Theodor Kilian

Theodor Kilian se narodil v roce 1894 v Ivančicích, jeho otcem byl rolník. Roku 1913 absolvoval učitelský ústav a začal pracovat jako učitel, ale hned roku 1914 narukoval do armády a během první světové války byl od roku 1915 vězněn v zajetí v Tomsku, kde se začal věnovat esperantu. Po skončení války odešel v roce 1920 přes Samaru zpět do Československa.[2] Po návratu nastoupil pozici učitele měšťanské školy v Kounicích.[3] V letech 1925 a 1926 zakládal Klub esperantistů v Ivančicích a také tamtéž uspořádal půlroční kurz esperanta.[4]

La Mondo Rakontas

Posléze odešel v roce 1928 do Třebíče, kde nastoupil na pozici profesora Obchodní akademie. V Třebíči se v roce 1929 také oženil.[2] Během druhé světové války působil v odbojové skupině RE-VI a v květnu roku 1945 nastoupil do redakční rady novin Jiskra. Na obchodní akademii působil do roku 1952, kdy přešel na pozici ředitele zdravotní školy v Třebíči.[3] V roce 1954 odešel do důchodu a následně se věnoval primárně rybaření.[2]

Po smrti odkázal svůj dům a majetek Klubu esperantistů v Třebíči,[3] v roce 1987 byla ulice, na které dům stojí přejmenována na ulici Esperantistů.[2] Po druhé světové války obdržel Pamětní medaili druhého národního odboje.[2]

Je autorem dosud nejúspěšnějších učebnic a pomůcek pro výuku esperanta, jako jsou Cvičebnice esperanta, ABC, La MONDO RAKONTAS a Slovníček 808[5]. Byl velmi populárním vedoucím tří rozhlasových esperantských kursů a autorem dílka Esperanto a jeho tvůrce[6].

Jeho hlavním dílem je překlad Čapkovy hry Bílá nemoc[7] (LA BLANKA MALSANO), která byla také vysílána v rozhlase. Theodor Kilián požádal své přátele, roztroušené po celém světě, aby mu posílali své národní pohádky, přeložené do mezinárodního jazyka esperanto. Tyto pohádky pak vydal v útlé knížce s názvem LMR – La Mondo Rakontas 50[8] (Svět vypráví).