přerušeno a na brněnské studio dopadly bomby. Ředitel ing. Antonín Slavík byl nacisty popraven (1942), a mnozí umělci se po osvobození Československa přestěhovali do Prahy. Proto se do Prahy přestěhovala i Verda Stacio, která vysílala od roku 1945 až do roku 1951, kdy bylo vysílání zastaveno, stejně jako vydávání esperantských časopisů a celostátní esperantská organizace byla rozpuštěna, zřejmě na přání Moskvy. Přesto v této době byla odvysílána významná operní díla v překladu dr. Tomáše Pumpra, který patřil k nejlepším esperantským překladatelům nejen u nás, ale celosvětově. Jedná se především o opery Prodaná nevěsta (T. Pumpr pořídil nový, kvalitnější překlad), V studni a Rusalka, jejichž texty se dochovaly, od Rusalky dokonce i zvukový záznam.